CZ298197A3 - Reverzibilní inhibitory proteas - Google Patents

Description

Reverzibilní inhibitory proteas

Oblast techniky

Předkládaný vynález se týká nových reverzibilních inhibitorů proteas, které jsou selektivní pro cysteinové proteasy.

Dosavadní stav techniky

Cysteinové nebo thiolové proteasy obsahují v aktivním místě pro protolýzu cystein. Protože cysteinové proteasy způsobují mnobo onemocnění, jako je arthritida, svalová dystrofie, záněty, nádorová onemocnění, glomerulonefritidu, malárii a další infekce pocházející z parazitů, jejich selektivní a nevratná deaktivace poskytuje možnosti pro vývoj nových léků. Viz, např. Esser R. E. a kot, Arthritis and Rheumatism (1994) 37, 236; Meijers, Μ. Η. M. a kol., Agents Action (1993), 39, C219; Machleidt, W. a kol., Fibrinolysis (1992), 6 Suppl. 4, 125; Sloan, B. F. a kol., Biomed. Biochim. Acta (1991), 50, 549; Duffy, M. J., Clin. Exp. Metastasis (1992), 10,145; Rosenthal, P. J., Wollish, W. S., Palmer, J. T., Rasnick, D., J. Clin. Investigations (1991), 88,1467; Baricos, W. H., a kol., Arch. Biochem. Biophys. (1991), 288,468; Tomberry, N. A. a kol., Nátuře (1992), 356,768.

Inhibitory cysteinových metaloproteas s nízkou molárni hmotností popsal Rich v Proteinase Inhibitors (kap. 4 „Inhibitors of Cysteine Proteinases“), Elsevier Science Publishers (1986). Takové inhibitory obsahují peptidové aldehydy, které tvoří s cysteinovou proteasou v aktivním místě hemithioacetaly. Viz. např. Cheng, H., Keitz, P., a Jones, J. B., J. Org. Chem. (1994), 59, 7671. Nevýhodou aldehydů je jejich invivo a chemická nestabilita.

Aldehydy byly pomocí Wadworth-Emmons-Homerovy modifikace Wittigovy reakce převedeny na a,β-nenasycené estery a sulfony (Wadworth, W. S., a Emmons, W. D., (J. Am. Chem. Soc. (1961), 83, 1733),

O

báze _r^/EWG

kde R = alkyl, aryl, atd., EWG = COOEt, SChMe, atd.

a,β-Nenasycené estery (Hanzlík a kol., J. Med. Chem., 35(6), 711-712 (1984), Tompson a kol., J. Med. Chem., 29,104-111, (1986), Liu a kol., J. Med. Chem., 35(6), 1067 (1992)) a α,β-nenasycené sulfony (Tompson a kol., viz. výše, Liu a kol., viz. výše) byly testovány jako inhibitory dvou cysteinových proteas, papainu a dipeptidyl aminopeptidázy I (také nazývané jako cathepsin C). Inhibice papainu těmito α,β-nenasycenými sloučeninami je málo účinná, což lze dokazuje rychlostní konstanta * druhého řádu, která je nižší než 1 M^s¹ resp. nižší než 70 M^_is^_1 pro α,β-nenasycené estery a nižší než 20 M^s¹ resp. nižší než 60 M’s'¹ pro sulfony.

Toto bylo dále demonstrováno na derivátech α-amino kyselin jiných, než je glycin nebo, v případě esteru, na fenylalaninu. Deriváty glycinu nejsou chirální a u derivátů fenylalaninu je ehiralita nejasná, což dokazuje, že inhibice enzymů obecně vyžaduje chirální sloučeninu.

Jako potenciální inhibiční sloučeniny byly navrženy a připraveny některé a-amino sulfonové kyseliny, ale jejich inhibiční účinek nebyl uveden (Mcllwain a kol., J. Chem. Soc. 75 (1941)).

Dále je známo, že Mannichovou kondenzací sulfonové kyseliny, aldehydu a etyl karbamátu vznikají uretany (Engberts a kol., Recueil 84:942 (1965).

Mezi další postupy pro selektivní a nevratnou inhibici cysteinových proteas patří alkylace peptidovými α-fluormetylketony (Rasnick, D., Anal. Biochem. (1985), 149, 416), diazometylketony (Kirschke, H., Shaw, E., Biochem. Biophys. Res. Commun. (1981), 101,454), alkoxymetylketony (Krantz, A. a kol., Biochemistiy, (1991), 30,

4678; Krantz, A. a kol., U.S. Patent 5 055 451, 8. 10.1991) a ketosulfonylovými solemi (Walker, B., Shaw, E., Fed. Proč. Fed. Am. Soc. Exp. Biol., (1985), 44, 1433).

Další skupina inhibitorů cysteinových proteas zahrnuje epoxysukcinylpeptidy, obsahující E-64 a jejich analoga (Hanada, K., a kol., Agric. Biol. Chem (1978), 42,523; Sumiya, S., a kol., Chem. Pharm. Bull. (1992), 40,299; Gour Salin, B. J. a kol., J. Med. Chem., (1993), 36,720), α-dikarbonylové sloučeniny, které uvádí Mehdi, S., Bioorganic Chemistry, (1993), 21, 249 a N-peptidyl-O-acyl hydroxamáty (Bromme, D., Neumann, • · ·· · · ··

U., Kirschke, Η., Demuth, H-U., Biochim. Biophys. Acta, (1993), 1202,271. Další souhrn postupů pro vratnou a nevratnou inhibici cysteinových proteas viz. Shaw, E., Advances in Enzymology and Related Areas of Molecular Biology (1990), 63, 271.

Podstata vynálezu

Předkládaný vynález poskytuje inhibitory proteas obsahující směrovací skupiny spojené pomocí řetězce dvou atomů uhlíku s elektronakceptomí skupinou, kde disociační konstanta pro inhibici proteasy tímto inhibitorem (Kj) je max. 100 μΜ.

Dále předkládaný vynález poskytuje inhibitory proteas obsahující směrovací skupinu spojenou buď přímo nebo přes spojku z atomů uhlíku nebo pomocí dvouuhlíkatého řetězce se sulfonovou skupinou, kde disociační konstanta pro inhibici proteasy tímto inhibitorem (K,) je max. 100 μΜ.

Dále předkládaný vynález poskytuje sloučeninu, která je výhodným inhibitorem proteasy, obecného vzorce I:

I kde:

nje 0 až 13;

A-B je spojka ze skupiny -C(O)NR³-, -CH2NR³-, -C(O)CH2- a -NR³C(O)-, kde R³ je vodík nebo skupina definovaná mze;

Xje vazba, methylen nebo spojka -CH₂CH(R⁴)-, kde R⁴ je vodík, alkyl nebo arylalkyl; Y je -CH(R⁵)- nebo -NR⁵-, kde R⁵ je vodík nebo je definován níže;

Z je -(CH₂)₂-, -C(R⁶)(R⁷)- nebo -N(R⁷)-, kde R⁶ je vodík nebo methyl a R⁷ je definován mze;

Z¹ je -(CH₂)₂-, -C(R⁶)(R⁸)- nebo -N(R⁸)-, kde R⁶ je vodík nebo methyl a R⁸ je definován níže:

R¹ je vodík, alkyloxykarbonylalkanoyl, alkyloxykarbonyl, alkanoyl nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny obsahující karboxyl, alkyloxykarbonyl a heterocykloalkylalkanoylaminoskupinu, cykloalkylkarbonyl, heterocykloalkylkarbonyl nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny hydroxyl, alkyl, alkanoyl, alkyloxykarbonyl, arylalkyloxykarbonyl a heterocykloalkylkarbonyl, arylalkyloxykarbonyl, karbamoyl, alkylkarbamoyl, dialkylkarbamoyl, arylkarbamoyl, arylalkylkarbamoyl, arylalkanoyl, aryloyl, alkylsulfonyl, dialkylaminosulfonyl, arylsulfonyl nebo heteroarylsulfonyl;

R aR jsou nezávisle vodík, alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny obsahující hydroxyl, amino, alkylamino, dialkylamino, uriedo, merkapto, alkylthio, kařboxy, karbamoyl, alkylkarbamoyl, dialkylkarbamoyl, alkylsulfonyl a guanidinovou skupinu nebo jejich chráněnými deriváty, cykloalkyi, cykloalkylalkyl, heteroaryl, heteroarylalkyl, skupina obsahující aryl a arylalkyl nesubstituovaný nebo substituovaný na arylovém kruhu jedním až třemi zbytky vybranými ze skupiny obsahující hydroxyl, amino, guanidino, halogen, případně halogenem substituovaným alkylem, alkyloxyl a aryl skupinami nebo jejich chráněnými deriváty, nebo společně se sousedními R³ nebo R⁵ skupinami tvoří dvojvazný zbytek ze skupiny obsahující (C/^jmethylen a 1,2-fenylendimethylen nesubstituovaný nebo substituovaný hydroxyskupinou nebo chráněnou hydroxyskupinou nebo oxoskupinou;

a R je vodík, alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný jedním nebo více zbytky ze skupiny obsahující amino, guanidino, halogen, hydroxy, alkyloxy, nitro, alkylsulfonyl a arylsulfonylskupiny nebo jejich chráněné deriváty, cykloalkyi, cykloalkylalkyl nebo aryl a arylalkylskupiny nesubstituované nebo substituované na arylovém kruhu jedním až dvěma zbytky vybranými ze skupiny obsahující aminoskupinu, halogen, hydroxyl, případně halogenem substituovaný alkyl, alkyloxyl, nitroskupinu, alkylsulfonyl a arylsulfonylskupiny nebo jejich chráněné deriváty;

a jejich farmaceuticky vhodné soli, jednotlivé izomery a směsi izomerů, kde disociační konstanta inhibice proteasy jmenovaným inhibitorem (Kj) s výhodou není vyšší než 100 μΜ.

Dále předkláný vynález poskytuje sloučeninu, která je výhodným inhibitorem proteásy, obecného vzorce II:

R^1/Y'Z''^A{b'^xZA /n

II kde:

skupiny mají stejný význam jako bylo definováno výše a

R⁹ je kyanoskupina, -C(O)0R¹⁰, -P(O)(OR¹⁰)2, -S(O)(NR¹⁰)R¹⁰, C(O)Rⁿ, -S(O)Rⁿ, -C(O)NR^,2R¹³ -S(O)2NR^l2R¹³, -C(O)NHR¹⁴ nebo -S(O)₂NHR¹⁴ kde skupina R¹⁰ je nezávisle vodík, alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný jedním nebo více zbytky ze skupiny obsahující aminoskupinu, halogen, hydroxyl, alkyloxyl, nitroskupinu, alkylsulfonyl a aiylsulfonylskupiny, nebo jejich chráněnými deriváty, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aryl a arylalkyl skupiny, které jsou na arylovém kruhu případně substituované jedním nebo dvěma zbytky ze skupiny obsahující aminoskupinu, halogen, hydroxyl, případně halogenem substituovaný alkyl, alkyloxyl, nitroskupina, alkylsulfonyl a arylsulfonyl, nebo jejich chráněné deriváty, R¹¹ je vodík, alkyl, perfluoralkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl, perfluoraryl, perfluorarylakyl nebo aryl a arylalkyl skupiny, které jsou na arylovém kruhu případně substituované jedním nebo dvěma zbytky ze skupiny obsahující aminoskupinu, halogen, hydroxy, případně halogenem substituovaný alkyl, alkyloxy, nitroskupinu, alkylsufonyl a arylsulfonyl, nebo jejich chráněné deriváty;

R¹² a R¹³ jsou nezávisle vodík, alkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl, aryl nebo arylalkyl, a R¹⁴ je -C(O)OR¹⁰, kde R¹⁰ je definován výše nebo jeden ze substituentů obecných vzorců (a) a (b):

kde η, A, Β, Y, Z, R* a R¹⁰ jsou definovány výše, a jejich farmaceuticky vhodné soli, jednotlivé izomeiy a směsi izomerů, kde disociačm konstanta inhibice proteasy jmenovaným inhibitorem (Kj) je s výhodou max. 100 μΜ.

Dále předkládaný vynález poskytuje sloučeninu, která je výhodným inhibitorem proteasy, obecného vzorce III:

ΠΙ v/'^A(b^^Z^a

kde:

jsou uvedené skupiny definovány výše a

R¹⁵ je vodík, metyl, fluor nebo skupiny vzorce (a) a (b) které jsou definovány výše a R¹⁶ je substituent vybraný ze skupiny obsahující fenyl nebo (C₅_6)heteroaiyl, který je případně substituován nejméně jedním zbytkem vybraným ze skupiny obsahující alkylkarbamoyl, dialkylkarbamoyl, alkyloxykarbonyl, alkylsulfinamoyl, dialkylsulfinamoyl, alkylsulfonyl, karboxyl, nitroskupinu, sulfinamoyl, sulfoskupinu, karbamoyl, fosfonoskupinu, alkyloxyfosfmyl, dialkyloxyfosfinyl, alkanoyl, kyanoskupinu, alkylsulfmyl, sulfamoyl, alkylsulfamoyl, dialkylsulfamoyl, alkyloxysulfonyl, aryl, heteroaryl, hydroxyl, alkyloxyl, případně halogenem substituovaný alkyl, arylalkyl, halogen, -⁺N(R^I7)3, kde R¹⁷ je nezávisle alkyl, aryl nebo arylalkyl, nebo -N(R¹⁸)2, kde R¹⁸ je nezávisle vodík, alkyl, aryl nebo arylalkyl;

a jejich farmaceuticky vhodné soli, jednotlivé izomery a směsi izomerů, kde disociační konstanta inhibice proteasy jmenovaným inhibitorem (K,) je s výhodou max. 100 μΜ.

·· · · · · · · · · · « · · · · · · ···· ·· «·· ··· ·· ·

Předkládaný vynález také poskytuje farmaceuticky prostředek obsahující terapeuticky účinné množství inhibitoru cysteinové proteasy předkládaného vynálezu nebo jednoho izomeru, směsi izomerů nebo jejich farmaceuticky vhodnou sůl nebo soli, ve spojem s jedním nebo více farmaceuticky vhodnými látkami usnadňujícími podávání.

Dále předkládaný vynález poskytuje postup pro léčbu savců ve stavech, které se zlepšují pomocí inhibice cysteinivé proteasy. Tento postup zahrnuje podávání terapeuticky účinného množství inhibitoru cysteinové proteasy předkládaného vynálezu nebo jednoho izomeru, směsi izomerů nebo jejich farmaceuticky vhodné soli nebo solí těmto savcům.

Součástí předkládaného vynálezu je postup pro stanovení cysteinové proteasy ve vzorku. Tento postup zahrnuje;

(a) zkoušku jmenovaného vzorku na aktivitu proteasy za použití proteasového substrátu;

(b) zkoušku na aktivitu proteasy za přítomnosti známé koncentrace inhibitoru cysteinové proteasy předkládaného vynálezu; a (c) výpočet rozdílu mezi a) a b) při zjištění aktivity proteasy, kterou způsobuje cysteinová proteasa.

Předkládaný vynález obsahuje postupy pro přípravu inhibitorů cysteinové proteasy předkládaného vynálezu.

Přehled obrázků na výkresech

Obrázek 1 obsahuje Schéma 1 - syntézu sloučenin vzorce I, kde X je vazba. Syntetický postup je následující: a) HCO2H, H2O; b) HBr/kyselina octová; c) 4-metylmorfolin, isobutylchloroformát, Mu-ROH; a d) chromatografícké čištění. Skupiny jsou definovány v souladu s předkládaným vynálezem.

Obrázek 2 obsahuje Schéma 2 - syntézu sloučenin vzorce I, kde X je metylenová skupina. Syntetický postup je následující: a) 4-metylmorfolin, isobutylchloroformát, následuje redukce NaBH₄ ve vodném THF; b) CH₃SO₂C1, trietylamin, ΟΙ₂Ο₂;

c) RjSH, NaH, CH3OH, THF, zahříváni; d) kyselina 4-chlorperbenzoová, CH2CI2;

θ .....* .....* ·· *

e) HCl/dioxan nebo p-CHsCóHjSOsH/ether; a ť) Mu-ROH, 4-metylmorfolin, isobutylchloroformát.

Obrázek 3 obsahuje Schéma 3 - syntézu sloučenin vzorce I, kde X je metylenová skupina. Syntetický postup je následující: a) (CH3)₃CH₂CH₂SH, NaH, MeOH, THF, zahřívání; b) kyselina 4-chlorperbenzoová, c) (n-C^^N+F, THF, následuje BrCH₂Cl, zahřívání, d) HCl/dioxan nebo 4-CH₃C6H4SO3H/ether; a e) 4-metylmorfoIin, isobutylchloroformát, Mu-PheOH.

Obrázek 4 obsahuje Schéma 4 - syntézu sloučenin vzorce II. Syntetický postup je následující a) C]T!₂N⁺(CHsjOCIE, dicyklohexylkarboiimid, Et3N/CH₂Cl₂;

b) LiAlH/THF; c) NaH/THF; HCl/dioxan/CH₂Cl₂; e) 4-metylmorfolin, isobutylchloroformát/THF; a f) H₂,5 % Pd/C.

Obrázek 5 obsahuje Schéma 5 - syntézu sloučenin vzorce I, kde X je etylen. Syntetický postup je následující: a)(CH₂O)„, HCI, dioxan, např. kde Ar = 2-naftyl; b) (EtO)3P;

c) CH3CO3H, CH₂C1₂; d) NaH, THF, e) p-ClhCJl^LH/ether; f) 4-metylmorfolin, isobutylchloroformát; a g) H2, Pd/C.

Obrázek 6 popisuje syntézu sloučenin vzorce II, kde R⁹ je -COOH.

Obrázek 7 popisuje syntézu sloučenin vzorce Π, kde R⁹ je -P(O)(R^l0)₂. Syntetický postup je následující: a) NaH/THF; b) bezv. P-CIhCéH^SOaH/ether;

c) 4-metylmorfolin, isobutyl chloroformat/THF, a; d) H₂, Pd/C.

Obrázek 8 popisuje syntézu sloučenin vzorce II, kde R⁹ je -C(O)NHR¹⁴. Syntetický postup je následující: a) NaOH/EtOH, následuje HC1/H₂O; b) benzylamin, dicyklohexylkarbodiimid, CH₂C1₂; c) NaH/THF, dietylbenzylamidometylenfosfonat;

d) HCl/dioxan; e) 4-metylmorfolin, isobutylchloroformát, THF; f) H₂, Pd/C, a jako alternativní postup pro přípravu z karboxylátů se použije Schéma 6, výše; a g) anilin, dicyklohexylkarbodiimid, CH₂C1₂.

Obrázek 9 popisuje obecnou syntézu sloučenin obecného vzorce II.

Obrázek 10 popisuje obecnou syntézu sloučenin obecného vzorce ΠΙ. Syntetický postup je následující a) CH3CN nebo jiné vhodné rozpouštědlo, var. b) H₂O, NaOH, následuje • · extrakce do organického rozpouštědla; c) fosforan, THF (Wittigova reakce); d) P-CH3C6H4SO3H, ether, e) Mu-PheOH, 4-metylmorfolin, isobutylchloroformát, THF; a í) H₂, Pd/C.

Definice „Alkyl“ ve slovech alkyl, alkyloxy, alkylthio, alkylsulfonyl, alkylkarbamoyl, dialkylkarbamoyl, heteroarylalkyl, arylalkyl, apod., znamená přímý nebo rozvětvený, nasycený nebo nenasycený uhlovodíkový zbytek o 1 až 10 atomech uhlíku (např. metyl, etyl, propyl, isopropyl, butyl, sek.butyl, isobutyl, terc.butyl, vinyl, allyl, 1-propenyl, isopropenyl, 1-butenyl, 2-butenyI, 3-butenyl, 2-metylallyl, ethinyl, 1-propinyl,

2-propinyl, atd.).

„Alkyloxyfosfinyl“ a „dialkyloxyfosfinyl“ znamená zbytek -P(O)(OH)OR a -P(O)(OR)2, v tomto pořadí, kde R je alkyl definovaný výše.

„Alkanoyl“ ve slovech alkanoyl, alkanoyloxy, heterocykloalkylalkanoylaminoskupina apod., znamená zbytek -C(O)R, kde R je alkyl definovaný výše, který má celkem 1 až 11 atomů uhlíku nebo vyznačený počet atomů uhlíku - např. (Ci^)alkanoyl označuje zbytky formyl, acetyl, propionyl, isopropionyl, butyryl, isobutyryl, krotonoyl, isokrotonyl, atd.).

„Aryl“ znamená aromatický monocyklický nebo polycyklický uhlovodíkový zbytek obsahující 6 až 14 atomů uhlíku nebo vyznačený počet atomů uhlíku a kterýkoli cyklický ketonový nebo thioketonový derivát, kde je členem aromatického kruhu atom uhlíku s volnou vazbou. Aryl zahrnuje např. fenyl, naftyl, anthracenyl, fenanthrenyl,

1,2,3,4-tetrahydro-5-naftyl, 1 -oxo-1,2-dihydro-5-naftyl, 1 -thioxo-1,2-dihydro-5-naftyl, atd.).

„Aryloyl“ znamená zbytek -C(O)Ar, kde Ar je aryl jak je definováno výše, který má celkem 7 až 15 atomů uhlíku nebo vyznačený počet atomů uhlíku; (C7-n)aryloyl je benzoyl, naftoyl, atd.).

„Cykloalkyl“ ve slovech cykloalkyl a cykloalkylalkyl, znamená nasycený nebo nenasycený, monocyklický nebo polycyklický uhlovodíkový zbytek obsahující 3 až 20 atomů uhlíku nebo vyznačený počet atomů uhlíku, kde je součástí nearomatického • · · · kruhu atom uhlíku s volnou vazbou a kterýkoli jeho cyklický ketonový a thioketonový derivát (např. termín cykloalkyl znamená cyklopropyl, cyklobutyl, cyklopentyl, cyklohexyl, cyklohexenyl, bicyklo[2,2,2]oktyl, 1,2,3,4-tetrahydro-l-naftyl, oxocyklohexyl, dioxocyklohexyl, thiocyklohexyl, 9-fluorenyl, atd.).

„Halogen“ znamená fluor, chlor, brom nebo jod.

„Heterocykloalkyl“ ve slovech heterocykloalkyl, heterocykloalkylalkanoylaminoskupina, heterocykloalkylkarbonyl, heterocykloalkylkarbonyl, apod. znamená cykloalkyl defmováný výše, kde 1 až 5 z označených atomů uhlíku je nahrazeno heteroalomem N, O, S, P nebo As, kde je součástí nearomatického kruhu atom s volnou vazbou a kterýkoli jejich heterocyklický ketonový, tioketonový, sulfonový nebo sulfoxidový derivát, (např., termín heterocykloalkyl znamená piperidyl, pyrrolidinyl, pyrrolidinyl, imidazolidinyl, indolinyl, chinuklidinyl, morfolinyl, piperazinyl, N-metylpiperazinyl, piperidinyl, 4,4-dioxo-4-thiopiperidinyl, l,2,3,4-tetrahydro-3-isochinolyl, 2,4-diaza3-oxo-7-tia-6-bicyklo[3,3,0]oktyl, atd.). Hetero(C6)cykloalkyl zahrnuje zbytky morfolinyl, piperazinyl, piperidinyl apod.

„Heteroaryl“ znamená aromatický monocyklický nebo polycyklický uhlovodíkový zbytek obsahující celkem 5 až 14 atomů nebo vyznačený počet atomů, kde 1 až 5 z označených uhlíkových atomů je nahrazeno heteroatomem vybraným z N, O, S, P nebo As, kde atom s volnou vazbou je součástí aromatického kruhu a kterýkoli jejich heterocyklický ketonový a tioketonový derivát, (např., termín heteroaryl znamená thienyl, furyl, pyrrolyl, pyrimidinyl, isoxazolyl, oxaxolyl, indolyl, benzo[b]tienyl, isobenzofuranyl, purinyl, isochinolyl, pterdinyl, pyrimidinyl, imidazolyl, pyridyl, pyrazolyl, pyrazinyl, 4-oxo-l,2-dihydro-l-naftyl, 4-tioxo-l,2-dihydro-l-naftyl, atd.). Takže, hetero(C6)aryl zahrnuje zbytky pyridyl, pyrimidinyl, apod.

„1,2-Fenylendimetylen“ znamená dvoj vazný zbytek obecného vzorce -CH2C6H4CH2-. Na příklad, skupina R’Y-Z-A-, ve které Y je -N(R⁵), Z je -CH(R⁷)-, A je karbonyl a R⁷ společně s R⁵ tvoří 1,2-difenylendimetylen znamená skupinu následujícího vzorce:

a substituované deriváty a jednotlivé stereoizomery a směsi stereoizomerů. Substituované deriváty 1,2-fenylendimetylenového dvoj vazného zbytku mohou obsahovat hydroxy skupinu na kterémkoli uhlíku cyklického systému nebo oxoskupinu na nenasyceném uhlíkovém cyklu.

„Fosfono“ znamená zbytek -P(O)(OH)2„Metylen“ jako v „(C^jmetylen“ a „(C₃.7)metylen“ znamená přímý, nasycený dvoj vazný zbytek, kteiý má vyznačený počet atomů uhlíku; (Cs^jmetylen“ zahrnuje trimetylen (-(CtbŘ-) a tetrametylen (-(CH2)4-). Například, výhodné provedení předkládaného vynálezu obsahuje prolinový zbytek jako A-B-Z skupinu, kde A-B představuje CH2-NR³ aR³ společně s R⁷ nebo R⁸ tvoří a C3 metylen. Takže, skupina R’-Y-Z-A-, ve které Y je -(NR⁵)-, Z je -CH(R⁷)-, A je karbonyl a R⁷ společně s R⁵ tvoří trimetylen znamená skupinu následujícího vzorce:

a jednotlivé stereoizomery a směsi stereoizomerů. Substituované deriváty trimetylenových a tetrametylenových dvojvazných zbytků mohou obsahovat hydroxy skupiny nebo jejich chráněné deriváty nebo oxo skupinu na kterémkoli uhlíkovém cyklu. Vhodné skupiny pro chránění hydroxy skupiny jsou definovány níže.

„Oxa(C3.7)metylen“ a „aza(C3-7)metylen“ znamená metylen jak je definováno výše, kde z označených uhlíkových atomů je nahrazen atomem kyslíku nebo dusíku. Např. „oxa(C5)metylen“ je 3-oxapentametylen (-CH2CH2OCH2CH2-) a 2-oxapentametylen (CH2OCH2CH2CH2-). Takže, -C(O)NR²¹R²² znamená zbytek 4-morfolinylkarbonyl, kde ··· · · · · · • · ·· · · · ·« · · • · · · · · · ···· ·· ··· ··· ·· ·

R²¹ a R²² společně tvoří 3-oxapentametylen a zbytek 1 -piperazinylkarbanoyl, kdy R²¹ a R²² společně tvoří 3-azapentametylen.

„Přilehlý“ použito ve spojení „R⁷ společně s přilehlým R³“ znamená, že atomy, ke kterým jsou skupiny R⁷ a R³ připojeny, jsou střídavě připojeny jeden ke druhému.

„Živočišný zahrnuje člověka, savce (např., psy, kočky, králíky, dobytek, koně, ovce, kozy, prasata, vysoká zvěř, atd.) a nesavce (např. ptáky atd.).

„Onemocnění“ zahrnuje jakékoli patologické projevy živočichů a obsahuje i patologické projevy, které mohou být způsobeny aplikovaným léčením, např. „vedlejší účinky“ léčení.

„Elektronakceptomí skupina“ (EWG) znamená funkční skupinu, která je v obecném smyslu skupinou schopnou uplatnit polarizující účinek na vazbu mezi sebou a uhUkem, ke kterému je připojena tak, že jsou elektrony polarizovány ve prospěch skupiny přitahující elektrony. Je známo, že polarizační vlastnosti umožňují elektrony přitahující skupině účastnit se hydrofobních interakcí nebo vodíkových vazeb s aktivním místem cysteinové proteasy za vzniku inhibice enzymu. Obecně je elektronakceptomí skupina výhodná v α-pozici fosfoniového ylidu obecného vzorce Ph3P=C(R)EWG, kde způsobí dostatečnou polarizaci pro stabilizaci ylidu proti rozkladné reakci kyslíkem, vodou, halogenvodíkovými kyselinami, alkoholy, apod. Výhodné elektrony přitahující skupiny jsou ty, které podobně stabilizují ylidy obecného vzorce (RO)2P(O)C(R)EWG. Těmito skupinami jsou kyanoskupina, -S(O)2R², -C(O)OR¹⁰, -P(O)(OR^l0)2-, -S(O)(NR¹⁰)R^í0, C(O)Rⁿ, -S(O)Rⁿ, -C(O)NR¹²R¹³, -S(O)2NR¹²R¹³, -C(O)NHR’⁴, -S(O)2NHR’⁴, fenyl a (C5_6)heteroaryl skupiny, kde R², R¹⁰, Rⁿ, R¹², R¹³ a R¹⁴ jsou definovány v části Podstata vynálezu. Jestliže je elektrony přitahující skupinou fenyl nebo (Cs^jheteroaryl, kruh může být substituován jednou nebo více meta dirigujícími skupinami (např. alkyloxykarbonyl, alkylsulfinamoyl, dialkylsulfinamoyl, alkylsulfonyl, karboxyl, nitroskupinou, sulfinamoyl, sulfoskupinou, fosfonoskupinou, alkyloxyfosfinyl, dialkyloxyfosfmyl, alkanoyl, kyanoskupinou, alkylsulfinyl, sulfamoyl, alkylsulfamoyl, dialkylsulfamoyl, alkyloxysulfonyl, disubstituovanou aminoskupinou, trisubstituovanou amoniovou skupinou, apod.), orto a para dirigujícími skupinami (např. hydroxy a alkyloxyskupinou, případně halogenem substituovaný alkyl, aryl, arylalkyl, halogen • · · · • · apod.) a elektron přitahujícími skupinami (např. alkylkarbamoyl, dialkylkarbamoyl, alkyloxykarbonyl, alkylsulfinamoyl, dialkylsulfinamoyl, alkylsulfonyl, karboxyl, nitroskupina, sulfinamoyl, sulfo, karbamoyl, fosfono, alkyloxyfosfinyl, dialkyloxyfosfinyl, alkanoyl, kyanoskupina, alkylsuífinyi, sulfamoyl, alkylsulfamoyl, dialkylsulfamoyl, alkyloxysulfonyl, aryl, heteroaryl apod.).

„Odstupující skupina“ má obvyklý význam používaný organické chemii. Např. atom nebo skupina, kteráje schopna odstoupit za podmínek alkylace je halogen a alkan- nebo arensulfonyloxy, jako mesyloxy, etansulfonyloxy, benzensulfonyloxy a tosyloxyskupiny a alkansulfonylamino, alkankarbonylamino, aminosulfonylamino, aminokarbonylaminoskupiny apod.

„Izomerie“ je jev, kdy sloučeniny mají stejný sumární vzorec, ale různou povahu nebo uspořádám' vazeb svých atomů v prostoru. Izomery, které se liší v uspořádání atomů v prostoru se nazývají „stereoizomery“. Stereoizomeiy, které nejsou vzájemnými zrcadlovými obrazy se nazývají „diastereoizomeiy“ a stereoizomery, které jsou nezaměnitelnými zrcadlovými obrazy se nazývají „enantiomery“ nebo někdy „optické izomery“. Atom uhlíku vázaný ke čtyřem různým substituentům se nazývá „chirální centrum“.

Sloučenina s jedním chirálním centrem má dva enantiomery, které mají opačnou chiralitu a jejich směs se nazývá „racemická směs“. Sloučenina, která má více než jedno chirální centrum má 2^η_1 enantiomemích párů, kde n je počet chirálních center. Sloučeniny s více než jedním chirálním centrem mohou existovat buď jako jednotlivé diastereoizomery nebo jako směs diastereoizomerů a nazývají se „diastereomerní směs“.

Sloučeniny vzorců I, II a III mohou existovat jako jednotlivé stereoizomery nebo jako směsi stereoizomerů. Například sloučeniny vzorců I, II a ΙΠ obsahují chirální centrum na uhlíku, ke kterému je připojen substituent R⁸. Mimoto, sloučeniny vzorců I, II a III, ve kterých je Z -C(R⁶)(R⁷) obsahují chirální centrum na uhlíku, ke kterému je připojen substituent R⁷. Takže, například sloučeniny vzorců I, II a III, kde n je 0 a Z je -C(R⁶)(R⁷) budou obsahovat dvě chirální centra a budou existovat jako čtyři individuální stereoizomery nebo jejich směsi.

• · • · • · • ·

„Absolutní konfigurace“. Jednotlivé stereoizomery se charakterizují pomocí absolutní konfigurace na chirálních centrech. Absolutní konfigurace se vztahuje k uspořádání substituentů připojených k chirálnímu centru v prostoru. Substituenty připojené k chirálnímu centru se při posuzování řadí podle sekvenčních pravidel Cahna, Ingolda a Preloga a poté se přiřadí symbol absolutní konfigurace R, jestliže tři substituenty s nejvyšší prioritou jsou uspořádány v prostoru (se čtvrtým substituentem, který má nejnižší prioritu, natočeným od pozorovatele) směrem od substituentu s nejvyšší prioritou k substituentu s nejnižší prioritou ve směru hodinových ručiček a symbol absolutní konfigurace S jestliže jsou substituenty uspořádány proti směru hodinových ručiček. Jestliže jeden stereoizomer obsahuje jedno chirální centrum, popisuje absolutní konfiguraci symbol R nebo S, následuje pomlčka a chemický název sloučeniny. Pro účely předkládaného vynálezu, jestliže jeden stereoizomer nebo směs stereoizomerů obsahuje dvě nebo více chirálních center, popisuje se sloučenina symbolem absolutní konfigurace R nebo S ihned po uvedení příslušného lokantu. Acylový zbytek, odvozený od přírodní aminokyseliny se popisuje stejně jako aminokyselinový acylový zbytek, který předchází symbol L (např. L-fenylalanin). Enantiomery aminokyselinových acylových zbytků, které se v přírodě nevyskytují, předchází symbol D. S výhodou se aminokyselinové strany řetězců vyskytují v (S) nebo L- formách, což je způsobeno stereospedfitou enzymů, ačkoli D- formy mohou být v některých případech také použity. Jestliže u cbirálního centra není uveden žádný symbol absolutní konfigurace znamená to, že popis zahrnuje obě konfigurace a jejich směsi - racemické nebo jiné. Tudíž, např. sloučenina následujícího vzorce:

má název:

N²-(4-morfolinylkarbonyl)-N^l -[3-fenyl-1 S-(2-fenylsulfonyletyl)propyl]L-fenylalaninamid, kde R¹ je 4-morfolinylkarbonyl, R⁸ je 2-fenyletyl a leží na stejné straně referenční plochy jako substituent R⁷, substituent R⁷ je benzyl a R¹⁹ je fenylsulfonyl;

O l

N -4-morfolinylkarbonyl-N -[3 -fenyl-l-(2-fenylsulfonyletyl)propyl]-L-fenylalaninamid, kde R¹ je 4-morfolinylkarbonyl, R⁸ je 2-fenyletyl a leží buď na stejné nebo na různé straně referenční plochy, substituent R⁷ je benzyl a R¹⁹ je fenylsulfonyl;

N²-4-morfolinylkarbonyl-N-[3-fenyl-lS-(2-fenylsulfonyletyl)propyl]-P-(2-naftyl)-Lalaninamid, kde R¹ je 4-morfolinylkarbonyl, R⁸ je 2-fenyletyl a leží na stejné straně referenční plochy jako substituent R⁷, R⁷ je 2-naftylmetyl a R¹⁹ je fenylsulfonyl a etyl-4S-(N-4-morfolinylkarbonyl-L-fenylalanylamino)-6-fenylhexanoat, kde R¹ je

Λ

4-morfolinylkarbonyl, R je 2-fenyletyl a leží na stejné straně referenční plochy jako substituent R⁷, R⁷ je benzyl a R¹⁹ je etoxykarbonyl.

Ve výhodném provedneí předkládaného vynálezu jsou prostředky předkládaného vynálezu ve formě Čistého diastereomerů. Alternativně prostředky obsahují směsi diastereizomerů. Ve výhodném provedení předkládaného vynálezu je obsah jednoho diastereomerů vyšší než 70 % hmotn., výhodněji nejméně 90 % hmotn..

„Chránící skupina“ má obvyklý význam používaný v syntetické organické chemii, tj. skupina, která chrání reaktivní skupinu v molekule. Viz. např. Greene a kol., Protective Groups in Organic Synthesis, druhé vydání, John Wiley & Sons, 1991.

Příklady skupin chránících hydroxyskupinu jsou heterocykloalkylkarbonyl jako je

4-morfolinylkarbonyl a pod., aryloyl jako je benzoyl a arylalkyl jako je benzyl apod. Příklady skupin chrámcích aminoskupinu zahrnují aryloxykarbonyl jako je benzyloxykarbonyl a pod., aroyl jako je benzoyl apod. a oxykarbonyl jako je etoxykarbonyl a 9-fluorenylmetoxykarbonyl apod. Příklady skupin chránících guanidinoskupinu zahrnují sulfonyl jako je 2,3,5-trimetyl-4-metoxyfenyl-sulfonyl apod. Příklad skupin vhodných pro chránění karboxyskupiny, pomocí kterých se tvoří esterové skupiny jsou alkoxykarbonyl o 4 až 8 atomech uhlíku, s výhodou terc.butoxykarbonyl (BOC) nebo benzyloxykarbonyl (CBZ, Z), s výhodou cykloalkylaminokarbonyl nebo oxacykloalkylaminokarbonyl o 4 až 8 atomech v cyklu, s výhodou 4-morfolinkarbonyl (Mu) apod.

„Chráněný“ při popisu sloučeniny znamená derivát sloučeniny nebo skupinu, která má blokované reaktivní místo nebo místa pomocí chrámci skupiny.

··φ φ ··

„Případný“ nebo „případně“ znamená skutečnost, která se může, ale nemusí vyskytovat a popis zahrnuje případy, kde se skutečnost vyskytuje i kde se skutečnost nevyskytuje. Např. „případně dále substituovaný jednou nebo více funkčními skupinami“ znamená, že substituenty mohou, ale nemusí být v popisované sloučenině přítomny a předkládaný vynález zahrnuje ty sloučeniny, kde je přítomna jedna nebo více funkčních skupin a sloučeniny, u kterých tyto funkční skupiny přítomny nejsou.

„Onemocnění spojená s cysteinovou proteasou“ v předkládaném vynálezu znamená patologické stavy spojené s cysteinovou proteasou. Některá onemocnění jsou spojena s rostoucí hladinou cysteinové proteasy; např. artritida, svalová distrofie, záněty, nádorová onemocnění a glomeruloneíritida. U jiných onemocnění sochází k výskytu aktivity extracelulárních cysteinových proteas, které nejsou v tkáních normálně přítomny. V jiných případech je cysteinová proteasa spojená se schopnostmi choroboplodných zárodků, jako jsou viry, nakazit nebo replikovat se v hostitelském organismu.

Specifické příklady onemocnění spojených s cysteinovou proteasou zahrnují, ale neomezují se pouze na artritidu, svalovou distrofii, záněty, nádorová onemocnění, glomerulonefritidu, malarii, Alzheimerovu chorobu, nádorové metastázy, trauma, zánět dásně, leishmaniozu, filariozu a další onemocnění bakteriálního a parazitního původu. Typickým příkladem je onemocnění spojené s konverzním enzymem interleukinu 1 β (ICE).

„Farmaceuticky vhodný“ znamená vhodný pro přípravu farmaceutického prostředku, který je obecně bezpečný, netoxický a ani biologicky ani jinak nežádoucí a zahrnuje prostředky vhodné pro veterinární použití stejně jako pro humánní farmaceutické použití.

„Farmaceuticky vhodná sůl“ znamená sůl, která je farmaceuticky přijatelná, jak je definováno výše, a která má požadovanou farmakologickou aktivitu. Mezi takové soli patří soli kyselin jako je chlorovodíková, bromovodíková, sírová, dusičná, fosforečná apod.; nebo organických kyselin jako je octová, propionová, hexanová, heptanové, cyklopentanpropionová, glykolová, pyrohroznová, mléčná, malonová, jantarová, malonová, maleinová, fumarová, vinná, citrónová, benzoová, o-(4-hydroxybenzoyl) benzoová, skořicová, madlová, metansulfonová, etansulfonová, 1,2-etandisulfonová,

2-hydroxyetansulfonová, benzensulfonová, p-chlorbenzensulfonová,

2- naftalensulfonová, p-toluensulfonová, kafřsulfonová, 4-metylbicyklo[2.2.2]okt-2-en1 -karboxylová, glukoheptonová, 4,4'-metylen-bis(3-hydroxy-2-en-l-karboxylová),

3- fenylpropionová, trimetyloctová, terc.butyloctová, laurylsírová, glukonová, glutamová, hydroxynaftoová, salicylová, stearová, mukonová apod.

Farmaceuticky vhodnými solemi jsou také soli bází, které vznikají reakcí kyselého protonu s anorganickou nebo organickou bází. Vhodnými anorganickými bázemi jsou např. hydroxid sodný, uhličitan sodný, hydroxid draselný, hydroxid hlinitý a hydoxid vápenatý. Vhodnými organickými bázemi jsou etanolamin, dietanolamin, trietanolamin, trometamin, N-metylglukamin apod.

„Terapeuticky účinné množství“ znamená množství, které při podávám zvířatům při léčbě:

(1) chrání náchylná zvířata, která onemocnění ještě neprodělala, nebo zvířata s příznaky onemocnění (2) tlumí nemoc, ή. zastavuje její rozvoj (3) zlepšuje stav při nemoci, tj. působí ústup nemoci

Podrobný popis vynálezu

Předkládaný vynález se týká nových inhibitorů cysteinivé proteasy. Předpokládá se, že se inhibitory váží k cysteinové protease na základě následujícího schématu.

A komplex enzym inhibitor

Předpokládá se, že enzym je takto reverzibilně inhibován pomocí interakce mezi R, Y a Z skupinami inhibitoru a povrchu aktivního místa enzymu a pomocí interakce vodíkové vazby mezi sulfonovou skupinou a aktivním místem aminokyselinového řetězce.

Tento mechanismus reverzibilní inhibice umožňuje specifítu inhibitorů enzymu pro cysteinové proteasy. Obecně, inhibitory předkládaného vynálezu inhibují cysteinové proteasy a neinhibují serin, aspartyl a zinkové proteasy. V některých provedeních předkládaného vynálezu mohou být inhibitory proteasy předkládaného vynálezu aktivní · proti jiným typům proteas, jako je serin, aspartyl nebo další metaloproteasy, ale pouze v malé míře.

Dále, elektronakceptomí vlastnosti sulfonové skupiny sloučeniny vzorce I polarizují elektrony mezi sulfonovou skupinou a uhlíkem, ke kterému je připojena, takže je umožněna vodíková vazba mezi sloučeninou vzorce I a aktivním místem cysteinové proteasy, což dovoluje těsnou vazbu mezi inhibitorem a cysteinovou proteasou, jak je obecně popsáno mže. Je zřejmé, že je pravděpodobný další elektronový tah nebo elektronová polarizace vyskytující se mezi atomem síiy a atomem kyslíku, což dovoluje atomu kyslíku účastnit še vodíkové vazby s aktivním místem zbytku proteasy a takto přispívat k další inhibici enzymu.

Předkládaný vynález obecně poskytuje nové inhibitory cysteinové proteasy na peptidové bázi pro použití jako reverzibilní inhibitory cysteinové proteasy. „Inhibitorem cysteinové proteasy“ je zde míněn inhibitor, který inhibuje cysteinové proteasy. Ve výhodném provedení předkládaného vynálezu jsou inhibitory cysteinové proteasy specifické pro cysteinové proteasy; to znamená, že neinhibují jiné typy proteas jako je serin, aspartyl nebo další metaloproteasy. V alternativním provedení inhibitory cysteinové proteasy předkládaného vynálezu mohou dobře inhibovat jiné typy proteas.

Slovem „reverzibilní“ je zde míněno, že se inhibitor váže k enzymu nekovalentně a takto se liší od ireverzibilní inhibice. Viz. Walsh, Enzymatic Reaction Mechanisms, Freeman & Co., N.Y., 1979. „Reverzibilní“ v tomto kontextu je termín, který je odborníkům známý. Dále, reverzibilní inhibitory cysteinové proteasy jsou soutěživé inhibitory, to znamená, že reverzibilně soutěží se substrátem ve vazbě k enzymu, přičemž vazba inhibitoru a substrátu je vzájemně výhodná. Dále, stechiometrie inhibice je 1:1, to znamená, že jedna molekula inhibitoru inhibuje jednu molekulu enzymu.

·· ·· • φ · · ···· ·· ·

Φ ·· · · · · · • · ·· · · · 9 9 9 9

-JQ 9 9 9 9 9 9 9

IV 9999 99 999 »99 99 9

Inhibitory cysteinové proteasy předkládaného vynálezu jsou navrženy tak, aby se k cysteinové protease vázaly vratně. Tato vazba se uskutečňuje pomocí struktur na peptidové bázi, které působí jako směřující, které napodobují v přírodě se vyskytující substráty a/nebo inhibitory. „Peptidový“ pro účel předkládaného vynálezu znamená aminokyselinovou strukturu nebo strukturu podobnou peptidu, kde jedna nebo více peptidových spojek (např. -C(O)NR-) je nahrazena podobným tvarem, např. -CH₂NR-, C(O)CH2- nebo -NRC(O) a/nebo kde jsou přítomny nepřírodm aminokyselinové substituenty.

„Směřující skupina“ pro účely předkládaného vynálezu, znamená peptidový zbytek inhibitoru cysteinové proteasy, který umožňuje vazbu inhibitoru k cysteinové protease.

Ve výhodném provedení předkládaného vynálezu směřující skupina inhibitoru cysteinové proteasy obsahuje nejméně dva aminokyselinové vedlejší řetězce nebo analoga vedlejších řetězců spojené pomocí peptidové vazby nebo prostorový analog. Cílová skupina může obsahovat až 15 aminokyselin nebo jejich analog, ačkoli inhibitory mají obecně 1 až 7 aminokyselin nebo analog, protože pro terapeutické použití jsou vhodné menší inhibitory. Takže, ve sloučeninách obecného vzorce I, II a ΠΙ je n s výhodou 0 až 13, výhodněji 0 až 5 a nejvýhodněji 0 až 3.

Jak je popsáno u sloučenin obecných vzorců I, II a III, směřující skupinou může být v přírodě se vyskytující nebo nevyskytující peptidový zbytek obecného vzorce:

«! í ''νΑ,'Ύ <⁸

7 · f kde R a R představují přírodně se vyskytující nebo nevyskytující analog aminokyseliny nebo substituenty, které jsou podrobněji popsány níže. Směřující skupina inhibitoru může také obsahovat další funkční skupiny R¹ jak je popsáno níže.

Předpokládá se, že aminokyselinové substituenty směřující skupiny interagují s povrchem aktivního místa proteasy, a tak se váží. Dále se předpokládá, že se aminokyselinové substituenty přiblíží k elektrony přitahující skupině (např. R⁸ ve vzorci výše), obsadí S| pozici aktivního místa substrátu, a tak je nasměrován Pi zbytek ·· ·» • · · · • ·· • · » • · · ··· · ·· • · ·· ·*·· ·· ·· · · · • · · · · • · · ··· · • · · · ··« ··* ·· · inhibitoru. Podobně, další sousední aminokyselinový substituent (např. R⁷ ve vzorci výše) obsadí S2 pozici aktivního místa substrátu, a tak je nasměrován P2 zbytek inhibitoru. Jestliže je přítomen další aminokyselinový substituent, obsadí S3, S₄ a další pozice vazebného místa substrátu a bude označen jako P3, P₄ inhibitoru. Další směmřující skupina, která může být připojena k elektrony přitahující skupině bude obsahovat aminokyselinový substituent, který obsadí S/, S2', a další pozice vazebného místa substrátu a bude označena jako P3', P₄' atd. zbytek inhibitoru.

Směřující skupiny pro specifické enzymy se označují pomocí pravidel, která platí pro specifitu substrátu v cysteinových proteasach (viz. „Proteinase Inhibitors“, v Research Monografs in Cell a tissue Fysiology (1986), Barret a kol., svazek 12, kapitola 4:

Inhibitors of Cystein Proteinases, Daniel Rich, Elsevier, New York; a Tombeny a kol.). Například, interleukin-I převádí enzym (ICE) vážící substituent kyseliny asparagové (tj.

2-karboxyetyl) v Pj pozici a substituenty alaninu (metyl), valinu (isopropyl) nebo histidinu (4-imidazolylmetyl) v P2 pozici. Papain váže substituenty argininu, lysinu, N-benzyloxykarbonyllysinu (t.j. 4-benzyloxykarbonylaminobutyl), homofenylalaninu (t.j. 2-fenyletyI), guanidino-fenylalninu (tj., 4-guanidinobenzyl) nebo norluecinu (t.j., butyl) v Pí pozici a substituenty fenylalaninu, tyrosinu, fi-(2-nafiyl)alaninu (tj.,

2-nafiyl), leucinu, norleucinu, isolucinu nebo alaninu v P2 pozici. Katepsin B váže substituenty argininu, lysinu, N-benzyloxykarbonyllysinu, guanidino-fenylalaninu, homofenylalaninu nebo norleucinu v Pj pozici a substituenty fenylalaninu, tyrosinu,

3,5-dijodtyrosinu (tj., 3,5-dijod-4-hydroxybenzyl), fi-(2-naftyl)alaninu, argininu, guanidino-fenylalaninu nebo citrullinu (t.j., 3-ureidopropyl) v P2 pozici. Katepsin L a cruzain váže substituenty argininu, lysinu, homofenylalaninu, guanindinofenylalaninu, citrullinu nebo norleucinu v Pi pozici a substituenty fenylalaninu, tyrosinu nebo β(2-naftyl)alaninu v P2 pozici. Katepsin S váže substituenty argininu, lysinu, homofenylalaninu, guanidino-fenylalaninu, citruilin nebo norleucinu v Pi pozici a substituenty fenylalaninu, tyrosinu, P-(2-naftyl)alaninu, valinu, leucinu, norleucinu, isoleucinu nebo alaninu v P2 pozici. DPP-1 váže substituenty fenylalaninu nebo tyrosinu v P) pozici a žádné nebo alaninové substituenty v pozici P2. Calpain váže substituenty fenylalaninu, tyrosinu, metioninu, β-metylsulfonylmetylalaninu (t.j.,

2-metylsulfonyletyl) nebo valinu v Pj pozici a substituenty valinu, leucinu, norleucinu nebo isoleucinu v P2 pozici.

• ·

fi .

R a R jsou nezávisle vodík, alkyl (případně substituovaný zbytkem ze skupiny hydroxy, amino, alkylamino, dialkylamino, uriedo, merkapto, alkyltio, karboxy, karbamoyl, alkylkarbamoyl, dialkylkarbamoyl, alkylsulfonyl a guanidino, nebo jejich chráněným derivátem), cykloalkyl, cykloalkylalkyl, heteroaryl, heteroarylalkyl, substituent ze skupiny aiyl a arylalkyl (které jsou v arylové části případně substituovány jedním až třemi zbytky, mezi které patří hydroxy, amino, guanidino, halo, případně halogenem substituovaný alkyl, alkyloxy a aryl, nebo jejich chráněný derivát) nebo společně se sousedními skupinami R³ nebo R⁵ tvoří jeden z následujících dvouvazných zbytků: ((/^metylen a 1,2-fenylendimetylen (které jsou případně substituovány hydroxy skupinou, nebo a jejím chráněným derivátem, nebo oxo skupinou).

V souladu s předkládaným vynálezen patří mezi výhodné R⁷ a R⁸ skupiny postranní řetězce tvořené přírodními aminokyselinami nebo jejich homologickými deriváty. Mezi tyto skupiny patří alanin (metyl), arginin (3-guanidinopropyl), asparagin (karbamoylmetyl), citurilin (3-ureidopropyl), kyselina asparagová (karboxymetyl), cystein (merkaptometyl), kyselina glutamová (2-karboxyetyl), glutamin (2-karbamoyletyl), glycin (hydrogen), histidin (4-imidazolylmetyl), homofenylalanin (2-fenyletyl), homoserin (2-hydroxyletyl), isoleucin (1-metylpropyl), leucin (isobutyl), lysin (4aminobutyl), metionin (2-metyltioetyl), β-(1 -naftyl)alanin (1-naftylmetyl), β(2-naftyl)alanin (2-naftylmetyl), norleucin (butyl), norvalin (propyl), omitin (3-aminopropyl), fenylalanin (benzyl), prolin, sarkosin (metylaminometyl), šeřin (hydroxymetyl), treonin (1-hydroxyetyl), tryptofan (3-indolymetyl), tyrosin (4-hydroxybenzyl), a valin (isopropyl).

Výhodné sloučeniny v souladu s předkládaným vynálezem jsou uvedeny v části Podstata vynálezu. Mezi výhodné sloučeniny obecného vzorce I, II a III patří sloučeniny, kde n je 0 až 5; A-B jsou spojky obecného vzorce -C(O)NR³-, kde R³ je vodík nebo definován mze; Y je -N(R⁵)-, kde R⁵ je vodík nebo dinován níže; Z je -(CH2)2- nebo -C(R⁶)(R⁷)-;

Z je -CH(R )-; R je vodík, alkyloxykarbonylalkanoyl o 3 až 10 atomech uhlíku, (C|_9)alkoxykarbonyl, (C2-io)alkanoyl (případně substituovaný jedním z následujících zbytků: karboxy, (Ci.9)alkyloxykarbonyl a hetero(C4-₈)cykloalkyl(C2-io)alkanoylamino), (C₄.9)cykloalkylkarbonyl, hetero(C₄.g)cykloalkylkarbonyl nesibstituovaný nebo substituovaný některým z následujících zbytků: hydroxyl, (Ci-₅)alkyl, (Ci_₅)alkanoyl, (Ci.sjalkyloxykarbonyl, (C₆_io)aryl(Ci-5)alkyloxykarbonyl a • ·

hetero(C4-8)cykloalkylkarbonyl, (C6-io)aryl(Ci.₅)alkyloxykarbonyl, karbamoyl, (C|.5)alkylkarbamoyl, di(Ci-5)alkylkarbamoyl, (C6-io)arylkarbamoyl, (C6-io)aryl(Ci_5)alkylkarbamoyl, (C₆.io)aryl(Ci_5)alkanoyl, (C₇-u)aroyl, (Ci-5)alkylsulfonyl, di(Ci_5)alkylaminosulfonyl, (C6-io)arylsulfonyl nebo hetero(C5.g)arylsulfonyl; a R a R jsou nezávisle (Ci_₅)alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný jedním z následujících zbytků: hydroxylem, aminoskupinou, alkylaminoskupinou, dialkylamino, uriedo, merkapto, alkyltio, karboxy, karbamoyl, alkylkarbamoyl, dialkylkarbamoyl, alkylsulfonyl a guanidinoskupinou nebo jejich chráněnými deriváty, (Cj^jcykloalkyl, (C3*7)cykIoalkyl(Ci-5)alkyl, pyridyl, tienyl, furyl, imidazolyl, indolyl, pyridyl(Ci^)alkyl, tienyl(Ci^)alkyl, furyl(Ci^)alkyl, imidazolyl(Ci-6)alkyl, indolyl(C]_6)alkyl, některý z následujících substituentů: fenyl, naftyl, fenyl(Cj^) alkyl, nafty1(C i_<,)alkyl, které nejsou nebojsou substituovány v arylové části jedním až třemi následujícími substituenty: hydroxy, amino, chlor, brom, jod, fluor, metyl, trifluormetyl, metoxy a fenylovou skupinou nebo jejich chráněnými deriváty, nebo společně se sousedními skupinami R³ nebo R⁴ tvoří jeden z dvouvazných zbytků, mezi které patří (C3^)metylen a 1,2-fenylendimetylen které nejsou nebo jsou substituovány následujícími skupinami: hydroxyskupinou nebo jejími chráněnými deriváty, nebo oxo skupinou.

U výhodnějších sloučenin obecného vzorce I, D a III je n 0 až 2; A-B je spojka obecného vzorce -C(O)NR³, kde R³ je vodík nebo definován mže; Y je -N(R⁵)-, kde R⁵ je vodík nebo definován níže, Z je -(CH2)2- nebo -C(R⁶)(R⁷), kromě případu, kdy n je 0, Z není (CH2)₂-); Z¹ je -CH(R⁸)-, R¹ je vodík, (C^gjalkoxykarbonyl, (C2^)alkanoyl nesubstituovaný nebo substituovaný některým z následujících zbytků: karboxylem, (Ci_5)alkyloxykarbonylem a hetero(C4-8)cykloalkyl(C4^) alkanoylaminoskupinou, -C(O)NR²ⁱR²² kde R²¹ a R²² společně tvoří aza(C24))metylen, oxa(C₂^)metylen nebo (C₃.7)metylen, (C4-8)cykloalkylkarbonyl, benzyloxykarbonyl, acetyl, benzoýl nebo dimety laminosulfony 1;

a R⁸ a R⁷ jsou nezávisle (Cs^)cykloalkyl, (Cs^jcykloalkylmetyl, 3-pyridyl, 2-tienyl,

2-furyl, 4-imidazolyl, 3-indolyl, 3-pyridylmetyl, 2-tienylmetyl,

2-furylmetyl,4-imidazolylmetyl, 3-indolylmetyl, (Ci.s)alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný některým z následujících zbytků: merkapto, karboxy, amino, metyltio, metylsulfonyl, karbamoyl, dimetylkarbamoyl, guanidino a hydroxyskupinou nebo jejich • ·

..............

chráněnými deriváty, fenyl, 1-naftyl, 2-naftyl, benzyl, 1-naftylmetyl, 2-naftylmetyl a

2- fenyletyI na aromatickém kruhu nesubstituovaný nebo substituovaný následujícími zbytky: hydroxyskupinou, aminoskupinou, chlorem, bromem a fluorem nebo jeich chráněnými zbytky, nebo společně se sousedními skupinami R³ nebo R⁵ tvoří jeden z následujících dvouvazných zbytků: (Cj^jmetylen a 1,2-fenylendimetylen nesubstituovaný nebo substituovaný hydroxyskupinou nebo jejími chráněnými deriváty, nebo oxo skupinou.

Mezi zvláště výhodné sloučeniny obecného vzorce I, II a III patří sloučeniny, kde n je O až 1, A-B představuje jednu z následujících spojek: -C(O)NR³-; Y je -N(R⁵)-, kde R⁵ je vodík nebo definován níže; Z je -C(R⁶)(R⁷)-; Z’ je -GH(R⁸)-; R¹ je vodík, terc.butoxykarbonyl, benzyloxykarbonyl, acetyl, 3-karboxypropionyl,

3- metoxykarbonylpropionyl, biotinylaminohexanoyl, fenylacetyl, benzoyl, dimetylaminosulfonyl, benzylsulfonyl, 1 -piperazinylkarbonyl, 4-metylpiperazin1- ylkarbonyl nebo 4-morfolinylkarbonyl; R⁷ je 3-pyridylmetyl, 2-tienylmetyl,

2- furylmetyl, 4-imidazolylmetyl, 3-indolylmetyl, (Ci-s)alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný jedním z následujících zbytků: merkapto, karboxy, amino, metyltio, metylsulfonyl, karbamoyl, dimetylkarbamoyl, guanidino a hydroxyskupinou, nebo jejich chráněnými deriváty, benzyl, 1-naftylmetyl, 2-naftylmetyl a 2-fenyletyl na aiylovém kruhu nesubstituovaný nebo substituovaný některou z následujících skupin: hydroxyskupinou, aminoskupinou, chlorem, bromem a fluorem nebo jejich chráněnými deriváty, nebo společně se sousedními skupinami R³ nebo R⁵ tvoří jeden z následujících dvouvazných zbytků: (CY^metylen a 1,2-fenylendimetylen nesubstituovaný nebo substituovaný hydroxyskupinou, nebo jejím chráněným derivátem, nebo oxoskupinou;

a R⁸ je butyl, 2-fenyletyl, 2-metylsulfonyletyl, 2-terc.butoxykarbonyletyl,

2-terc.butoxykarbonylmetyI, 4-terc.butoxykarbonylaminobutyl, 4-benzoylaminobutyl nebo benzyloxymetyl.

Ještě výhodnější sloučeniny obecného vzorce I, II a III jsou ty, kde n je 0; A-B je následující spojka: -C(O)NH-; Y je -NH-; Z je -CH(R⁷)-; Z¹ je -CH(R⁸)-; R¹ je vodík, terc.butoxykarbonyl, benzyloxykarbonyl, biotinylaminohexanoyl, benzoyl, piperizin1-ylkarbonyl, 4-metylpiperazin-l-ylkarbonyl nebo 4-morfolinylkarbonyl;

R⁷ je (Ci-5)alkyl, případně substituovaný benzyl, 1-naftylmetyl, 2-naftylmetyl,

3-pyridinylmetyl nebo 2-metylsulfonyletyl skupinami; a R⁸ je butyl, 2-fenyletyl nebo

2-metylsulfonyletyl.

Nejvýhodnějšími sloučeninami obecného vzorce I, II a III jsou sloučeniny, kde n je 0; A-B je následující spojka -C(O)NH-; Y je -NH-; Z je -CH(R⁷)-; Z¹ je -CH(R⁸)-; R¹ je

1- piperizinylkarbonyl, 4-metyl-l-piperazinylkarbonyl nebo 4-morfolinylkarbonyl; R⁷ je nesuhstituovaný nebo substituovaný benzyl, 1-naftylmetyl nebo 2-naftylmetyl skupina, a* R⁸ je 2-fenyletyl.

Obecně patří mezi výhodné sloučeniny vzorce I ty sloučeniny, kde R² je nezávisle (Ci-s)alkyl nesuhstituovaný nebo substituovaný jedním nebo dvěma z následujících zbytků: amino, chlor, brom, fluor, hydroxy a metoxyskupinou nebo jejich chráněnými deriváty, perhalogenovaný(Ci-5)alkyl, (G3.7)cykloalkyl, (C3-7)cykloalkyl(Ci-5)alkyl nebo jedna z následujících skupin: fenyl, pentafluorfenyl, naftyl a fenyl(Cu,)alkyl nesuhstituovaný nebo substituovaný na aiylovém kruhu jedním nebo dvěma následujícími zbytky: amino, chlor, brom, fluor, hydroxy, metoxyskupinou a halogenem nesuhstituovaný nebo substituovaný metyl, nebo jejich chráněné deriváty, a R⁴ je vodík, (Ci.5)alkyl nebo (C₆.io)aryl(Ci_5)alkyl.

Výhodnější sloučeniny obecného vzorce I jsou ty, kde R² je (C.i-s)alkyl nesuhstituovaný nebo substituovaný jedním nebo dvěma z následujících zbytků: amino, chlor, brom, fluor a hydroxyskupinou, nebo nebo jejich chráněnými deriváty, perfluorfCj-sjalkyl, (Cs/cykloalkyl. (C₅^)cykloalkylmetyl nebo jedna z následujících skupin: fenyl, naftyl a benzyl nesubstituovaný nebo substituovaný jedním z následujících zbytků: aminohydroxy, chlor, brom nebo fluor, nebo jejich chráněnými deriváty, a R⁴ je vodík nebo metyl.

Zvláště výhodné jsou sloučeniny vzorce I, kde R² je metyl, trifluormetyl, a nesubstituovaný nebo substituovaný, 2-naftyl nebo 2-fenyletyl.

Nejvýhodnějšími sloučeninami obecného vzorce I jsou sloučeniny, kde R² je fenyl,

2- naftyl nebo 2-fenyletyl, s výhodou fenyl nebo 2-naftyl, a R⁴ je vodík.

Obecně jsou výhodné sloučeniny obecného vzorce II, kde R⁹ je -C(O)OR¹⁰, P(O)(OR^l0)2, -S(OXNR^,0)R’°, -C(O)NHC(O)R’° nebo -S(O)2NHC(O)R^,0jsou sloučeniny, ve kterých je R¹⁰ nezávisle (Ci-s)alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný jednou nebo dvěma z následujících skupin: amino, chlor, brom, fluor, hydroxy a metoxyskupinou nebo jejich chráněnými deriváty, (C3_7)cykloalkyl, (C3-7)cykloalkyl(Ci-5)alkyl, nebo jedna z následujících skupin: fenyl nebo fenyl(C]-ů)alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný na fenylovém kruhu jedním nebo dvěma z následujícíchc substituentů: amino, chlor, brom, fluor, hydroxy, metoxyskupinou a halogenem nesubstituovaný nebo substituovaný substituovaný metyl, nebo jejich chráněnými deriváty.

Výhodnějšími sloučeninami obecného vzorce Π, kde R⁹ je -C(O)OR¹⁰, -P(O)(OR¹⁰)2, S(O)(NR¹⁰)R'°, -C(O)NHC(O)R^,{> nebo -S(O)2NHC(O)R¹⁰ jsou sloučeniny, kde R¹⁰ je etyl, (C5-6)cykloalkyl, (Cs^jcykloalkylmetyl nebo jedna z následujících skupin: fenyl a benzyl nesubstituovaný nebo substituovaný na fenylovém kruhu aminohydroxylem, chlorem, bromem nebo fluorem nebo jejich chráněnými deriváty.

Obecně jsou výhodné sloučeniny obecného vzorce II, ve kterých je R⁹ C(O)Rⁿ nebo -S(O)Rⁿ a R¹¹ je (Ci.sjalkyl, (C3.7)cykloalkyl, (C3.7)cykloalkyl(C).5)alkyl nebo fenyl a fenyl(Ci-6)alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný na arylovém kruhu jedním nebo dvěma následujícími zbytky: amino, chlor, brom, fluor, hydroxy, metyl, trifluormetyl a metoxyskupinou.

Výhodnější sloučeniny obecného vzorce II, ve kterých je Rⁿ C(O)R^U nebo -S(O)Rⁿ jsou ty sloučeniny, kde Rⁿ je etyl, cyklo(C₅-₆)alkyl, cyklo(C5^)alkylmetyl nebo fenyl a benzyl nesubstituovaný nebo substituovaný na arylovém kruhu jedním nebo dvěma následujícími zbytky: aminohydroxyskupinou, chlorem, bromem nebo fluorem nebo jejich chráněnými deriváty.

Obecně jsou výhodné sloučeniny vzorce II, ve kterých je R⁹ -C(O)NR¹²R¹³ nebo -S(O)2NR¹²R¹³ a R¹² a R¹³ jsou nezávisle (Ci-5)alkyl, (C3_7)cykloalkyl, (C3-7)cykloalkyl(C].5)alkyl, nebo fenyl a fenyl(Ci_6)alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný na arylovém kruhu jedním nebo dvěma následujícími zbytky: amino, chlor, brom, fluor, hydroxy, metoxyskupinou a halogenem nesubstituovaný nebo substituovaný metyl. Výhodnějšími sloučeninami obecného vzorce II, ve kterých je R⁹ • · ···· · · ·· ·· · • · · · · ··· • · · * · · · · · · · • · · · · · ·

...............

-C(O)NR¹²R¹³ nebo -S(O)2NR^I2R¹³ jsou sloučeniny, kde R¹² a R¹³ jsou nezávisle etyl, (Cs-éjcykloalkyl, (Cs^jcykloalkylmetyl nebo fenyl a benzyl nesubstituovaný nebo substituovaný na arylovém kruhu případně substituovány jedním nebo dvěma následujícími zbytky: aminohydroxy, chlor, brom nebo fluor, nebo jejich chráněnými deriváty.

Výhodnými sloučeninami obecného vzorce Π, ve kterých je R⁹ -C(O)NHR¹⁴ nebo -S(OhNHR¹⁴, kde R¹⁴ je skupina vzorce (a) a (b), jsou sloučeniny, kde η, A, Β, Y, Z, R¹ · a R¹⁰ jsou definovány výše s ohledem na výhodné sloučeniny obecných vzorců I, II a III.

Obecně výhodnými sloučeninami vzorce III jsou sloučeniny, kde R¹⁵ je jedna z následujících skupin: 2-furyl, 2-tienyl, 2-pyrrolyl, 2-fosfolyl, 2-arsoyl, 3-pyridyl nebo

3-fosforinyl (které jsou případně substituovány nejméně jedním z následujících zbytků: (Ci-5)alkylkarbamoyl, di(Ci.₅)alkylkarbamoyl, (Cj.sjalkyloxykarbonyl, (Ci-5)alkylsulfinamoyl, di(Ci-5)alkylsulfinamoyl, (Ci-s)aikylsulfonyl, karboxy skupina, nitro skupina, sulfinamoyl, sulfo, karbamoyl, fosfono, (Ci-s)alkyloxyfosfinyl, di(Ci.5,)alkyloxyfosfinyl, (Ci.₅)alkanoyl, kyano, (Ci-s)alkylsulfinyl, sulfamoyl, (Ci-sjalkylsulfamoyl, di(Ci_5)alkylsulfamoyl, (Cj-sjalkyloxysulfonyl, (C1-5), fenyl, nafty], pyridyl, tienyl, furyl, imidazolyl, indolyl, hydroxy, (Ci_₅)alkyloxy, případně halogenem substituovaný (Ci sjalkyl, benzyl, halo, -⁺N(R^I7)₃ kde R¹⁷ je nezávisle (Cj.sjalkyl, fenyl

1 O nebo benzyl, nebo -N(R )2, kde R je nezávisle vodík, (Cj-sjalkyl, fenyl nebo benzyl).

Výhodnější jsou sloučeniny obecného vzorce III, kde Rⁱ⁶ je jedna ze skupin 2-furyl,

2-tienyl, 2-pyrrolyl, 2-fosfolyl, 2-arsolyl, 3-pyridyl nebo 3-fosforinyl (které jsou případně substituovány nejméně jednou z následujících skupin: metylkarbamoyl, dimetylkarbamoyl, metyloxykarbonyl, metylsulfinamoyl, dimetylsulfinamoyl, metylsulfonyl, karboxy, nitro, sulfinamoyl, sulfo, karbamoyl, fosfono, metyloxyfosfinyl, dimetyloxyfosfinyl, formyl, kyano, metylsulfinyl, sulfamoyl, metylsulfamoyl, dimetylsulfamoyl, metoxysulfonyl, metylsulfonimidoyl, fenyl, naftyl, pyridyl, tienyl, finyl, imidazolyl, indolyl, hydroxy, metoxy, metyl, triflurometyl, benzyl, halo, ⁺N(R^I7)3, kde R¹⁷ je nezávisle metyl, fenyl nebo benzyl, nebo -N(R¹⁸)2, kde R¹⁸ je nezávisle vodík, metyl, fenyl nebo benzyl).

Obecně výhodnými sloučeninami vzorce ΠΙ, kde R¹⁶ je skupina vzorce (a) nebo (b) jsou sloučeniny, kde n, A, Β, Y, Z, R¹ a R¹⁰ jsou definovány výše s ohledem na výhodné sloučeniny obecného vzorce I, II a ΙΠ.

Výhodný inhibitor eysteinové proteasy v souladu s předkládaným vynálezem má absolutní konfiguraci na všech chirálních centrech (S). Výhodné sloučeniny obecného vzorce I, kde n je 0 ale mají absolutní konfiguraci chirálního centra, ke kterému je připojen substituent R⁷, (R). Výhodné sloučeniny obecného vzorce I jsou např. N²-(4-morfolinylkarbonyl)-N^l-(3-fenyl-lR-fenylsulfonylpropyl)-L-fenylalaninamid (sloučenina 1), N²-(4-morfolinylkarbonyl)-N¹ -(3-fenyl-1 S-phenylsufonylpropyl)L-fenyalaninamid (sloučenina 2), N²-(4-morfolinylkarbonyl)-N’-(3-fenyll-fenylsulfonylpropyl)-L-fenylalaninamid (sloučenina 3), N²-(4-morfolinylkarbónyl)N‘-(3-fenyl-l-benzylsulfonylpropyl)-L-leucinamid (sloučenina 4),

N²-(4-morfolinylkarbonyl)-N¹ -(3 -fenyl-l-trifluormetylsulfonylpropyl)-Lfenylalaninamid (sloučenina 5), N²-(4-morfolinylkarbonyl)-N¹-(3-fenyl-lbenzylsulfonylpropyl)-I?-fenylalaninamid (sloučenina 6), N²-(4-morfolinylkarbonyl)N^,-(3-fenyl-l-fenylsulfonylpropyl)-L~leucinamid (sloučenina 7),

N²-(4-morfolinylkarbonyl)-N¹-(3-fenyl-l-fluormetylsulfonylpropyl)-L-fenylalaninamid (sloučenina 8), N²-(4-morfolinylkarbonyl)-N^,-(3-fenyl-l-S-fenylsulfonylmetylpropyl)L-fenylalaninamid (sloučenina 9); N -(4-morfolinylkarbonyl)-N - {3-fenyl-1S[2-(2-fenyletylsulfonyl) etyl] propyl}-L-fenylalaninamid (sloučenina 10); N²-(4-morfoliny (karbonyl)-N¹ - {3-fenyl-1 S-[2-(2-naftylsulfonyl)etyl]propyl) -β(2-naftyl)-L-alaninamid (sloučenina 11); řť-fenylacetyl-N¹ -[3-fenyl- ÍS(2-fenylsulfonyletyl)propyl]L-fenylalaninamid (sloučenina 12), N -(Nbenzyloxykarbonyl-P-alanyl)-N¹ -[3-fenyl-1 S-(2-fenylsulfonyletyl)propyl]-Lfenylalaninamid (sloučenina 13), 3-{2-fenyl-l S-[3-fenyl-lS(2-fenylsulfonyletyl)propylkarbamoyl]etylkarbamoyl)propionová kyselina (sloučenina 14); 3-{2-naftyl-1 S-l 3-fenyl-1 S-(2-fenylsulfonyletyl)propylkarbamoyl] etylkarbamoyl)propionová kyselina (sloučenina 15); N²-(4-morfolinylkarbonyl)N’-{3-fenyl-lS-[2-(2-naftylsulfonyl)etyl]propyl}L-tyrosinamid (sloučenina 16); metyl3-{2-fenyl-l S-[3-fenyl-lS(2-fenylsuIfonyletyl)propylkarbamoyl]etylkarbamoyl)propionát (sloučenina 17);

N²-(4-morfolinylkarbonyl)-N¹ -[3-fenyl-1 S-(2-fenylsulfonyletyl) propyl]-Lfenylalaninamid (sloučenina 18); N²-(P-alanyl)-N’-[3-fenyl-lS(2-fenylsulfonyletyl)propyl]-L-fenylalaninamid (sloučenina 19) a 5-fenylsulfonyl-3S-(N[N-(N-acetyl-L-tyrosyl)-L-Valyl]-L-alanylaminolvalerová kyselina (sloučenina 20).

Výhodné sloučeniny obecného vzorce Π jsou: etyl-4S-(N-benzylsulfonyl-p-(2-naftyl)L-alanylamino)-6-fenylhexanoát (sloučenina 21); elyl-4S-(N-benzylkarbamoyl-p(2-naftyl)-L-alanylamino)-6-fenylhexanoát (sloučenina 22); etyl-4S-[N(4-morfolinylkarbonyl)-P-2-(naftyl-L-alanylamino]-6-fenylhexanoát (sloučenina 23); etyl-4S-(N-benzylkarbamoyl-L-fenylalanylamino)-6-fenylhexanoát (sloučenina 24); etyl-4S-[N-(4-morfolinylkarbonyl)-L-fenylalanylamino]-6-fenylhexanoát (sloučenina 25); N²-(4-morfolmylkarbonyl)-N’-[3-fenyl-lS-(2-fenylkarbamoyletyl) propyl]-L-fenylalaninamid (sloučenina 26) a N -(4-morfolinylkarbonyl)- N -[3-fenyl1 S-(2-benzylkarbamoyletyl)propyl]-L-fenylalaninamid (sloučenina 27).

Výhodné sloučeniny obecného vzorce III jsou: N²-(4-morfolinylkarbonyl)-N¹-{3-fenyllS-[2-(4-metoxyfenyl)etyl]propyl)-L-fenylalaninamid (sloučenina 28) a N²-(4-morfolinylkarbonyl)-N¹ - { 3-fenyl-1 S-[2-(4-aminofenyl)etyl]propyl)Lfenylalaninamid (sloučenina 29).

Odborníkům je zřejmé, že obecný vzorec I zahrnuje strukturu reprezentovanou výhodným typem IV uvedeným níže.

-S,

Ά'

IV

R* kde M je 0,1 nebo 2 atomy uhlíku, A-B jsou definovány výše, R¹, R², R⁷ a R⁸ jsou definovány výše a Q je NH nebo 0¾. V7hodné provedení používá v A-B spojem v poloze B dusík. V tomto provedení počet atomů uklíku mezi uhlíkem, ke kterému je o

připojen R , a atomem síry sulfonové skupiny definuje, zdaje sloučenina α, β nebo γ-sulfon. Jak je uvedeno níže v Příkladech, sloučeniny lze nazvat jako aminosulfony za použití názvu aminokyseliny nebo chemického názvu.

• · · · · • · • ·· ·

Látka V je a-aminosulfon:

Látka Vije β-aminosulfon:

r’

Látka Vli je γ-aminosulfon:

Vzorec II zahrnuje strukturu typu VIII označovanou jako γ-aminoskupina, zejména pokud R9 je elektronakceptomí skupina:

Ve výhodném provedení je disociační konstanta pro inhibici proteasy inhibitorem v souladu s předkládaným vynálezem Kj 100 μΜ. Termín „vazebná“ nebo „disociační“ konstanta je totožný a znamená rovnovážnou disociační konstantu pro vratné spojení inhibitoru s enzymem. Definice a stanovém disociační konstanty je uvedeno níže.

Stanovení disociační konstanty je v tomt oboru známé. Pro vratné inhibiční reakce v souladu s předkládaným vynálezem je reakční schéma následující:

Rovnice 3

K

E+iy^· Ε k>

Enzym a inhibitor se spojí za vzniku komplexu E L Tento krok se pokládá za rychlý a vratný a neprobíhají při něm žádné chemické změny. Enzym a inhibitor drží pohromadě nekovalentními silami. Při této reakci je ki rychlostní konstanta druhého řádu a platí pro tvorbu rovnovážného komplexu EL KOnstanta k2 je rychlostní konstanta prvního rádu a platí pro disociaci rovnovážného komplexu E L V této reakci je Kj = kž/ki.

Měření rovnovážné konstanty Ki je v tomto oboru známé a je popsáno v příkladech. Obecně se při něm používají umělé barevné a fluorescenční substráty.

Příslušné hodnoty K₁ lze odečíst z Dixonovy křivky. Viz. Irwin Segel; Enzyme Kintics: Behavior and analysis of rapid eqiňlibrium and steady-state enzyme systems, 1975, Wiley-Interscience Publication, John Wiley & Sons, New York. Alternativou je výpočet pro kompetitivní inhibici:

Rovnice 4

1-(v/v_o) = (1)/((1] + MI+QSJ/Km))) kde v_oje rychlost hydrolýzy substrátu za nepřítomnosti inhibitoru a v; je rychlost v přítomnosti kompetitivního inhibitoru.

Disociační konstanta je velmi vhodný způsob kvantifikace účinnosti enzymu na konkrétní substrát nebo inhibitor a v tomto oboru se často používá. Pokud inhibitor vykazuje velmi nízkou Kj, jedná se o účinný inhibitor. Proto mají inhibitory cysteinové proteasy v souladu s předkládaným vynálezem disociační konstantu K| maximálně 100 μΜ, s výhodou 10 μΜ, nejvýhodněji 1 μΜ.

CHEMIE • · · · · 1

Syntéza inhibitorů v souladu s předkládaným vynálezem postupuje následovně. Sloučeniny obecného vzorce I, kde X představuje vazbu, se připraví podle postupu uvedeného ve Schématu 1 na Obr. 1.

Působení terc.butylkarbamátu nebo benzylkarbamátu na vhodný aldehyd, jako je isobutyraldehyd nebo hydrocinnamaldehyd, spolu se sodnou solí vhodné sulfinové kyseliny, jako je benzensulfinová kyselina (Aldrich Chemical Co,), v přítomnosti vodné kyseliny mravenčí poskytuje odpovídající N-chráněný aminometylsulfon. Benzyloxykarbonyl chráněné aminometylsulfony se odehrání bromovodíkem v octové kyselině. Spojení s vhodnou N-chráněnou amino kyselinou nebo peptidem nebo peptidovým derivátem poskytne sloučeninu obecného vzorce I, kde X představuje vazbu. Alternativně se nechá reagovat vhodná N-koncová chráněná aminokyselina nebo peptid nebo peptidový derivát jako N-(4-morfolinylkarbonyI)fenylalaninamid s vhodným aldehydem spolu se sodnou solí vhodné sulfinové kyseliny v přítomnosti vodné kyseliny mravenčí, což poskytne sloučeninu obecného vzorce I, kde X představuje vazbu.

Sloučeniny obecného vzorce I, kde X představuje metylenovou skupinu, se připraví podle postupů ve Schématech 2 a 3, Obr. 2 a 3.

Působení natriumborohydridu na vhodnou N-chráněnou aminokyselinu nebo peptidový derivát poskytne odpovídající β-aminoetanol. Působení metansulfonylchloridu na tento alkohol v přítomnosti trietylaminu poskytne odpovídající mesylat. Nukleofilní substituce anionem tiolu, jako je tiofenol, podle práce Spaltenstein, A., Carpion, P., Miyake, F. a Hopkings, P.B., J. Org. Chem. (1987) 52,3759, poskytne odpovídající β-aminosulfid. Sulfid se oxiduje 4-chlorperbenzoovou kyselinou za získání odpovídajícího N-chráněného β-aminoetylsulfonu. Ve zvláštním případě se na mesylát působí tiolátovým ionem, jako je derivát 2-(trimetylsilyl)etantiol, jehož syntéza je popsána v práci Aerson, M.B., Ranasinghe, M.B.. Palmer, J.T., Fuchs, P.L., J. Org. Chem. (1988) 53,3125, a pak se získá odpovídající 5-aminoetyl2-trimetylsilyletyísulfid. 2-Trimetylsilyletylsulfid se redukuje na odpovídající β-aminoetyl-2-trimetylsilyletylsulfon, který se pak podrobí fluoridovému štěpení za odstoupení trimetylsilylfluoridu a etanu jako plynných látek a intermediátu sulfinatu, který se in šitu alkyluje vhodným halogenderivátem, jako je such bromchlormetan, za

...............

získání odpovídajícího N-chráněného O-aminoetylhalogenmetylsulfonu. N-chráněný O-aminoetylhalogenmetylsulfon sc odehrání, a pak spjí s vhodnou N-chráněnou aminokyselinou nebo peptidovým derivátem za získání sloučeniny obecného vzorce I, kde X představuje metylen.

Sloučeniny obecného vzorce II a I, kde X představuje etylenovou skupinu se připraví podle postupu uvedeného v rovnicích 5,6 a 7.

Rovnice 5

kde a) je Cl-H2N⁺(Me)OMe, dicyklohexylkarbodiimid, trietylamin; a

b) lithiumaluminum hydrid.

Rovnice 6 o

Rovnice 7

H

Boc-N.

EWG

HJPd

EW

R*

Vhodná N-terc.butoxykarbonylaminokyselina nebo peptidový derivát se převede na odpovídající aminometylaldehyd (např. viz. Fehrentz, J-A. a Castro, B., Synthesis, • · 0 ·· · ·· · (1983), 676; rovnice 5). Aldehyd se převede na odpovídající vinylovou sloučeninu Wittigovou nebo Wadsworth-Emmons-Homerovou modifikací reakce (např. viz. Wadsworth, J. Amer. Chem. Soc. 83: 1733 (1991), rovnice 6). Vinylová sloučenina se redukuje katalytickou hydrogenací (např. viz. rovnice 7), a pak odehrání a spojí s vhodnou N-chráněnou aminokyselinou nebo peptidovým derivátem, což poskytne odpovídající sloučeninu obecného vzorce I nebo IL Alternativně se vinylová sloučenina odehrání a spojí s N-chráněnou aminokyselinou nebo peptidovým derivátem, což poskytne odpovídající vinylový produkt kondenzace, který se pak redukuje na odpovídající sloučeninu obecného vzorce I nebo II.

Sloučeniny obecného vzorce II se připraví postupem podle Schématu 4, Obr. 4.

Konverze N-terc.butoxykarbonylaminokyseliny nebo peptidového dertivátu na odpovídající aminometylaldehyd se s výhodou provádí N,O-dimetylhydroxylamin hydrochloridem v přítomnosti trietylaminu a dicyklohexylkarbodiimidu v dichlormetanu. Alternativně se konverze provádí působením trietylaminu a kondenzačního činidla benzotriazol-l-yloxytris(dimetylamino)fosfonium hexafluorfosfátu (BOP) a následnou redukcí lithiumaluminumhydridem za získání odpovídajícího aldehydu (např. viz. Fehrentz, J-A. a Castro, B.; Synthesis, (1983), 676-678). Konverze aldehydu na odpovídající vinylový ester se provádí sodnou solí trietylfosfonoacetatu. Odchránění vinylového esteru se provádí chlorovodíkem v dioxanu. Hydrogenace se typicky provádí v přítomnosti palladia.

Sloučeniny obecného vzorce I, kde X je etylénová skupina se snadno připraví postupem ve Schématu 5, Obr. 5.

Působení sodné soli vhodného sulfonylmetanfosfonátu (SMP) (např.

dietylfenylsulfonylmetanfosfonat, dietyl-2-naftylsulfonylmetanfosfonat, dietylmetylsulfonylmetanfosfonát apod.) na vhodný N-terc.butoxykarbonylα-aminoaldehyd připravený podle rovnice 5 poskytne odpovídající vinylový sulfon. Sulfon se odehrání bezvodou p-toulensulfonovou kyselinou v eteru, a pak spojí s N-chráněnou aminokyselinou nebo peptidovým derivátem za získám odpovídajícího vinylového kondenzačního produktu, který se pak redukuje na odpovídající sloučeninu •4 4444

4 4

4 4 »4 44 ··· »

4 ·

4 4

444 4

4

44 4 obecného vzorce I. Vhodné arylsulfonylmetanfsofonátyse připraví působením paraformaldehydu na aryltioly v přítomnosti chlorovodíku a reakcí s trietylfosfatem za vzniku odpovídajícího dietylfosofonometylarylsulfidu, který se pak oxiduje. Alternativně se dá vhodný sulfid koupit (např. dietylfosfonometylmetylsufid od firmy Aldrich Chemical Co., dietylfosfonometylfenylsulfid, apod.) a oxidovat na odpovídající sulfon.

Sloučeniny obecného vzorce II, kde R⁹ je -COOH se připraví postupem ve Schématu 6, · Obr. 6.

Odpovídající karboxylát se obecně získá hydrolýzou sloučeniny obecného vzorce Π, kde R⁹ je -COOR¹⁰, a následným působením kyseliny, které poskytne odpovídající karboxylovou kyselinu.

Sloučeniny obecného vzorce Π, kde R⁹ je -P(O)(R^l0)2 se připraví podle Schématu 7 (Obr. 7) postupem podle Schématu 6, ale se záměnou SMP sodnou solí vhodného metylendifosfonátu (např. tetraetylmetylendifosfonatu, apod.).

Sloučeniny obecného vzorce II, kde R⁹ je -C(O)NHR¹⁴ se připraví podle Schématu 8 (Obr. 8) postupem podle Schématu 6, ale se záměnou SMP vhodným dietylamido metylenfsofonatem (např. dietylbenzylamidometylenfosfonatem, apod.).

Vhodné amidometylenfosfonátyse připraví reakcí produktu hydrolýzy trietylfosfonoacetátu s vhodným aminem. Alternativně se sloučeniny obecného vzorce II, kde R⁹ je -C(O)NHR¹⁴ připraví reakcí sloučeniny obecného vzorce I, kde R⁹ je COOH s vhodným aminem. Reakce se např. provádí v přítomnosti dicyklohexylkarbodiimidu v CH2CI2 nebo jakoukoliv jinou metodou spojování v peptidové chemii známou.

Obecně se sloučeniny obecného vzorce II připraví postupem podle Schématu 9 (Obr. 9) s tím, že se jako výchozí látka použije sloučenina I-VII.

·· ·· » · * · ···· ·«

Sloučenina I

R‘

Syntéza ketonů se provádí pomocí Wadsworth-Emmonsovy reakce Boc-a-amino aldehydů s vhodným fosfonatem a následnou katalytickou redukcí vodíkem na palladiu. Aldehyd se obecně připraví, jak je uvedeno výše. Pokud fosfonát není komerčně dostupný, připraví se působením dietylchlorfosfonátu na enolát metyl nebo substituovaného metylketonu, jako je aceton nebo acetofenon. Enolát se generuje např. reakcí THF roztoku diisopropylaminu s butyllithiem a následným přidáním ketonu (k lithiumdiisopropylamidu - LDA). Viz. ΗΌ. House, Modem Synthetic Reactions, 2. vyd. (W. Benjamin, Inc., Menlo Park, CA, Kapitola 9). Po vygenerování enolátu se přidá dietylchlorfosfonat. Následkem spojení enolátu s dietylchlorfosfatem vzniká Wadsworth-Emmonsovo činidlo.

Pro syntézu inhibitorů cysteinové proteasy, které mají jako EWG skupinu nitril, se používá sloučenina II:

Sloučenina Π

O

Syntéza nitrilů se provádí pomocí Wadsworth-Emmonsovy reakce Boc-a-amino aldehydů s vhodnými fosfonáty a následnou redukcí v přítomnosti vhodného katalyzátoru. Aldehyd se obecně připraví, jak je uvedeno výše. Fosfonát je komerčně dostupný.

Pro syntézu inhibitorů cysteinové proteasy, které mají jako EWG skupinu sulfoxid, se používá sloučenina III:

• · ·· ·· • · · ··· · ··

Sloučenina III

O O

Q«\JI II ρ ς qk-c/ ^xr'

Syntéza sulfoxidů se provádí pomocí Wadsworth-Emmonsovy reakce Boc-a-amino aldehydů s vhodnými fosfonáty a následnou redukcí v přítomnosti vhodného katalyzátoru. Aldehyd se obecně připraví, jak je uvedeno výše. Fosíbnát se připraví působením dietylchlorfosfátu na sůl metylsulfoxidu. Sůl se generuje přidáním BuLi k diisopropylamin a následným přidáním metylsulfoxidu.

Pro syntézu inhibitorů cysteinové proteasy, které mají jako EWG skupinu sulfonamid, se používá sloučenina IV:

Sloučenina IV

O o c,h_so |J ||

C,H_SO || NHR^h o

Syntéza sulfonamidů se provádí pomocí Wadsworth-Emmonsovy reakce Boc-a-amino aldehydů s vhodnými fosfonáty a následnou redukcí v přítomnosti vhodného katalyzátoru. Aldehyd se obecně připraví, jak je uvedeno výše. Fosfonát se připraví např.:

a) dietylfosfoiylmetanesulfonátypřipravené podle Carretera a Ghoseze (Tetrahedron Lett., 28:1104-1108 (1987)) se převedou působením chloridu fosforečného na sulfonylchloridy (M. Quaedvlieg,Metoden der Organische Chemie (Houben-Weyl), E. Muller, Thieme Verlag, Stuttgart, 4. vyd. 1955, Vol. IX, Kapitola 14) nebo

b) působením aminu jako je amoniak, primární amin (včetně derivátů aminokyselin) nebo sekundární amin na sulfonylchlorid, což vede k tvorbě sulfonamidu (Quaedvlieg, supra, Chapter 19).

Sulfonamidfosfonát se pak nechá reagovat s Boc-a-aminoaldehydem za vzniku cílové sloučeniny jako při Wadsworth-Emmonsově reakci.

Pro syntézu inhibitorů cysteinové proteasy, které mají jako EWG skupinu sulfinamid, se používá sloučenina V:

Sloučenina V

O O

QHPs.ll It

CjHjO NHŘ²

Syntéza sulfinamidů se provádí pomocí Wadsworth-Emmonsovy reakce Boc-a-amino aldehydů s vhodnými fosfonáty a následnou hydrogenaci v přítomnosti vhodného katalyzátoru. Aldehyd se obecně připraví, jak je uvedeno výše. Fosfonát se připraví jednou z následujících metod. Působení thionylchloridu v přítomnosti chloridu hlinitého na metyldialkylfosfonátyjako např. komerčně dostupný metyldietylfosfonát (Aldrich) poskytne dialkylfosforylmetansulfinylchlorid (Vennstra a kol., Synthesis (1975) 519 nebo Aerson,Comprehensive Organic Chemistry (Pergamon Press), díl 3, kapitola 11.18, (1979)). Alternativně působení aminů na dialkylfosforylsulfinylchlorid (Stirling, Internet. J. Sulfur Chem. (B) 6:277 (1971)) poskytne dialkylfosforylsulfinamid.

Pro syntézu inhibitorů cysteinové proteasy, které mají jako EWG skupinu sulfoximin, se používá sloučenina VI:

Sloučenina VI

CjHsO'

N.

^xr’°

Syntéza sulfoximinů se provádí pomocí Wadsworth-Emmonsovy reakce Boc-a-amino aldehydů s vhodnými fosfonáty a následnou hydrogenaci v přítomnosti vhodného katalyzátoru. Aldehyd se obecně připraví, jak je uvedeno výše. Fosfonát se připraví několika způsoby. Např. N-alkyl nebo N-arylfenylmetylsulfoximiny se připraví podle práce Johnson, Comprehensive Organic Chemistiy (Pergamon Press), kapitola 11.11. Alternativně se půsebením buthyllithia v THF na neutrální látku připraví lithná sůl sloučeniny jako je N-alkylfenylmetylsulfoxitnin (Cram a kol., J. Amer. Chem. Soc, 92:7369 (1970)). Reakce této litlmé soli s dialkylchlorfosfátyjako komerčně dostupným dietylchlorfosfatem (Aldricb) poskytne Wadsworth-Emmonsovo činidlo nezbytné pro syntézu sulfoximinu.

Pro syntézu inhibitorů cysteinové proteasy, které mají jako EWG skupinu sulfonát, se používá sloučenina VII:

Sloučenina VII

O

Syntéza sulfonátů se provádí pomocí Wadsworth-Emmonsovy reakce Boc-a-amino aldehydů s vhodnými fosfonáty např. dietylfosforylmetansulfonatem a následnou hydrogenací v přítomnosti vhodného katalyzátoru jako je Raney nikl. Fosfonát se připraví následovně. Nejdřív se působením silné báze jako je LDA vygeneruje sůl metyldialkylfosfonátu jako je komerčně dostupný metyldietylfosfonát (Aldrich), která se sulfonuje komplexem oxid sírový/trimetylamin (Carreto a kol., Tetrahedron Letí.,

28:1104-1108 (1987)) za vzniku dietylfosfoiylmetansulfonatu, který pak reaguje ve Wadsworth-Emmonsově reakci s aldhydem za vzniku α,β-nenasyceného sulfonatu.

Sloučenina obecného vzorce II se připraví podle Schématu 10 (Obr. 10).

Chlorid obsahující R⁸ a R⁹ se obecně připraví z komerčně dostupných Činidel a látek technikami v tomto oboru dobře známými. Reakce obecně poskytne směs cis a trans izomerů s preferencí trans izomeru. Po redukci na inhibitor cysteinové proteasy v souladu s předkládaným vynálezem v tomto provedení cis-trans izomerie zmizí, protože vzniká jen jedna látka .

V jednom provedení se inhibitor cysteinové proteasy v souladu s předkládaným vynálezem v případě nutnosti po syntéze dále čistí, např. od nezreagovaných látek např. krystalizací nebo kolonovou chromatografií na silikagelu za eluce směsí rozpouštědel.

Následuje souhrn způsobů přípravy sloučenin v souladu s předkládaným vynálezem:

(A) příprava sloučeniny obecného vzorceTV:

kde nje 0 až 12; R²⁰ je kyano, -S(O)2R², -CH2S(O)₂R², -CH2CH(R⁴)S(O)2R², -(CH2)2C(O)OR¹⁰, -(CH2)₂P(OXOR^,0)2, -(CH2)2S(O)(NR¹⁰)R’°, -(CH2)₂C(O)R^1!, -(CH2)2S(O)R^u, -(CH2)₂C(O)NR¹²R¹³, -(CH2)2S(O)2NR^,2Rⁱ³, -(CH2)₂C(O)NHR¹⁴, -(CH2)2S(O)2NHR¹⁴ nebo -CH2CHR¹⁵R*⁶ a A, Β, X, Y, Z, R¹, R⁸R’, R², R¹⁰, R^h, R¹², R¹³, R¹⁴, R¹⁵ a R¹⁶ jsou definovány v části Podstata vynálezu u sloučenin I, Π a ID a jejich farmaceuticky vhodných solí, jednotlivých izomerů a jejich směsí, se provede reakcí aminu obecného vzorce V:

R*

H,N

Kt se sloučeninou obecného vzorce VI:

o _R,xK_z^^A^B/^z\A^K_zJk₀₁₁ kde n, A, Β, X, Y, Z, R¹, R⁸ a R²⁰ byly definovány výše;

VI • · (B) příprava sloučeniny obecného vzorce IV, kde R20 je -S(O)2R² a její farmaceuticky vhodných solí, jednotlivých izomerů a jejich směsí se provede reakcí sloučeniny obecného vzorce VII:

R¹

o

vil s aldehydem obecného vzorce R⁸CHO a sulfmatem sodným obecného vzorce R²S(O)ONa, kde n, A, Β, X, Y, Z, Rl a R8 byly definovány výše;

(C) příprava sloučeniny obecného vzorce IV, kde R²⁰ je -S(O)2R² a její farmaceuticky vhodných solí, jednotlivých izomerů a jejich směsí se provede (1) reakcí sloučeniny obecného vzorce NH2P, kde P je chránící skupina s aldehydem obecného vzorce R⁸CHO a sulfinatem sodným obecného vzorce R²S(O)ONa a následným odchráněním za získání sloučeniny obecného vzorce VHI:

HjN SfOJjR¹

VIII kde R² a R⁸ jsou definovány v části Podstata vynálezu u sloučenin 1; a (2) reakcí sloučeniny obecného vzorce VIII se sloučeninou obecného vzorce VI, kde n, A, Β, X, Y, Z a R¹ jsou definovány výše;

(D) příprava sloučeniny obecného vzorce IV, kde R²⁰ je -S(O)2R² a její farmaceuticky vhodných solí, jednotlivých izomerů a jejich směsí se provede

(1) reakcí sloučeniny obecného vzorce IX:

R’

PHN

IX s thiolatovým anionem obecného vzorce R S‘, kde L je odstupující skupina a R a · R⁸ jsou definovány výše za vzniku sloučeniny obecného vzorce X:

R*

SR*

PHN (2) oxidací sloučeniny obecného vzorce X za získání sloučeniny obecného vzorce XI:

R*

PHN

SíO)₂R*

XI (3) reakcí sloučeniny obecného vzorce XI se sloučeninou obecného vzorce VI, kde η, A, Β, X, Y, Z a R* jsou definovány výše;

(E) příprava sloučeniny obecného vzorce IV, kde R²⁰ je kyano, -CH2S(O)2R²,

-(CH2)2C(O)OR’°, -(CH2)2P{O)(OR’°)2, -(CH2)2S(O)(NR^,0)R¹⁰, -(CH2)2C(O)R^u, -(CH2)2S(O)R”, -(CH2)₂C(O)NR¹²R¹³, -(CH2)2S(O)2NR¹²R‘³, -(CH2)2C(O)NHR¹⁴, -(CH2)2S(O)2NHR¹⁴ a její farmaceuticky vhodných solí, jednotlivých izomerů a jejich směsí se provede (1) reakcí sloučeniny obecného vzorce XII:

R*

PHN

CHO

XII • · se sloučeninou obecného vzorce vybraného z XIH a XTV:

fVO

R

XIII

XIV kde R⁸ a R²⁰ jsou definovány výše a následným odchráněním za získání sloučeniny obecného vzorce XV:

XV (2) reakcí sloučeniny obecného vzorce XV se sloučeninou obecného vzorce VI, kde η, A, Β, X, Y, Z a R¹ jsou definovány výše a (3) redukcí;

(F) příprava sloučeniny obecného vzorce IV, kde R²⁰ je -CHjCHR^R¹⁶ a její farmaceuticky vhodných solí, jednotlivých izomerů a jejich směsí se provede (1) reakcí sloučeniny obecného vzorce XII se sloučeninou obecného vzorce XVI

XVI kde R⁸, R¹⁵ a R¹⁶ jsou definovány výše a následným odchráněním za získání sloučeniny sloučeniny obecného vzorce XVII:

R⁸ R^,s

Nk

XVII (2) reakcí sloučeniny obecného vzorce XVII se sloučeninou obecného vzorce VI, kde n, A, Β, X, Y, Z a R? jsou definovány výšeare as defind above, a (3) redukcí;

(G) výhodná další konverze volné formy (ne soli) sloučeniny obecného vzorce IV na farmaceuticky vhodnou sůl;

(H) výhodná další konverze soli IV na volnou formu; a (H) výhodná další izolace jednotlivých stereoizomerů sloučeniny obecného vzorce IV.

V jednom provedení vynálezu je inhibitor eysteinové proteasy v souladu s předkládaným vynálezem značený. „Značený“ znamená, že má alespoň jeden prvek, isotop nebo chemickou sloučeninou připojenou za účelem detekce inhibitoru eysteinové proteasy nebo jeho vazby k eysteinové protease. Obecně je značení trojího druhu:

a) isotopové, které může být radioaktivním nebo těžkým isotopem

b) imunologické značení, které může být protilátkou nebo antigenem

c) barvivém nebo fluorescenční látkou.

Značky mohou být v inhibitoru v libovolném místě, např. mohou být připojeny jako „R^l“ skupina v obecném vzorci 1, nebo radioisotop v libovolném místě. Příklady vhodných značek jsou ’⁴C, ³H a fluorescenční značky, které jsou v tomto oboru dobře známé.

FARMAKOLOGIE A VYUŽITÍ

Připravené inhibitory eysteinové proteasy v souladu s předkládaným vynálezem lze snadno testovat na jejich inhibiční účinek. Inhibitor se nejdřív testuje proti eysteinové protease, která určeným cílem inhibitoru, jak bylo uvedeno výše. Alternativou je řada cysteinových proteas a jejich barevných substrátů, které jsou komerčně dostupné. Tak se různé eysteinové proteasy technikami v tomto oboru známými testují syntetickými barevnými substráty v přítomnosti a nepřítomnosti inhibitoru eysteinové proteasy, aby se potvrdil inhibiční účinek sloučeniny. Účinné inhibitory se pak podrobí kinetické analýze a vypočítá se Ki hodnota a disociační konstanta.

• ·

Pokud sloučenina inhibuje alespoň jednu cysteinovou proteasu, pokládá se pro účely předkládaného vynálezu za inhibitor cysteinové proteasy.

V některých případech není cysteinová proteasa komerčně dostupná v čisté formě, a proto se inhibitory v souladu s předkládaným vynálezem testují biologicky. Inhibitor se např. přidá k buňkám nebo tkáním, které obsahují cysteinovou proteasu a sleduje se biologický účinek.

V jednom provedení se inhibitor v souladu s předkládaným vynálezem připraví nebo modifikuje tak, že se sníží nebo zastaví rozklad bílkoviny in vivo a in vitro. Obecně se toho dosáhne zavedením do inhibitoru umělé aminokyseliny, derivátu nebo substituentu. Výhodné je, pokud se do inhibitoru zavede pouze jedna nepřírodní aminokyselina nebo aminokyselinový postranní řetězec, a tak nedojde k velké změně vztahu inhibitoru a enzymu. Ale některé delší inhibitory, které obsahují mnoho zbytků, které inhibitor směrují k enzymu, tolerují i víc než jeden syntetický derivát. Nepřírodní aminokyselinu lze dále modifikovat, aby napodobovala vazbu přírodního řetězce k enzymu, což také vede k toleranci i víc než jednoho syntetického derivátu. Odbourávání inhibitoru snižuje nebo zastavuje i použití peptidu stejné prostorové stavby, ale jiného chemického složení.

V tomto provedení se testuje odolnost in vitro modifikovaného inhibitoru proti různým známým komerčně dostupným proteasam, aby se stanovila jejich proteolytická stabilita. Slibní kandidáti se pak testují běžným způsobem na zvířecích modelech např. pomocí značených inhibitorů, aby se stanovila jejich stabilita a účinnost in vivo.

Cysteinové proteasy, které jsou inhibovány látkami v souladu s předkládaným vynálezem, mají v aktivním místě thiolovou skupinu. Tyto proteasy nacházíme u bakterií, virů, eukaryotických mikroorganismů, rostlin i zvířat. Cysteinové proteasy lze obecně zařadit do jedné ze čtyř nebo více odlišných tříd. Příklady proteas inhibovaných látkami v souladu s předkládaným vynálezem jsou (ale nejen) rostlinné cysteinové proteasy papain, ficin, aleurain, oryzain a aktinidain; živočišné cysteinové proteasy katepsiny Β, H, J, L, N, S, T, O a C, (katepsin C je znám také jako dipeptidylpeptidasa I), interleukinový konverzní enzym (ICE), vápníkem aktivované neutrální proteasy, kalpain I a II; bleomycinová hydrolasa, virové cysteinové proteasy pikomian 2A a 3C, aftovirová endopeptidasa, kardiovirus endopeptidasa, komvirus • · • · · · endopeptidasa, potyvirové endopeptidasy I a Π, adenovirová endopeptidasa, dvě endopeptidasy viru kaštanové sněti, togavirová cysteinová endopeptidasa a cysteinové proteasy polio a rhinovirusů a cysteinové proteasy známé, jako nezbytné pro životní cyklus parazitů Plasmodia, Entamoeba, Onchocera, Trypansoma, Leishmania, Haemonchus,Dictyostelium, Therileria, a Schistosoma, dále proteas spojených s malarií (P. falciparium), trypanosomií (T cruzi, enzym je znám také jako cruzain or cruzipain), murin P. vinckei, a C. elegans cysteinová proteasa. Podrobný seznam proteas inhibovaných látkami v souladu s předkládaným vynálezem viz. Rawlings a kol., Biochem. J. 290:205-218 (1993).

PODÁVÁNÍ A FARMACEUTICKÉ PROSTŘEDKY

Inhibitory cysteinové proteasy v souladu s předkládaným vynálezem se obecně podávají v léčebně účinném množství jakýmkoliv vhodným způsobem známým v tomto oboru, a to buď samostatně nebo v kombinaci s jiným inhibitorem cysteinové proteasy v souladu s předkládaným vynálezem nebo s jiným léčivem.

Léčebně účinné množství se značně liší podle stupně nemoci, věku a stavu pacienta, účinnosti použité sloučeniny a dalších faktorů.

Léčebně účinné množství inhibitory cysteinové proteasy v souladu s předkládaným vynálezem je 10 pg/kg tělesné váhy a den až 10 pg/kg tělesné váhy a den, typicky 100 pg/kg/den až lmg/kg/den. Léčebně účinné množství je tedy u 80 kg Člověka 1 mg/day až 1000 mg/den, typicky 10 mg/den až 100 mg/den.

Lékař je schopen bez nevhodného experimentování a s osobními zkušenostmi a s touto přihláškou zjistit léčebně účinné množství inhibitoru cysteinové proteasy v souladu s předkládaným vynálezem pro danou chorobu.

Obecně se inhibitory cysteinové proteasy v souladu s předkládaným vynálezem podávají jako farmaceutický prostředek následujícími cestami: orálně, celkově (např. přes kůži, nosem, do plic nebo čípky) nebo mimo trávicí soustavu (např. nitrosvalově, nitrožilně, do plic, nebo pod kůži). Prostředek je ve formě tablet, pilulek, kapslí, částečně pevného materiálu, prášku, prostředku s řízeným uvolňováním, roztoku, suspenze, aerosolu nebo jakékoliv jiné vhodné formě a obecně obsahuje inhibitory cysteinové proteasy v souladu ·· ····

s předkládaným vynálezem v kombinaci s alespoň jedním farmaceuticky vhodným činidlem pro usnadnění podávání, což je netoxická látka, která nemá nežádoucí vliv na léčebný účinek inhibitoru cysteinové proteasy v souladu s předkládaným vynálezem a může to být jakýkoliv pevný, tekutý, částečně pevný nebo plynný (u aerosolů) prostředek, který mají odborníci v této oblasti k dispozici.

Pevné farmaceuticky vhodné činidlo pro usnadnění podávám je škrob, celulosa, mastek, glukosa, laktosa, sacharosa, želatina, slad, rýže, mouka, křída,silikagel, stearát hořečnatý, sterát sodný, glycerolmonostearat, chlorid sodný, sušené mléko apod. Tekuté farmaceuticky vhodné činidlo pro usnadnění podávání je voda, etanol, glyeerol, propylenglykol a různé oleje jako vazelína, živočišné, rostlinné nebo umělé oleje (např. podzemnicový, sojový, minerální, sezamový apod. oleje). Výhodný tekutý nosič pro injekce je voda, Salin, vodná dextrosa a glykoly.

Aerosolové prostředky využívají stlačené plyny. Inertní plyny vhodné pro tento účel jsou dusík, oxid uhličitý, oxid dusný apod. Další vhodné farmaceutické nosiče viz.

A.R. Alfonso Reminton's Farmaceutical Sciences 1985, 17. vyd. Easton, Pa.: Mack Publishing Company.

Množství inhibitoru cysteinové proteasy v prostředkuje značně různé a závisí na typu prostředku, velikosti jednotky dávky, použitém činidle usnadňující podávání a dalších faktorech, které odborníci ve farmakologii znají. Obecně prostředek obsahuje 0,1 až 10 % hmotn. inhibitoru cysteinové proteasy, s výhodou 1 až 10 % hmotn. Zbytek prostředku tvoří činidla usnadňující podávání.

Výhodný farmaceutický prostředek se podává v jednotkových dávkách při léčení nebo libovolně pro úlevu při příznacích. Reprezentativní farmaceutický prostředek obsahující inhibitor cysteinové proteasy v souladu s předkládaným vynálezem je uveden v Příkladu 20.

Následující příklady slouží pro podrobnější popis použití předmětu vynálezu a nejlepšího zjištěného způsobu provedení vynálezu. Tyto příklady neslouží pro omezení rámce vynálezu, ale jsou pouze jeho ilustrací. Všechny citované odkazy jsou uvedeny jako úmyslné reference.

Příklady provedení vynálezu

Pro zjednodušení jsou v příkladech použity následující zkratky:

Mu = morfolinmočovina

Xaai = aminokyselina v pozici Pi vůči aktivnímu místu enzymu Xaa₂ = aminokyselina v pozici P₂ vůči aktivnímu místu enzymu y-CO₂Et = γ-amino etylester y-SO₂F = γ-aminosulfon s fenylovým ukončením y-CO₂H = γ-aminokarboxylat γ-PEt = γ-aminofosfonat y-AM = y-aminoamid γ-Ar(sub)= γ-aminoaromatická sloučenina (vhodně substitutuovaná) P-SO₂Ph= β-aminosulfon s fenylovým substituentem a-SO₂Ph= ά-aminosulfon s fenylovým substituentem Hph =homofenylalanin

PSMP- dietylfenylsulfonylmetylenfosfonat

Np2 = 2-nafthylalanin SO₂2Np = sulfon s 2-nafthylovým ukončením

Phac = fenylacetyl β-Ala = β-alanin

MeOSuc = metoxysukcinyl

Např. Mu-Phe-Hph-D-SO₂F, kde Xaa₂ - Phe (fenylalanin) a Xaa_t - Hph (homofenylalanin), transformovaný na β-aminofenylsulfon podle postupu popsaného v příkladech.

Příklad 1

Syntéza inhibitoru cysteinové proteasy obsahujícího jako EWG γ-aminoester

Pokud není uvedeno jinak, všechny reakce byly provedeny v inertní atmosféře argonu nebo dusíku při teplotě místnosti. THF byl destilován z ketylu benzofenonu a sodíku. Všechna ostatní rozpouštědla a komerční chemikálie byly použity bez dalšího čištění.

·· ···· λ η · · · · ···· ·· ··· ··· ·· ·

Syntéza etyl(S)-4-(4-morfolinkarbonyl-fenylalanyl)-amino-6-fenylhexanoatu, zkráceně Mu-Fe-Hph-y-COjEt byla provedena následovně:

Pokud není uvedeno jinak, byly všechny chemikálie koupeny od společnosti Aldrich. 0,393 g 60 % hmotn. disperse hydridu sodného v minerálním oleji (9,82 mmol) bylo přidáno k roztoku trietylfosfonoacetátu (2,20 g, 9,82 mmol) v THF (50 ml) při -100 °C. Směs byla 15 minut míchána, a pak byl přidán roztok Boc-homofenylalaninalu (BocHphH) (2,35 g, 9,82 mmol) připravený předením Boc-homofenylalaninu (Synthetech) · na svůj Ν,Ο-dimetylhydroxamid s použitím Fehrentzovy metody. Pak byl přidán lithium aluminum hydrid (redukce) v THF (20 ml). Směs byla míchána 45 minut, a pak byla přidána 1 M HCI (30 ml). Produkt byl extrahován etylacetátem (50 ml), promyt nasyceným NaHCCb (30 ml), vysušen MgSC^, zfiltrován a odpařen do sucha. Vysušený zbytek byl rozpuštěn v CH2CI2 (10 ml), a byl přidán 4,0 M roztok HCI v dioxanu (20 ml). Směs byla míchána 30 minut, pak rozpouštědla odpařena ve vakuu a zbylý hydrochlorid etyl(S)-4-amino-6-fenyl-2-hexenoátu byl vysušen na pumpě.

4-Morfolinkarbonylfenylalanin (Mu-PheOH, 2,74 g, 9,82 mmol, připravený podle práce Esser R., Arthritis & Rhěumatism (1994), 37,236) byl rozpuštěn v THF (50 ml) při -100 °C. Pak byl přidán 4-metylmorfolin (1,08 ml, 9,82 mmol), a pak isobutyl chlorformát (1,27 ml, 9,82 mmol). Smíšený anhydrid byl míchán 10 minut, a pak byl přidán roztok hydrochloridu etyl(S)-4-amino-6-fenyl-2-hexenoátu z předešlého kroku v DMF (10 ml), a pak 4-metylmorfolin (1,08 ml, 9,82 mmol). Směs byla míchána 1 h, a pak přidána 1 M HCI (50 ml). Produkt byl extrahován etylacetátem (100 ml), promyt nasyceným NalICOj (50 ml), vysušen MgSC>4 a odbarven aktivním uhlím (DARCO), zfiltrován a odpařen do sucha za získání 3,80 g intermediátu (80 % hmotn. výtěžek z Boc-homophenylalaninalu).

K roztoku tohoto intermediátu (1,45 g, 3,09 mmol) v etanolu (25 ml) bylo přidáno 5 % hmotn. palladium na uhlí (0,5 g). Směs byla redukována v Parrově hydrogenatoru 36 hodin, pak zfiltrována a rozpouštědlo odstraněno ve vakuu za získání 1,19 g (82 % hmotn.) produktu.

Všechny vzorky byly podrobeny tenkovrstvé chromatografii (TLC) s UV indikací při 254 nm a následně postřiku ninhydrinem, bromkresolovou zelení nebo p49 • · · · ·· ·· · · • ·· · · · · • · · · · ·»···· • · · · · · · ···· ·· ··· ··· ·· · anisaldehydem. Retenční faktor (Rf) Mu-Phe-Hph-y-CO₂Et byl 0,35 (5 % obj. MeOH/CH₂Cl₂).

NMR spektra byla měřena na přístroji Varian Gemini 300 MHz. Všechny 1H NMR údaje tohoto i následujících příkladů jsou uvedena jako δ v ppm vzhledem k tetrametylsilanu a přidělení signálů tučným písmem. Vysvětlení zkratek: s (singlet), d (dublet), t (triplet), q (kvartet), br (široký). Hvězdička (*) znamená, že signál je nezřetelný nebo se překrývá s jinou rezonancí.

Příklad 2

Syntéza inhibitoru cysteinové proteasy obsahujícího jako EWG γ-aminosulfon.

Syntéza (S)-3-terc.butoxykarbonylamino-5-fenyl-l-fenylsulfonylpentanu (Boc-Hphy-SO₂Ph). K roztoku PSMP (8,87 g, 30,34 mmol) v THF (150 ml) byl při 0 ^qC přidán hydrid sodný (1,21 g 60 % hmotn. disperze v minerálním oleji). Směs byla 20 min míchána, a pak byl přidán roztok Boc-homofenylalaninalu připraveného podle Febrentze a Castra (7,99 g, 30,34 mmol) v THF (20 ml). Roztok byl míchán 30 minut při 0 °C, a pak byla přidána 1M HCI (100 ml). Produkt byl extrahován do etylacetátu (100 ml), promyt nasyceným NaHCCh (100 ml), nasyceným NaCl (50 ml), vysušen MgSO4, zfiltrován a rozpouštědlo odstraněno ve vakuu. Zbytek byl rozpuštěn v etanolu (100 ml) a převeden do Parrovy lahve s 5 % hmotn. palladiem na uhlí (0,92 g). Směs byla redukována v Parrově přístroji 24 h. Roztok byl zfiltrován přes křemelinu a rozpouštědlo odpařeno ve vakuu. TLC produktu ukázala jeden produkt v kvantitativním výtěžku, Rf 0,29 (30 % obj. etylacetat/hexan), po postřiku paraanisaldehydem bílá barva.

Příklad 3

Syntéza inhibitoru cysteinové proteasy obsahujícího jako EWG y-aminosulfon.

Syntéza (S)-3-amino-5-fenyl-l-fenylsulfonyl-pentan hydrochloridu (HCI Hph-y-SO₂Ph).

K roztoku Boc-Hph-y-SO₂Ph (12,24 g, 30,34 mmol) v dichlormetanu (20 ml) byl přidán chlorovodík v dioxanu (50 ml 4,0 M roztoku). Směs byla míchána 90 minut, rozpouštědlo odstraněno ve vakuu a zbytek rozpuštěn v CH₂C1₂ (50 ml). Roztok byl • ·

opatrně přidán za míchání do etheru (500 ml). Pevná látka byla zfiltrována, promyta etherem (50 ml) a vysušena ve vakuu.

Příklad 4

Syntéza inhibitoru cysteinové proteasy obsahujícího jako EWG γ-aminosulfon.

Syntéza (S)-3-(4-morfolinkarbonylfenylalanyl)-amino-5-fenyl-l-fenylsulfonylpentanu (MuPhe-Hph-y-SO₂Ph). K roztoku Mu-PheOH (2,94 g, 10,56 mmol) v THF (75 ml) byl' při -10 °C přidán 4-metylmorfolin (1,16 ml, 10,56 mmol) a isobutylchlorformát (1,37 ml, 10,56 mmol). Směs byla míchána 5 minut, a pak byl přidán (S)-(E)-3-amino5-fenyl-l-fenylsulfonyl-l-penten p-toluensulfonát připravený Wadsworth-Emmonsovou kondenzací Boc-homofenylalaninalu a odchráněním p-toluensulfonovou kyselinou (5,00 g, 10,56 mmol) a 4-metylmorfolin (1,16 ml, 10,56 mmol). Směs byla míchána 45 minut, pak zředěna etylacetatem (100 ml), promyta 1 M HCI (2x50 ml), nasyceným NaHCO3 (50 ml), nasyceným NaCl (50 ml), vysušena MgSC>4, zfiltrována a rozpouštědlo odstraněno ve vakuu. Zbatek byl krystalován ze směsi CITCL/ether za získání 4,27 g (72 % hmotn.) intermediatu. 1,17 g této látky (2,08 mmol) bylo rozpuštěno v etanolu (25 ml) a roztok převeden do Parrovy lahve s 5 % hmotn. palladiem na uhlí (0,30 g). Směs byla při teplotě místnosti hydrogenována přes noc v Panově přístroji. Pak byl k suspenzi produktu, který vykiystaloval z reakční směsi, přidán etylacetat. Roztok byl zfiltrován a zahuštěn ve vakuu, a zbytek krystalován ze směsi CíTCh/hexan. T_t = 176-178 °C. TLC: (50 % obj. etylacetat/GLCh) Rf = 0,24.

Příklad 5

Syntéza inhibitoru cysteinové proteasy obsahujícího jako EWG γ-aminosulfon.

Syntéza (S)-3-(4-morfolinkarbonyltyrosyl)-amino-5-fenyl-l-fenylsulfonylpentanu (MuTyrHph-y-SChPh). K roztoku 4-morfolinkarbonyltyrosinu (Mu-TyrOH připraveného podle práce Esser, R., Arthritis & Rheumatism (1994), 37, 236, 0,50 g, 1,70 mmol) v THF (10 ml) byl při -10 °C přidán 4-metylmorfolin (0,187 ml, 1,70 mmol) a isobutyl chlorformát (0,22 ml, 1,70 mmol). Po 5 minutách byl přidán HClHph-y-SOjPh (0,577 g, 1,70 mmol popsaný v Příkladu 3) a 4-metylmorfolin (0,187 ml, 1,70 mmol). Směs byla míchána 45 minut, a pak byl přidán etylacetát (50 ml) a roztok promyt 1M

HCI, nasyceným NaHCOj a NaCl (30 ml od každého), vysušen MgSO₄, zfiltrován a rozpouštědlo bylo odstraněno ve vakuu. Zbytek byl vysrážen ze směsi CH₂Cl₂/ethcr za získání 0,58 g (59 % hmotn.) Mu-Tyr-Hph-y-SO₂Ph. T_t 104-107 °C, TLC: (10 % obj. MeOH/ CH₂C1₂) R_f= 0,59.

Příklad 6

Syntéza inhibitoru cysteinové proteasy obsahujícího jako EWG γ-aminosulfon.

Syntéza (S)-3-(4-morflinkarbonyl-2-nafiyl-alanyl)amino-5-fenyl-l(2-naťitylsulfonyl)pentanu (Mu-Np2-Hph-y-SO₂2Np). 2-Naflalenthiol (9,64 g,

60,16 mmol) byl rozpuštěn v toluenu (75 ml), a pak byl přidán paraformaldehyd (3,97 g, 132 mmol) a HCl/dioxan (33 ml 4,0 M roztoku). Směs byla míchána několik dní při teplotě místnosti, a pak rozpouštědlo odpařeno ve vakuu. Zbytek byl suspendován v hexanu (200 ml), vysušen MgSO₄, zfiltrován a odpařen do sucha. Získný surový chlormetyl-2-naftylsulfid byl spojen s trietylfosfatem (10,93 g, 65 mmol) a zahříván k varu 4 h. Směs pak byla ochlazena na teplotu místnosti, zředěna etherem (200 ml), promyta 1M HCI, nasyceným NallCOa, NaCl (150 ml od každého), vysušena MgSO₄, zfiltrována a zahuštěna ve vakuu za získám 17,35 g (93 % hmotn.) dietyl-2-naftyl thiometylen fosfonatu. Tato látka byla rozpuštěna v CH₂C1₂ (300 ml) a ochlazena na 0 °C. Pak byla opatrně přidána peroxooctová kyselina (23,5 ml 32 % hmotn. roztoku v octové kyselině (Aldrich Chemical Co.). Směs byla míchána přes noc a zároveň vytemperována na teplotu místnosti. Roztok byl promyt čerstvě připraveným nasyceným vodným roztokem hydrogensiřičitanu sodného (100 ml), a potom několikrát nasyceným NaHCCh (dokud nebyla vodná fáze zásaditá). Organické fáze byly vysušeny MgSO₄, zfíltrovány a rozpouštědlo odstraněno ve vakuu. Chromatografie na 60-200 mesh silikagelu (0-10 % obj. etylacetatu/CH₂Cl₂) poskytla 6,5 g (34 % hmotn.) čistého Wadsworth-Emmonsova činidla; dietyl2-naftylsulfonyl-metylen fosfonátu spolu se stejným množstvím směsi. TLC: (20 % obj. etylacetat/ CH₂C1₂) R_f = 0,37.

K roztoku dietyl2-nafitylsulfonyl-metylen fosfonátu (3,91 g, 11,42 mmol) v THF (60 ml) byl při 0 °C přidán hydrid sodný (0,457 g of a 60 % hmotn. disperse v minerálním oleji). Směs byla míchána 15 minut, a pak byl přidán Boc-homofenylalaninal (3,00 g,

11,42 mmol) v THF (5 ml). Směs byla míchána 30 minut, a pak byla přidána 1 M HCI • · · 4

·« ·· * • · · · ·· • ·· · • · · · · .:.

(100 ml). Produkt byl extrahován etylacetatem (100 ml), promyt nasyceným NaHCO3(75 ml), nasyceným NaCl (50 ml), vysušen MgSO.t, zfiltrován a rozpouštědlo odstraněno ve vakuu. Zbytek byl rozpuštěn v dichlormetanu (10 ml), a k roztoku púřidán HCl/dioxan (25 ml 4,0 M roztok). Směs byla 1 h míchána při teplotě místnosti, nalita do etheru (300 ml) a zfiltrována. Pevná látka byla promyta etherem (2x50 ml) a vysušena ve vakuu za získám 3,30 g (74 % hmotn. z Boc-homofenylalaninalu) (S)-(E)-3-amino-5-fenyl-l-(2-naftylsulfonyl)-l-pentenu.

K roztoku Boc-2-naftylalaninu (2,68 g, 8,51 mmol, Synthetech, Oregůn) v THF (50 ml) byl při 10 °C přidán 4-metylmorfolin (0,936 ml, 8,51 mmol) a isobutylchlorformát (1,103 ml, 8,51 mmol). Směs byla míchána 5 minut, a pak byl přidán (S)-(E)-3-amino5-fenyTl-(2-naftylsulfonyl)-l-penten (3,30 g, 8,51 mmol) a 4-metylmorfolin (0,936 ml, 8,51 mmol). Směs byla míchána 45 minut, zředěna etylacetatem (100 ml), promyta 1M HCI (50 ml), nasyceným NaHCO3 (50 ml) a NaCl (50 ml), vysušena MgSC>4, zfiltrována a rozpouštědlo odstraněno ve vakuu. Získaný intermediát (S)-(E)3-(terc.butoxykarbonyl-2-naftylalanyl)amino-5-fenyl-l-(2-naftylsulfonyl)-l-pentenbyl krystalován ze směsi Cl hCL/elher/hexan ve výtěžku 69 % hmotn. Získaná látka byla rozpuštěna (3,83 g, 5,90 mmol) v CH2CI2 (5 ml) a byl přidán HCl/dioxan (15 ml 4,0 M roztoku). Směs byla při teplotě místnosti míchána 1 h, a pak za míchání nalita do etheru (500 ml) a zfiltrována. Pevná látka byla promyta etherem (2x50 ml) a vysušena ve vakuu za získání intermediátu (S)-(E)-3-(2-naftylalanyl)-amino-5-fenyll-(2-naftylsulfonyl)-l-pentenu (3,41g, výtěžek 99 % hmotn.).

Tato látka (2,00 g, 3,42 mmol) byla rozpuštěna v THF (15 ml) a ochlazena na 0 °C. Pak byl přidán 4-metylmorfolin-karbonylchlorid (0,40 ml, 3,42 mmol) a trietylamin (0,953 mmol). Směs byla 1 h míchána při 0 °C, a pak 2 h při teplotě místnosti. Potom byl přidán etylacetát (50 ml) a roztok promyt 1M HCI (30 ml), nasyceným NaHCO3 (30 ml), NaCl (30 ml), vysušen MgSCL, zfiltrován a odpařen do sucha za získání 1,58 g (69 % hmotn.) intermediátu (S)-(E)-3-(4-morfolinkarbonyl-2-naftylalanyt)amino-5fenyl-l(2-naftylsulfonyl)-l-pentenu. TLC: (50 % obj. etylacetat/hexan) R_f= 0,37.

Tato látka (0,73 g, 1,10 mmol) byla rozpuštěna v etanolu (20 ml) a převedena do Parrovy lahve s 5 % hmotn. palladiem na uhlí (0,30 g). Směs byla v Parrově přístroji redukována 36 h. Roztok byl pak zfiltrován a rozpouštědlo odstraněno ve vakuu.

·· ··»· κο · · · · · · ·

Produkt byl čištěn kolonovou chromatografií na 60-200 mesh silikagelu (50 % obj. etylacetat/dtyCh jako eluent) za získání give 0,14g(19% hmotn.) čistého produktu Mu-Np2-Hph-y-SO22Np spolu se směsí. TLC: (50 % obj. etylacetat/CPLCL) Rf = 0,34.

Příklad 7

Syntéza inhibitoru cysteinové proteasy obsahujícího jako EWG γ-aminosulfon.

Syntéza 3-acetyltyrosylvalylalanylamino-4-hydroxy-karbonyl-1 -fenylsulfonylbutanu (Ac-Tyr-Val-Ala-Asp-y-SOiPh). K roztoku dietylfenylsulfonylmetylenfosfonátu (3,58 g, 12,23 mmol) v 50 ml THF byl přidán při 0 °C hydrid sodný (0,489 g 60 % hmotn. disperse v minerálním oleji, 12,23 mmol). Směs byla míchána 15 minut, a pak byl přidán roztok Boc-AspH(P-O-tBu) (3,04 g, 11,12 mmol) (připraveného převedením Boc-Asp(P-O-tBu) na svůj Ν,Ο-dimetyldroxamid a redukcí lithium aluminum hydridem) v THF (10 ml). Směs byla 1 h míchána a pak byla přidána IM HCI (30 ml). Produkt byl extrahován etylacetatem (100 ml), promyt nasyceným NAHCO3 (30 ml), NaCl (30 ml), vysušen MgSO4, zfiltrován a odpařen do sucha za získání intermediatu. Chromatografie na silikagelu (20-30 % obj. etylacetat/hexan, gradientová eluce) poskytla 2,07 g, 45 % hmotn. intermediátu (S)-(E)-3-terc.butoxykarbonylamino4-terc.butoxykarbonyl-l-fenylsulfonyl-l-butenu. Tato látka byla rozpuštěna v etheru (2 ml) a byl přidán roztok bezvodé p-toluensulfonové kyseliny (1,0 g, 5,87 mmol) v etheru (2 ml). Směs byla při teplotě místnosti míchána přes noc, pak zředěna etherem (25 ml) a bílá sraženina zfiltrována, promyta etherem a vysušena ve vakuu za získám 0,80 g (95 % hmotn.) dalšího intermediátu (S)-(E)-3-amino-4-terc.butoxykarbonyl1-fenylsulfonyl-l-buten-p-toluensulfonatu.

Tato látka byla spojena za použití metod chemie směsných anhydrídů s Ac-Tyr-Val-AlaOH připraveným běžnými metodami peptidové chemie za získám dalšího intermediátu (S)-(E)-3-acetyltyrosylvalylalanylamino-4-terc.butoxykarbonyl-l-fenylsulfonyl-l-butenu.

Na tuto látku bylo působeno trifluoroctovou kyselinou za odstranění t-butylesteru aspartové kyseliny v postranním řetězci za získání (E)-3-acetyltyrosylvalylalanylamino4-hydroxykarbonyl-l-fenylsulfonyl-l-butenu. Tato látka (0,28 g, 0,444 mmol) byla rozpuštěna etanolu (10 ml) a převedena do Parrovy lahve s 5 % hmotn. palladiem na uhlí (0,1 g). Roztok byl v Parrově přístroji redukován přes noc, pak zfiltrován a • · · · · · ···· ·· *.....

rozpouštědlo bylo odstraněno ve veakuu. Zbytek byl rozpuštěn v metanolu (5 ml) a po 40x zředění směsí 1:1 CHhCh/ether poskytl žalatinovou sraženinu, která po oddělení na Buchnerové nálevce poskytla 0,18 g (64 % hmotn.) výtěžek. Poměr S a R izomerů vzhledem k Asp zbytku byl 3:1 (podle integrálu dubletů aromatické oblasti NMR, která patří Tyr zbytku).

Příklad8

Syntéza inhibitoru cysteinové proteasy obsahujícího jako EWG y-aminokarboxylát.

Syntéza (S)-4-(4-morfolinkarbonylfenylalanyl)amino-6-fenylhexanové kyseliny MuPhe-Hph-y-CChH. K roztoku Mu-Phe-Hph-y-CChEt připraveného podle Příkladu 1 (0,5g, 1,06 mmol) byl přidán vodný NaOH (1 ml 2M roztoku). Po 4 h byla reakce dokončena. Pak byla přidána 1M HCI (4ml) a voda (10 ml). Produkt byl extrahován CH2CI2 (2x10 ml), vysušen MgSO4 a rozpouštědlo odstraněno ve vakuu. Zbytek byl vysušen na pumpě za získání Mu-Phe-Hph-y-CO2H (0,30g, 60 % hmotn.).

Příklad 9

Syntéza inhibitoru cysteinové proteasy obsahujícího jako EWG γ-aminofosfonát.

Syntéza dietyl(S)-4-(4-morfblinkarbonyl-fenylalanyl)amino-6-fenylhexanfosfonátu (MuPhe-Hph-y-SO2Ph) byla provedena následovně. K roztoku tetraetyl metylendifosfonátu (2,00 g, 6,94 mmol) v THF (30 ml) byl přidán hydrid sodný (0,278 g 60 % hmotn. disperse v minerálním oleji, 6,94 mmol). Směs šuměla, a pak se vyčeřila. Po 5 minutách byl přidán roztok Boc-HphH (1,83 g, 6,94 mmol) v THF (5 ml). Směs byla míchána 1 h, a pak byla přidána 1M HCI (20 ml). Produkt byl extrahován do etylacetátu (50 ml), promyt nasyceným NaHCCb (20 ml), NaCl (10 ml), vysušen MgSO<, zfiltrován a odpařen do sueha za získám 2,46 g (89 % hmotn.) intermediátu dietyl(S)-(E)4-terc.butoxykarbonylamino-6-fenyl-2-hexenfosfonatu. K roztoku této látky v CH2CI2 (3 ml) bylo přidáno 10 ml 4,0 M roztoku HCI v dioxanu. Směs byla při teplotě místnosti míchána 1,5 h, rozpouštědla pak byla odstraněna ve vakuu a zbytek rozpuštěn v metanolu (10 ml). Roztok byl nalit do etheru (400 ml) a sraženina oddělena na Buchnerově nálevce, promyta etherem (2x20 ml) a vysušena na pumpě za získání 1,25 g (60 % hmotn.) intermediátu hydrochloridu dietyl(S)-(E)-4-amino-6-fenyl• · · · • ·

2-hexenfosfonatu. K roztoku Mu-PheOH (1,04 g, 3,74 mmol) v THF (15 ml) byl při -10 °C přidán 4-metylmorfolin (0,412 ml, 3,74 mmol) a isobutylchlorformát (0,486 ml, 3,74 mmol). Směsný anhydrid byl míchán 5 minut, a pak byl přidán roztok (S)-(E)4-amino-6-fenyl-2-hexen-fosfonát hydrochloridu (1,25 g, 3,74 mmol) v DMF (5 ml) a

4-metylmorfolin (0,412 ml, 3,74 mmol). Směs byla míchána 1 h, a pak byl přidán etylacetát (50 ml). Roztok byl promyt 1M HCI (25 ml), nasyceným NaHCCh (25 ml) a NaCl (10 ml), vysušen MgSO4, zfiltrován a odpařen do sucha. Produkt působením směsi CH₂Cl₂/ether/hexan (315 ml v poměru 15:200:100 ratio) vytvořil olej, který vysušením ve vakuu ztuhl za získání 1,44 g (69 % hmotn.) dietyl (S)-(E)-4-(4-morfolinkarbonylfenylalanyl)-amino-6-fenyl-2-hexenfosfonatu. Tato látka (0,85 g) byla rozpuštěna v etanolu (10 ml) a převedena do Parrovy lahve s 5 % hmotn. palladie na uhlí. Roztok byl v Parrově přístroji redukován 36 h, a pak zfiltrován přes křemelinu a rozpouštědlo odstraněno ve vakuu za získání 0,66 g (76 % hmotn.) konečného produktu jako oleje. TLC: (5 % obj. MeOH/CH₂Cl₂) R_f = 0,27.

Příklad 10

Syntéza inhibitoru cysteinové proteasy obsahujícího jako EWG γ-aminoamid.

Syntéza (S)-3-(4-morfolinkarbonylfenyl-alanyl)-amino-6-fenylhexanamidu (Mu-PheHph-γ-ΑΜΒζΙ). Wadsworth-Emmonsovo činidlo (dietylbenzylamidokarbonyl metylenfosfonat) bylo připraveno ve dvou krocích; prvním byla hydrolýza trietylfosfonoacetátu na dietylfosfonooctovou kyselinu, která pak byla rozpuštěna v etylacetátu na 0,2 M koncentraci, pak byl přidán ekvivalent benzylaminu, 0,1 ekvivalentu 4-dimetylaminopyridinu a 1 ekvivalent dicyklohexylkarbodiimidu.

K roztoku tohoto Wadsworth-Emmonsova činidla (2,59 g, 9,08 mmol) v THF (40 ml) byl při 0 °C přidán hydrid sodný (0,363 g 60 % hmotn. disperse v minerálním oleji, 9,08 mmol). Směs byla míchána při teplotě místnosti 15 minut, a pak byl přidán Bochomofenylalaninal (2,39 g, 9,08 mmol) v THF (10 ml). Směs byla míchána 1 h, a pak byla přidána 1M HCI (30 ml). Produkt byl extrahován do etylacetátu (100 ml), promyt nasyceným NaHCOa (50 ml), NaCl (30 ml), vysušen MgSC>4, zfiltrován, zahuštěn a krystalován ze směsi ether/hexan za získání 1,81 g (51 % hmotn.) benzyl(S)-(E)3-terc.butoxykarbonylamino-6-fenyl-2-hexenamidu. Tato látka byla rozpuštěna v CH₂C1₂ (5 ml), a pak byl přidán HCl/dioxan (10 ml 4,0M roztoku). Směs pak byla 3 h ·· «···

...... ......

míchána při teplotě místnosti. Rozpouštědla byla odstraněna ve vakuu a zbytek rozpuštěn v metanolu (5 ml) a nalit do etheru (300 ml). Intermediát benzyl(S)-(E)3-amino-6-fenyl-2-hexenamid hydrochlorid byl pak separován jako olej 82 % hmotn. výtěžku (1,25 g). K roztoku Mu-PheOH (1,05 g, 3,78 mmol) v THF (15 ml) při -10 °C byl přidán 4-metylmorfolin (0,416 ml, 3,78 mmol) a isóbutyl chlorformát (0,490 ml, 3,78 mmol). Směs byla míchána 10 minut, a pak byl přidán roztok benzyl (S)-(E)3- amino-6-fenyl-2-hexenamid hydrochloridu (1,25 g, 3,78 mmol) v THF (3 ml) a

4- metylmorfolin (0,416 ml, 3,78 mmol). Směs byla míchána 45 minut, a pak byl přidán etyl acetát (40 ml). Roztok byl promyt IM HCI (10 ml), nasyceným NaHCO3 (10 ml), NaCl (5 ml), vysušen MgSCL, zfiltrován a odpařen do sucha. Intermediát benzyl (S)(E)-3-(4-morfolinkarbonylfenylalanyl)amino-6-fenyl-2-hexenamid byl vysrážen ze směsi CH2Cl2/ether v 56 % hmotn. výtěžku. Tato látka (0,48 g, 0,865 mmol) byla rozpuštěna v etanolu (10 ml) a převedena do Panovy lahve s 5 % hmotn. palladiem na uhlí. Směs byla v Panově přístroji redukována 4 h, pak zfiltrována přes křemelinu a rozpouštědlo odstraněno ve vakuu. Konečný produkt (Mu-Phe-Hph-y-AMBzl) byl krystalován ze směsi etanol/hexan za získání 0,25 g (52 % hmotn.). TLC: (50 % obj. etylacetat/hexan) Rf = 0,45.

Příklad 11

Syntéza inhibitoru cysteinové proteasy obsahujícího jako EWG γ-aminoamid.

Syntéza fenyl(S)-3-(4-morfolinkarbonylfenylalanyl)-amino-6-fenylhexanamidu (Mu-Phe-Hph-y-AMPh). K roztoku Mu-Phe-Hph-y-CChH, (0,30 g, připraveného podle příkladu 8) v THF (5 ml) byl při -10 °C přidán trietylamin (90 μΐ, 1 ekv.) a pak isobutylchlorformát (0,083 ml, 1 ekv.). Po 5 min byl přidán anilin (0,058 ml), chladicí lázeň byla odstavena a směs míchána při teplotě místnosti 2 h. Pak byl přidán CH2CI2 (30 ml) a roztok byl promyt IM HCI a nasyceným NaHCCb (10 ml od každého), vysušen MgSO.4, zfiltrován a rozpouštědlo bylo odstraněno ve vakuu. Zbytek byl převrstven etherem, zfiltrován a vysušen vevakuu za získám 0,29 g (85 % hmotn.) produktu Mu-Phe-Hph-y-AMPh. TLC (10 % obj. MeOH/ CH₂C1₂) R_f = 0,70, silná absorpce UV (254 nm), I₂.

r-—r · · · · ···· ·· ··· ···

Příklad 12

Syntéza inhibitoru eysteinové proteasy obsahujícího jako EWG γ-aromatiku.

Syntéza(S)-4-aminofenyl-3-(4-morfolin-karbonylfenylalanyl)amino-5-fenylpentan hydrochloridu (Mu-Phe-hPhe-y-CéHLjN^ HCI).

Trifenylfosfín (38.17 g, 0.146 mol) a 4-nitrobenzylchlorid (25g, 0,146 mol) byly rozpuštěny v CH3CN (100 ml) a 2 h zahřívány k varu. Po ochlazení na teplotu místnosti byla reakční směs zředěna etherem (300 ml), bílá sraženina odfiltrována, promyta etherem (200 ml) a vysušena ve vakuu za získání 53,3 g (84 % hmotn.)

4-nitrobenzyltrifenylfosfonium chloridu jako látky s jednou skvrnou na TLC: (Rf = 0,71, 4:1:1 butanol: kyselina octová: voda).

H-NMR (d6-DMSO): 5,40-5,50 (2H, d, CH₂P, J 20Hz); 7,20-7,40 (2H, dd, aromatika); 7,40-7,80 (12H, m, aromatika), 7,90-8,00 (3H, m, aromatika), 8,10-8,20 (2H, d, aromatika).

K míchané suspenzi 4-nitrobenzyltrifenylfosfonium chloridu (10,02 g, 23,1 mmol) v CH2CI2 (100 ml) byl přidán 4-metylmorfolin (2,54 ml, 23,1 mmol). Po rozpuštění pevné látky byl přidán Boc-HphH (4,04 g, 15,4 mmol). Po 24 h byla reakční směs zředěna CH2CI2 (200 ml) a zfiltrována. Filtrát byl promyt 1M HCI (200 ml), nasyceným Nal ICO? (200 ml), vysušen MgSQ*, zfiltrován a zahuštěn ve vakuu za získám 4,00 g surového intermediatu, jebož část byla pro NMR čištěna chromatografií (gradient 10-30 % obj. etylacetat/hexan). (S)-t-butoxykarbonyl-3-amino-l-(4-nitrofenyl)-5-fenyl1-penten. TLC:(30 % obj. EtOAc/hexan) Rf = 0,49. K roztoku této látky (2,76 g,

7,2 mmol) v etheru (25 ml) byl přidán roztok bezvodé p-toluensulfonové kyseliny (2,76 g, 16,0 mmol) v etheru (10 ml). Reakční směs byla míchána 16 h, zfiltrována, pevná látka promyta etherem (25 ml) a vysušena ve vakuu za získání 2 g (61 % hmotn.) (S)3-amino-l-(4-nitrofenyl)-5-fenyl-l-pentenu s jednou skvrnou na TLC: (Rf = 0,49,10 % obj. MeOH/CH₂Cl₂).

K roztoku Mu-PheOH (1,29 g, 4,63 mmol) v THF (20 ml) byl přidán 4-metylmorfolin (0,51 ml, 4,63 mmol) a isobutylchlorformát (0,61 ml, 4,63 mmol). Po 3 minutách byl přidán roztok (S) 3-amino-l-(4-nitrofenyl)-5-fenyl-l-penten hydrochloridu připraveného deprotekcí směsí HCl/dioxan prekurzoru (S) 3-terc.butoxykarbonylamino-l(4-nitrofenyl)-5fenyl-l-pentenu (1,34 g, 4,20 mmol) v CH2CI2 (20 ml) a pak

4-metylmorfolin (0,51 ml, 4,63 mmol). Směs byla přes noc míchána a vytemperována na teplotu místnosti, a pak zředěna CH2CI2 (100 ml), promyta ÍM HCI (200 ml), nasyceným NaHCCb (200 ml), vysušena MgSO4, zfiltrována a zahuštěna ve vakuu za získání žlutého oleje. Tato látka byla krystalována ze směsi ClLCL/ether (2:100,20 ml) za získání 1,00 g (40 % hmotn.) (S)-3-(4-morfolinkarbonylfenylalanyl)amino-l(4-nitrofenyl)-5-fenyl-l-pentenu jako 4:1 E/Z směsi. Tato látka (0,27 g, 0,49 mmol) byla rozpuštěna v etanolu (50 ml), převedena do Parrovy lahve s 5 % hmotn, palladiem na uhlí (0,10 g). Směs byla v Parrově přístroji redukována 8 h, a pak zfiltrována a rozpouštědlo odstraněno ve vakuu. Zbytek byl rozpuštěn ve směsi 4:1 ether/CILCL (100 ml) a byl přidán HCl/dioxan (0,136 ml 4,0M roztoku). Produkt, Mu-Phe-Hphy-Cól ŘNIT HCI, byl odfiltrován a vysušen ve vakuu. Výtěžek = 0,15 g (54 % hmotn ). TLC: (10 % obj. metanoVCH₂Cl2) Rf= 0,31.

Příklad 13

Syntéza inhibitoru eysteínové proteasy obsahujícího jako EWG β-aminosulfon.

Syntéza (S)-2-(4-morfolinkarbonylfenyl-alanyl)amino-4-fenyl-l-fenylsulfonylbutan (Mu-Phe-HPh-P-SChPh). Příprava Boc-homofenylalaninol (Boc-Hph-β-ΟΗ) a (S)-2-terc.butoxykarbonylamino-l-metansulfonyloxy-l-fenylbutanu(Boc-Hph^-OMs nebo Boc-homofenylalaninol mesylatu) byla provedena podle autorů Spaitenstein, Carpino, Miyake a Hopkins (viz. výše). K roztoku Boc-homofenylalaninu (10,29 g, 36,84 mmol) v THF (100 ml) byl při -10 °C přidán 4-metylmorfolin (4,05 ml,

36,84 mmol) a isobutylchlorformát (4,78 ml, 36,84 mmol). Roztok byl míchán 10 minut, a pak zfiltrován. Filtrát byl při 0 °C opatrně přidán k míchanému roztoku natriumborhydridu (2,77 g, 73,67 mmol) ve vodě (100 ml). Směs byla míchána 30 minut, a pak byl přidán nasycený roztok NaHCCh (200 ml). Produkt byl extrahován CH2CI2 (2x100 ml), vysušen MgSCh, zfiltrován a rozpouštědlo odstraněno ve vakuu za získám 9,78 g (100 % hmotn.) Boc-homofenyl-alaninolu. TLC: (30 % obj. etylacetat/ hexan) Rf = 0,15. Tato látka (5,83 g, 21,97 mmol) byla rozpuštěna v CH2CI2 (150 ml), ochlazena na 0 °C a byl přidán metansulfonylchlorid (4,15 ml, 53,71 mmol) a trietylamin (9,24 ml, 66,3 mmol). Směs byla 30 minut míchána, a pak byla za • · · ·

intenzivního míchání přidána voda (100 ml). Organická vrstva byla oddělena, vysušena MgSO₄, zfiltrována a rozpouštědlo odstraněno ve vakuu za získám 7,31 g (97 % hmotn.) látky. TLC: (30 % obj. etylacetat/hexan) Rf = 0,21. Stejný postupem byl připraven odpovídající benzensulfonát (ester) Boc-Hph-β-ΟΗ.

K roztoku thiofenolu (0,653 ml, 6,36 mmol) v THF (5 ml) byl přidán hydrid sodný (0,254 g, 6,36 mmol jako 60 % hmotn. disperze v minerálním oleji. Směs byla míchána 10 minut, a pak byl přidán Boc-homo-fenylalaninolbenzensulfonát (2,58 g, 6,36 mmol) ' v THF (5 ml). Roztok byl 10 min míchán při teplotě místnosti, a pak byl přidán metanol (2 ml) a směs byla zahřívána 1 h k varu. Roztok byl ochlazen, zředěn IM NaOH (25 ml), extrahován CH2CI2 (100 ml), vysušen MgSO₄, zfiltrován a rozpouštědlo bylo odstraněno ve vakuu. Zbytek byl rozpuštěn v CH2CI2 (35 ml) a ochlazen na 0 °C.

K roztoku byla přidána 4-chlorperbenzoová kyselina (3,71 g, 13,99 mmol, obsah perkyseliny 65 % hmotn,). Směs byla 1 h míchána,a pak byl přidán 10 % hmotn. NaOH (35 ml) a nasycený NaHSO3 (35 ml). Směs byla extrahována CH2CI2 (3x50 ml), vysušena MgSO₄, zfiltrována a rozpouštědlo odstraněno ve vakuu za získání voskovitého (S)-2-terc.butoxykarbonylamino-4-fenyl-l-fenylsulfonylbutanu. TLC: (30 % obj. etylacetat/hexan) Rf = 0,32. Tato látka (1,25 g) byla rozpuštěna v CH2CI2 (5 ml) a byl přidán HCl/dioxan (5 ml 4.0M roztoku). Směs byla míchána 2 h při teplotě místnosti, a pak nalita do etheru (200 ml) za vzniku olejovitého zbytku. Rozpouštědlo nad olejem bylo vylito a zbytek opět rozpuštěn v CH2CI2 (10 ml) a nalit do etheru (200 ml). Vysrážel se intermediat, (S)-2-amino-4-fenyl-l-fenylsulfonylbutan hydrochlorid. Pevná látka byla odfiltrována a vysušena ve vakuu za získám 0,40 g látky (výtěžek 38 % hmotn. z Boc-homofenylalaninol benzensulfonatu).

K roztoku Mu-PheOH (0,342 g, 1,23 mmol) v THF (10 ml) byl při -10 °C přidán

4-metylmorfolin (0,135 ml, 1,23 mmol) a isobutylchlorformát (0,159 ml, 1,23 mmol). Směs byla 10 minut míchána, a pak byl přidán (S)-2-amino-4-fenyl-l-fenylsulfonylbutan hydrochlorid (0,40 g, 1,23 mmol) a 4-metylmorfolin (0,135 ml, 1,23 mmol). Směs byla míchána 45 min, a pak byla přidána IM HCl (15ml). Produkt byl extrahován etylacetatem (30 ml), promyt nasyceným NaHCO₃, (15 ml), nasyceným NaCl (15ml), vysušen MgSO₄, zfiltrován a rozpouštědlo bylo odstraněno ve vakuu. Konečný produkt Mu-Phe-Hph^-SChPh byl získán ve 100% hmotn. výtěžku (0,68 g).

• · !>·*«·* »·· ···

Příklad 14

Syntéza inhibitoru cysteinové proteasy obsahujícího jako EWG β-aminosulfon.

Syntéza (S)-2-terc.butoxykarbonylamino-4-fenyl-l-(l'-trimetylsilyletyl)-sulfonylbutanu (Boc-Hph^-SO2CH₂CH₂TMS). K roztoku 2-trimetylsilyletanthiolu (0,86 g, 6,41 mmol), syntézu popsali Aerson, Ranasinghe, Palmer a Fuchs, viz. výše, v THF (10 ml) byl přidán hydrid sodný (0,256 g, 6,41 mmol jako 60 % hmotn. disperze v minerálním oleji). Směs byla 10 minut míchána, a pak byl přidán Boc-homo-fenylalaninolmesylát (2,00 g, 5,82 mmol, syntéza popsána v příkladu 13). Roztok byl míchán 2 h, a pak byl přidán etylacetát (50 ml). Roztok byl promyt 30 ml 1M HCI, nasyceným NaHCO3 a nasyceným NaCl (30 ml od každého), vysušen MgSO4, zfiltrován a rozpouštědlo bylo odstraněno ve vakuu za získání intermediátu (S)-2-terc.butoxy karbonylamino4-fenylbutyltrimetylsilyletylsulfidu. TLC: (5 % obj. etylacetat/ hexan) Rf = 0,22. Tato látka byla rozpuštěna v CH2CI2 (50 ml), ochlazena na -10 °C a byla přidána 4-chlorperbenzoová kyselina (3,24 g, 12,22 mmol, 65 % hmotn. perkyseliny). Směs byla míchána přes noc, suspenze zfiltrována a k filtrátu byl opatrně přidán vodný NaHSCb (40 ml) a nasycený Nal ICO3 (50 ml). Organická fáze byla oddělena, vysušena MgSO.», zfiltrována a rozpouštědlo odstraněno ve vakuu za získání produktu Boc-Hph-βSO2CH2CH2TMS v kvantitativním výtěžku z mesylatu. TLC: (30 % obj. etylacetat/hexan) Rf = 0,49.

Příklad 15

Syntéza inhibitoru cysteinové proteasy obsahujícího jako EWG β-aminosulfon.

Syntéza (S)-2-(4-morfolinkarbonylfenylalanyl)-amino-l-chlormetylsulfonyl4-fenylbutanu (Mu-Phe-Hph-p-SO₂CH₂Cl). K roztoku Boc-Hph^-SO2CH₂CH₂TMS (0,90 g, 2,18 mmol, viz. příklad 14) v THF (2 ml) byl přidán tetrabutylammonium fluorid (8,7 ml l,0M THF roztoku) a několik molekulárních sít. Směs byla při teplotě místnosti míchána přes noc, a pak byl přidán bromchlormetan (5 ml). Směs byla 1 h zahřívána k varu, ochlazena a těkavé podíly byly odstraněny ve vakuu. Zbytek byl rozpuštěn v etylacetátu (75 ml), promyt 1M HCI (50 ml), vysušen MgSCh, zfiltrován a rozpouštědlo bylo odstraněno ve vakuu. Zbytek - surový (S)2-terc.butoxykarbonyl amino-l-chlormetylsulfonyl-4-fenylbutan - byl rozpuštěn v etheru (3 ml) a byl přidán .Z··*·· ··· ·*» roztok bezvodé 4-toíuensulfonové kyseliny (0,80 g, 4,70 mmol) v etheru (3 ml). Směs byla přes noc míchána při teplotě místnosti, a pak byl přidán ether (100 ml). Pevný intermediat, (S)-2-amino-l-chlormetyl-sulfonyl-4-fenylbutan 4-toluensulfonát (TsOH Hph-p-SCLCHjCl), byl odfiltrován, promyt etherem (2x20 ml) a vysušen ve vakuu za získání 0,193 g látky (24 % hmotn. z Boc-Hph-P-SChCITClFTMS).

K roztoku Mu-PheOH (0,109 g, 0,392 mmol) v THF (3 ml) byl při -10° C byl přidán 4-metyhnorfolin (43 μΐ, 0,392 mmol) a isobutylchlorfonnát (51 μΐ, 0,392 mmol). Směs ' byla míchána 10 minut, a pak byl přidán TsOH.Hf-p-SChC^Cl (0,17 g. 0,392 mmol) a 4-metylmorfolin (43 μΐ, 0,392 mmol). Směs byla míchána 45 minut,a pak byl přidán etylacetát (20 ml). Roztok byl promyt 1M HCI, nasyceným NaHCOa a NaCl (2 ml od každého), vysušen MgSC>4, zfiltrován a rozpouštědlo odstraněno ve vakuu za získání konečného produktu, Mu-Phe-Hph-P-SChCI FCl (90 mg, 48 % hmotn.)

Příklad 16

Syntéza inhibitoru cysteinové proteasy obsahujícího jako EWG a-aminosulfon.

Syntéza 1 -(terc.butoxykarbonyl)amino-2-metyl-l-fenylsulfonylpropanu (Boc-Vala-SChPh). K míchané suspenzi t-butylkarbamátu (2,34 g, 20 mmol) a benzensulfinátu sodného (3,28 g, 20 mmol) ve vodě (20 ml) byl přidán roztok isobutyraldhydu (2,00 ml, 22 mmol) v kyselině mravenčí (5 ml). Směs byla při teplotě místnosti míchána přes noc, pak byla vzniklá sraženina odfiltrována a promytá vodou (2x50 ml) a krystalována ze směsi isopropanol/voda za získání 4,72 g (75% hmotn.) produktu.

Příklad 17

Syntéza inhibitoru cysteinové proteasy obsahujícího jako EWG a-aminosulfon.

Syntéza 1 -benzyloxykarbonylamino-3-fenyl-l-fenylsulfonylpropanu (Z-Hph-a-SChPh).

K suspenzi benzensulfinátu sodného (10 g, 60,9 mmol) a benzylkarbamátu (9,21 g,

60,9 mmol) ve vodě (40 ml) byl přidán hydrocinnamaldehyd (8,8 ml, 67 mmol) v kyselině mravenčí (10 ml). Směs byla 1 h zahřívána na 70 °C, a pak přes noc vytemperována na teplotu místnosti. Produkt vykrystaloval, byl odfiltrován a překiystalován z horkého isopropanolu za získání 23 g (100 % hmotn.) látky. TLC:

(30 % obj. etylacetat/hexan) Rf 0,37.

Příklad 18

Syntéza inhibitoru cysteinové proteasy obsahujícího jako EWG a-aminosulfon.

Syntéza (R)-l-(4-morfolinkarbonylfenylalanyl)amino-3-fenyl-l-fenylsulfonylpropanu a (S)-l-(4-morfolinkarbonylfenylalanyl)amino-3-fenyl-l-fenylsulfonylpropanu(MuPheHph-a-SChPh, oddělené epimery).

Metoda A: K Z-Hph-a-SChPh (1,0 g, 2,44 mmol) byl přidán 30 % hmotn. bromovodík v kyselině octové (5 ml). Po 30 minutách byla směs zředěna etherem (300 ml), odfiltrována, promyta etherem (2x30 ml) a vysušena ve vakuu za získám 0,74 g (86 % hmotn.) hydrobromidu l-amino-3-fenyl-l-fenylsulfonylpropanu (HBrHpha-SOjPh). K roztoku Mu-PheOH (0,64 g, 2,3 mmol) v THF (15 ml) byl přidán 4-metylmorfolin (0,302 ml, 2,3 mmol) a isobutylchlorformát (0,312 ml, 2,3 mmol). Směs byla 10 minut míchána, a pak byl přidán HBr Hph-a-SO₂Ph (0,74 g, 2,1 mmol) a 4-metylmorfolin (0,302 ml, 2,3 mmol). Po 45 minutách byla směs zředěna etylacetatem (30 ml), promyta 15 ml 1M HCI, nasyceným Nal lCO^, NaCl (15 ml od každého), vysušena MgSO-i, zfiltrována a rozpouštědlo bylo odstraněno ve vakuu za získání 0,75 g (65 % hmotn.) produktu, Mu-Phe-Hph-a-SChPh.

Metoda Β: K roztoku hydrochloridu amidu fenylalaninu (10 g, 50 mmol) v DMF (50 ml) a CH2CI2 (50 ml) byl přidán trietylamin (13,9 ml, 100 mmol) a 4-morfolin karbonylchlorid (5,9 ml, 50 mmol). Směs byla míchána přes noc, a pak byla rozpouštědla odstraněna ve vakuu. Zbytek byl rozpuštěn v etylacetátu (50 ml) a zfiltrován. K filtrátu byl přidáván ether, dokud se roztok nezakalil. Po 3 dnech z roztoku vykrystalovalo 7,2 g (80% hmotn.) intermediatu, 4-morfolinkarbonylfenylalanin amidu (Mu-Phe-NH2). K roztoku Mu-Phe-NH2 (2,24 g, 8,1 mmol) v kyselině mravenčí (5 ml) byl za míchání přidán hydrocinnamaldehyd (1,17 ml, 8,9 mmol). Směs byla míchána 5 h, a pak byl přidán benzensulfinát sodný (1,33 g. 8,1 mmol). Směs byla lychle na 5 min zahřána k varu, a pak ponechána zchladnout na teplotu místnosti. Roztok byl pak míchán 3 dny, a potom byl přidán 1 objemový ekvivalent vody. Produkt byl extrahován CH2CI2 (3x100 ml), vysušen MgSO4, zfiltrován a rozpouštědlo odstraněno ve vakuu.

.:. .:.

Výtěžek produktu - diastereomemího (R)- a (S)-l-(4morfolin-karbonylfenylalanyl) amino-3-fenylsulfonyl-l-fenylpropanu - byl 3,9 g (90 % hmotn.). TLC (50 % obj. etylacetat/CH2Cl2 Rf = 0,27 a 0,34.

Diastereomeiy byly odděleny flash chromatografii na 230-400 mesh silikagelu (gradient 20-50 obj. % etylacetat/Q-^Ch).

Příklad 19

Podmínky pro katepsin B: 50 mM fosforečnanu, pH 6,0,2,5 mM EDTA, 2,5 mM DTT. Substrát: [Z-Arg-Arg-AMC] = 50 mM (Km 190 mM). Test začal při 25 °C přidáním katepsinu B (konečná koncentrace 10 nM) a po 2 min byla sledována fluorescence při 450 nm s excitací při 380 nm. Byl sledován pokles rychlosti hydrolýzy substrátu po přidání inhibitoru s různou koncentrací. Test byl ve sledované oblasti lineární. Měření bylo zdvojené.

Podmínky pro katepsin L: 50 mM acetátu, pH 5,5,2,5 mM EDTA, 2,5 mM DTT. Substrát: (Z-Phe-Arg-AMC] - 5 mM (Km = 2 mM). Test začal při 25 °C přidáním katepsinu L (konečná koncentrace 1 nM) a po 2 min byla sledována fluorescence při 450 nm s excitací při 380 nm. Byl sledován pokles rychlosti hydrolýzy substrátu po přidání inhibitoru s různou koncentrací. Test byl ve sledované oblasti lineární. Měření bylo zdvojené.

Podmínky pro katepsin S: 50 mM fosforečnanu, pH 6,5,2,5 mM EDTA, 2,5 mM DTT. Substrát: [Z-Val-Val-Arg-AMC] = 10 mM (Km = 18 mM). Test začal při 25 °C přidáním katepsinu S (konečná koncentrace 30 pM) a po 2 min byla sledována fluorescence při 450 nm s excitací při 380 nm. Byl sledován pokles rychlosti hydrolýzy substrátu po přidání inhibitoru s různou koncentrací. Test byl ve sledované oblasti lineární. Měření bylo zdvojené.

Podmínky pro cruzain byly stejné jako pro katepsin L s tím, že Km substrátu byl 1 mM.

A · A

AAA

AAA A

A A

A A A

Příslušné hodnoty K byly určeny podle Dixonovy křivky popsané Irwinem Segelem v knize Enzyme Kintics: Behavior and analysis of rapid equilibrium and steady-state enzyme systems, 1975, Wiley-Interscience Publication, John Wiley & Sons, New York.

Výsledky jsou uvedeny v Tabulce 2.

Tabulka 2

Inhibitor .......... .,	cathepsin B (Κ,μΜ)	cathepsin L	cathepsin S	cruzain
Mu-Phe-íDL)HphaSO,Ph	3,000	13	5	15
Mu-Phe-HphaSO2Ph	«		2.6
Mu-Phe~(DL)HphaSO2Ph.		•	3.7
Mu-Leu-HphaSOjPh	16	1.3	1.6	027
Mu-Leu-HphaSO28zl	54	0.60	4.2	0.76
Mu-Phe-HphaSO7CH?F	170	1.5	2.8	2.0
Mu-Phe-HphaSOřBzl	77	1.2	5.2	0.92
Mu-Phe-HphaSOjCRj	50	0.18	2.2	0.23
Mu-Phe-HphpSO2Ph	1.100	29	0.94	5.7
Mu-Phe~HphySO2Ph	48	10	0.16	4.3
Phac-Phe-HphvSOjPh	»10	0.41	12.5	1.8
Mu-Np2*HphySO?2Np	20	0.26	0.53	0 10
Mu-Phe-HphYSOjEtPh	190	0.17	0.082	5.9
Suc-Phe-HphySO2Ph	>1000	1.0	0.07	1.5
MeOSuc-Phe-HphySO2Ph	81	3.2	1.2	4.7
Suc-Np2-HphySO2Ph	>1000	2.3	0.50	0.78
Suc-Np2-HphySOj2Np	>1000	0.11	0.24	0.23
Z-P-Ala-Phe-HphySO2Ph	52	0.79	3.0	0.54 I
0-Ala-Phe-HphySO?Ph	»50	14	11	14
Mu-Tyr-HphySOjPh	-	2.3	9.5	20
Mu-Phe-HphyCO,Et	1.6	0.48	0.19	0.91
Mu-Phe-HphyCONHPh	2.6	2.0	1.3	0.13
Mu-Phe-HphyCONHBzl	»50	19	30	7.7
Mu-Phe-HphyPO(O2Et)2	17	3.0	1.4	15
Mu-Phe-Hph-yPh-OMe	4.8	0.94	0.37	0.89
Mu-Phe-Hph-yPh-NH,	»50	2.9	9.1	3.0

• · ·

Příklad 20 proteásy v souladu s předkládaným vynálezem.

Orální prostředek

Reprezentativní roztok pro orální podávání obsahuje:

inhibitor cysteinové proteásy monohydrát kyseliny citrónové hydroxid sodný příchuť voda

Intravenózní prostředek

Reprezentativní roztok pro intravenózní podávání obsahuje: inhibitor cysteinové proteásy monohydrát dextrosy koncentrace monohydrát kyseliny citrónové hydroxid sodný izotonický roztok pro injekce

Tabletový prostředek

Reprezentativní tableta obsahuje:

inhibitor cysteinové proteásy mikrokrystalická celulosu kyselina stearová koloidm křemelina

100 až 1000 mg 105 mg 18 mg zbytek do 100 ml až 100 mg do izotonické

1,05 mg 0,18 mg zbytek do 10 ml % hmotn. 73 % hmotn. 25 % hmotn.

% hmotn.

Průmyslová využitelnost

Inhibitory cysteinových proteas jsou široce použitelné. Lze je např. použít pro stanovení množství cysteinové proteasy přítomné ve vzorku, a proto se používají v diagnostických sadách pro stanovení cysteinových proteas v krvi, míze, slinách nebo jiných vzorcích a dále v bakteriích, houbách, rostlinách, kvasinkách, virech nebo kulturách savčích buněk. Proto se ve výhodném provedení vzorek testuje s použitím standardního substrátu proteasy. Po přidání známé koncentrace inhibitoru cysteinové proteasy se tento nechá navázat na přítomnou cysteinovou proteasu. Test proteasy se pak zopakuje a ztráta její aktivity se koreluje v tomto oboru známou technikou.

Uvedené inhibitory jsou vhodné i pro odstranění nebo inhibici kontaminujících cysteinových proteas ve vzorku. Inhibitor v souladu s předkládaným vynálezem se např. přidá do vzorku, kde je nežádoucí proteolytické odbourání kontaminující cysteinovou proteasou.

Inhibitor v souladu s předkládaným vynálezem lze dále navázat na chromatografický nosič pomocí techniky v tomto oboru známé, čímž se připraví afinitní chromatografická kolona. Pokud touto kolonou projde vzorek obsahující nežádoucí cysteinovou proteasu, tato se tímto odstraní.

Ve výhodném provedení se inhibitor používá pro inhibici proteas působících při řadě nemocí. Konkrétně jde o inhibici katepsinů B, L, a S, cruzain, kalpainů I a II a interleukin 1β konverzního enzymu. Tyto enzymy jsou příklady lysosomálních cysteinových proteas působících při řadě nemocí vyznačujících se úbytkem tkání jako je (ale nejen) arthritis, svalová dystrofie, záněty, invaze tumoru, glomerulonefntis, infekce způsobená parazity, Alzheimerova choroba, nemoci kolem zubů a metastase rakoviny. Např. savčí lysosomální thiolové proteasy hrají důležitou roli při nitrobuněčném odbourávání bílkovin a při zpracování některých peptidových hormonů. Enzymy podobné katepsin B a L jsou uvolňovány nádory a mohou se účastnit jejich metastasy, katepsin L je přítomný u pacientů v synoviální tekutině a v přeměněných tkáních. Podobně je při poranění a zánětu pozorováno uvolňování katepsinů B a dalších lysosomálních proteas z polymorfonukleámích granulocytů.

• · · · β7 · · · · ·

ΟΖ ······ ··· ···

Inhibitory v souladu s předkládaným vynálezem nacházejí uplatnění i u řady jiných chorob jako (ale nejen) je zánět sliznice dásní, malárie, kala-azar, filarióza a další infekce od bakterií a parazitů. Tyto sloučeniny se nabízejí také u virových onemocnění, čehož základem je inhibice proteas nezbytných pro replikaci viru. Např. řada pikomovirů včetně poliovirů, virů nemocí nohou a úst a virů rýmy kódují cysteinové proteasy, které jsou nezbytné pro štěpení virových polyproteinů.

Dále se tyto látky nabízejí u chorob souvisejících s interleukin-ΐβ konverzním enzymem* (ICE) a cysteinovou proteasou odpovědnou za zpracování interleukinu-ΐβ; např. při léčení zánětů a imunologických nemocí plic, dýchacích cest, centrální nervové soustavy a obklopujících blan, zraku, sluchu, kloubů, kostí, spojovacích tkání, kardiovaskulárního systému včetně perikardia, gastrointestinální a urogenitální soustavy, kůže a sliznic, které zahrnují infekční nemoci, kdy existuje akutní infekce kdekoliv v/na těle jako je meningitida a alpingitida; komplikace infekcí jako je septický šok, roztroušená skleróza a syndrom dýchacích potíží při úzkosti u dospělých; akutní nebo chronický zánět kvůli antigenům, protilátkám a/nebo komplementární usazování: záněty jako je arthritis, chalazion, zánět tračníku, encefalitida, endokarditida, glomerulonefritida, hepatitida, myokarditida, pankreatitida, perikarditida, mokvající zraném a zánět cév. Imunologické nemoci zahrnují (ale nejen) T-celis a/ makrofágové jako akutní a chronická přecitlivělost, odmítnutí transplantované tkáně, nemoc z konfliktu hostitel-transplantovaná tkáň; auto-imunitní choroby jako diabetes mellitus typ I a roztroušená skleróza. Řídnutí kostí a chrupavek a nemoci z přílišného ukládání vně-buněčné matrice jako je intersticiální plicní fibrosa, cirrhosa, soustavná sklerosa a tvorba keloidu jsou také nemoci, které lze léčit inhibitory v souladu s předkládaným vynálezem. Inhibitory v souladu s předkládaným vynálezem lze použít i při lečem některých nádorů, které produkují IL 1 jako autokrinní růstový faktor a při prevenci kachexie spojené s některými nádory. S ICE apod. aktivitou je spojen i zánik buněk, což lze také léčit inhibitory v souladu s předkládaným vynálezem.

Inhibitory v souladu s předkládaným vynálezem nacházejí uplatnění jako promotory léků. Např. antibiotika nebo jiné léky mohou být deaktivovány proteolýzou endogenní cysteinovou proteasou, což vede k nižší účinnosti nebo neúčinnosti podávaných léků. Např. u bleomycinu bylo dokázáno (lék proti rakovině), že může být hydrolyzován bleomycinhydrolasou, což je cysteinová proteasa (viz. Sebti a kol., Cancer Res. January • · • · · ··· ·· ·

1991,227-232). Proto lze inhibitory v souladu s předkládaným vynálezem podávat pacientům spolu s jinými léky za účelem posílení nebo zvýšení aktivity léku, což lze realizovat současným podáváním, tj. podáváním směsi inhibitoru cysteinové proteasy a léku nebo současným podáváním každé látky zvlášť.

Dále bylo dokázáno, že inhibitory cysteinové proteasy inhibují růst bakterií, zejména lidských patogenních bakterií (viz. Bjorck akol., Nátuře 337:385 (1989)). Proto lze inhibitory cysteinové proteasy v souladu s předkládaným vynálezem použít jako antibakteriální činidlo pro omezení nebo inhibici růstu některých bakterií.

Inhibitory cysteinové proteasy v souladu s předkládaným vynálezem lze použít i pro redukci nebo zničení bakteriálních cysteinových proteas v hostitelském organismu.

Např. stafylokoky produkují velmi aktivní extracelulámí cysteinovou proteasu, která rozkládá nerozpustný elastin, což potenciálně přispívá k poškození spojovacích tkání při bakteriálních infekcích jako je septémie, septická arthritida a otitis. Viz. Potempa a kol.,

J. Biol. Chem. 263(6):2664-2667 (1988). Proto lze inhibitory cysteinové proteasy v souladu s předkládaným vynálezem použít při léčení bakteriálních infekcí pro zamezení úbytku tkání. '

Claims (53)

1. Inhibitor proteasy obsahující směřující skupinu spojenou dvěma řetězci atomů uhlíku s elektrony přitahující skupinou, kde disociačm konstanta pro inhibici proteasy uvedeným inhibitorem (Kj) je maximálně 100 μΜ.

2. Inhibitor proteasy obsahující směřující skupinu spojenou, buď přímo nebo přes spojku vybranou ze skupiny obsahující prostřední atom uhlíku nebo dvouuhlíkatý řetězec, se sulfonovou skupinou, kde disociaění konstanta pro inhibici proteasy uvedeným inhibitorem (Kj) je maximálně 100 μΜ.

3. Sloučenina obecného vzorce I

I kde n je 0 až 13;

A-B je spojka ze skupiny -C(O)NR³-, -CH2NR³-, -C(O)CH2- a -NR³C(O)-, kde R³ je vodík nebo skupina definovaná níže;

X je vazba, metylen nebo spojka -CH₂CH(R⁴)-, kde R⁴ je vodík, alkyl nebo arylalkyl; Y je -CH(R⁵)- nebo -NR⁵-, kde R⁵ je vodík neboje definován níže;

Z je -(CH₂)₂-, -C(R⁶)(R⁷)- nebo -N(R⁷)-, kde R⁶ je vodík nebo metyl a R⁷ je definován níže;

Z¹ je -(CH₂)₂-, -C(R⁶)(R⁸)- nebo -N(R⁸)-, kde R⁶ je vodík nebo metyl a R⁸ je definován níže;

R¹ je vodík, alkyloxykarbonylalkanoyl, alkyloxykarbonyl, alkanoyl nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny obsahující karboxyl, alkyloxykarbonyl a heterocykloalkylalkanoylaminoskupinu, cykloalkylkarbonyl, ·· 44 4 4 ·· ··'· • · · · ···· ·· · • ·· · · · · ·

4 4 4 4 4 4 · *44 ·

4 4 4 4 4 · ·

4444 44 444 444 ·· · heterocykloalkylkarbonyl nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny, kterou tvoří hydroxyl, alkyl, alkanoyl, alkyloxykarbonyl, arylalkyloxykarbonyl a heterocykloalkylkarbonyl, arylalkyloxykarbonyl, karbamoyl, alkylkarbamoyl, dialkylkarbamoyl, arylkarbamoyl, arylalkylkarbamoyl, arylalkanoyl, aryloyl, alkylsulfonyl, dialkylaminosulfonyl, arylsulfonyl nebo heteroarylsulfonyl;

R⁷ a R⁸ jsou nezávisle vodík, alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny obsahující hydroxyl, amino, alkylamino, dialkylamino, uriedo, merkapto, alkylthio, karboxy, karbamoyl, alkylkarbamoyl, dialkylkarbamoyl, alkylsulfonyl a guanidinovou skupinu nebo jejich chráněnými deriváty, cykloalkyl, cykloalkylalkyl, heteroaiyl, heteroarylalkyl, aryl a arylalkyl nesubstituovaný nebo substituovaný na arylovém kruhu jedním až třemi zbytky vybranými ze skupiny obsahující hydroxyl, aminoskupinu, guanidinoskupinu, halogen, případně halogenem substituovaný alkyl, alkyloxyl a aryl nebo jejich chráněné deriváty, nebo společně se sousedními R³ nebo R⁵ skupinami tvoří dvojvazný zbytek ze skupiny obsahující (Cý^jmetylen a

1,2-fenylendimetylen nesubstituovaný nebo substituovaný hydroxyskupinou nebo chráněnou hydroxyskupinou nebo oxoskupinou;

a R² je vodík, alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný jedním nebo více zbytky ze skupiny obsahující aminoskupinu, halogen, hydroxyl, alkyloxyl, nitroskupinu, alkylsulfonyl a arylsulfonylskupiny nebo jejich chráněné deriváty, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aryl a arylalkylskupiny nesubstituované nebo substituované na arylovém kruhu jedním až dvěma zbytky vybranými ze skupiny obsahující aminoskupinu, guanidinoskupinu, halogen, hydroxyl, případně halogenem substituovaný alkyl, alkyloxyl, nitroskupinu, alkylsulfonyl a arylsulfonylskupiny nebo jejich chráněně deriváty;

a jejich farmaceuticky vhodné soli, jednotlivé izomery a směsi izomerů.

4. Sloučenina podle nároku 3, kde disociační konstanta ínhibice proteasy uvedeným inhibitorem (Kj) je maximálně 100 μΜ.

5. Sloučenina podle nároku 3, kde n je 0 až 5; A-B jsou spojky obecného vzorce

-C(O)NR³-, Y je -N(R⁵)-, Z je -(CH₂)₂- nebo -C(R⁶)(R⁷)-; Z¹ je -CH(R⁸)-; R¹ je vodík, alkyloxykarbonylalkanoyl o 3 až 10 atomech uhlíku, (Ci-9)alkoxykarbonyl, ·· ·· * .!

• · · · ·· ·· • ·· ί 2 · • · · · * · · • · · · · •··· ·· ··· ··· (C2-io)alkanoyl nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny, kterou tvoří karboxyl, (Ci-9)alkyloxykarbonyl a hetero(C4-₈)cykloalkyl(C2-io)alkanoylaminoskupina, (C4-9)cykloalkylkarbonyl, hetero(C4.₈)cykloalkylkarbonyl nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skypiny, kterou tvoří hydroxyl, (C|.₅)alkyl, (Ci-sjalkanoyl, (Ci.₅)alkyloxykarbonyl, (C₆-io)aryl(Ci.5)aiky loxy karbonyl a hetero(C4._g)cykloalkylkarbonyl, (C^io)aiyl(Ci-₅)alkyloxykarbonyl, karbamoyl, (Ci-sjalkylkarbamoyl, di(Ci-5)alkylkarbamoyl, (C6-io)arylkarbamoyl, (C₆-io)aiyl(Ci.₅)alkyIkarbamoyl, (C₆.io)aiyl(Ci.₅)alkanoyl, (C₇-n)aryloyl, (Cj.5)alkylsulfonyl, di(Ci-5)alkylaminosulfonyl, (C₆.jo)arylsulfonyl nebo hetero(C5-g)aiylsulfonyl;

a R⁷ a R⁸ jsou nezávisle (C3_7)cykloalkyl, (C3_7)cykloalkyl(Ci-5)alkyl, pyridyl, thienyl, ťuryl, imidazolyl, indolyl, pyridyl(Ci^)alkyl, thienyl(C₍^)alkyl, fuiyl(C)^)alkyl, imidazolyl(C]<,)alkyk indolyl(Cj^)alkyl, některý ze skupiny, kterou tvoří fenyl, naftyl, fenyl(Cj^)alkyl, naftyl(C_I^)alkyl, (Cj-₅)alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny, kterou tvoří merkapto, karboxy, amino, metyltio, metylsulfonyl, karbamoyl, dimetylkarbamoyl, guanidino a hydroxyskupina nebo jejich chráněný derivát, fenyl, naftyl, fenyl(Ci_6)alkyl, naftyl(Ci_6)alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný v arylové části jedním až třemi substituenty ze skupiny, kterou tvoři hydroxyl, aminoskupina, chlor, brom, jod, fluor, metyl, trifluormetyl, metoxy a fenyl, nebo jejich chráněnými deriváty, nebo společně se sousedními skupinami R³ nebo R⁵ tvoří jeden z dvouvazných zbytků, mezi které patří (C3-4)metylen a 1,2-fenylendimetylen nesubstituovaný nebo substituovaný hydroxyskupinou nebo jejími chráněnými deriváty nebo oxoskupinou;

a R² je (Ci-5)alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný jedním nebo dvěma zbytky z řady, kterou tvoří aminoskupina, chlor, brom, fluor, jod, hydroxyskupina a metoxyskupina nebo jejich chráněný derivát, perhalogen(Ci-5)alkyl, (C3-7)cykloalkyl, (C3_7)cykloalkyl(Ci.₅)alkyl nebo fenyl, pentafluorfenyl, nafthyl a fenyl(Cj^)alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný na arylovém kruhu jedním nebo dvěma zbytky z řady, kterou tvoří aminoskupina, chlor, brom, fluor, hydroxyl, metoxyl a halogenem nesubstitutuovaný nebo substituovaný metyl nebo jejich chráněný derivát; a R⁴ je vodík, (C|_5)alkyl nebo (C6-|0)aryl(Ci_5)alkyl.

·· ·· * • · · ·· ·· • ·· ! !

• · · · · · · • · · · ·

0 0 0 00 000 ···

6. Sloučenina podle nároku 5, kde n je 0 až 2; Z je -(Cfbh- nebo -C(R⁶)(R⁷), kromě případu, kdy n je 0, Z nem -(Cf^h-); R¹ je vodík, (C4.g)alkoxykarbonyl, (C2^)alkanoyl nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny, kterou tvoří karboxyl, (Ci.5)alky loxy karbonyl a hetero(C4.g)cykloalkyl(C4^) alkanoylaminoskupina, -C(O)NR²¹R²² kde R²¹ a R²² společně tvoří aza(C2^)metylen, oxa(C2-é)metylen nebo (C3.7)metylen, (C₄-8)cykloalkylkarbonyl, benzyloxykarbonyl, acetyl, benzoyl nebo dimetylaminosulfonyl;

a R⁸ a R⁷ jsou nezávisle (Cs^jcykloalkyl, (Cs^jcykloalkylmetyl, 3-pyridyl, 2-tienyl,

2-furyl, 4-imidazolyl, 3-indolyl, 3-pyridylmetyl, 2-tienylmetyl,

2- furylmetyl,4-imidazolylmetyl, 3-indolylmetyl, metoxyl, acetoxyl, (Ci-sjalkyl nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny, kterou tvoří merkapto, karboxy, amino, metyltio, metylsulfonyl, karbamoyl, dimetylkarbamoyl, guanidino a hydroxyskupina nebo jejich chráněný derivát, fenyl, 1-naftyl, 2-naftyl, benzyl,

1-naftylmetyl, 2-naftylmetyl a 2-fenyletyl na aromatickém kruhu nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny, kterou tvoří hydroxyskupina, aminoskupina, chlor, brom a fluor nebo jeich chráněný derivát, nebo společně se sousedními skupinami R³ nebo R⁵ tvoří jeden zbytek ze skupiny, kde je (C₃-i)metylen a

1,2-fenylendimetylen nesubstituovaný nebo substituovaný hydroxyskupinou nebo jejími chráněnými deriváty, nebo oxoskupinou;

a R² je (Ci_₅)alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný jedním nebo dvěma zbytky ze skupiny, kterou tvoří amino, chlor, brom, fluor a hydroxyskupina, nebo jejich chráněný derivát, perfluor(Ci-5)alkyl, (Cs^jcykloalkyl, (Cs^jcykloalkylmetyl nebo jedna z následujících skupin fenyl, naftyl a benzyl nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny, kterou tvoří aminohydroxyskupina, chlor, brom nebo fluor, nebo jejich chráněnými deriváty, a R⁴ je vodík nebo metyl.

7. Sloučenina podle nároku 4, kde n je 0 až 1; Z je -C(R⁶)(R⁷)-; R¹ je vodík, terc.butoxykarbonyl, benzyloxykarbonyl, acetyl, 3-karboxypropionyl,

3- metoxykarbonylpropionyl, biotinylaminohexanoyl, fenylacetyl, benzoyl, dimetylaminosulfonyl, benzylsulfonyl, 1-piperaziny lkarbony 1,4-metylpiperazin1- ylkarbonyl nebo 4-morfolinylkarbonyl; R⁸ je butyl, 2-fenyletyl,

2- metylsulfonyletyl, 2-terc.butoxykarbonylmetyl, 2-terc.butoxykarbonyletyl, • · · · —»Λ · · ·

73 ···· ·· ··· ···

4-terc.butoxykarbonylaminobutyl, 4-benzoylaminobutyl nebo benzyloxymetyl; R² je metyl, trifluormetyl, nesubstituovaný nebo substituovaný fenyl, 2-naftyl nebo

2- fenyletyl; R⁴ je vodík;

a R⁷ je 3-pyridylmetyl, 2-tienylmetyl, 2-íurylmetyl, 4-imidazolylmetyl,

3- indolylmetyl, (Ci-₅)alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný jedním zbytkem ze skupiny, kterou tvoří merkapto, karboxy, amino, metyltio, metylsulfonyl, karbamoyl, dimetylkarbamoyl, guanidino a hydroxyskupina, nebo jejich chráněný derivát, benzyl, 1-naftylmetyl, 2-naftylmetyl a 2-fenyletyl na arylovém kruhu nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny, kterou tvoří hydroxyskupina, aminoskupina, chlorem, brom a fluor nebo jejich chráněný derivát, nebo společně se sousedními skupinami R³ nebo R⁵ tvoří jeden z následujících dvouvazných zbytků (C^jmetylen a 1,2-fenylendimetylen nesubstituovaný nebo substituovaný hydroxyskupinou, nebo jejím chráněným derivátem, nebo oxoskupinou.

8. Sloučenina podle nároku 7, kde n je 0; R³, R⁵ a R⁶ jsou vodík; R¹ je vodík, terc.butoxykarbonyl, benzyloxykarbonyl, biotinylaminohexanoyl, benzoýl, o

1-piperazinylkarbonyl, 4-metylpiperazinylkarbonyl nebo 4-morfolinylkarbonyl; R je butyl, 2-fenyletyl nebo 2-metylsulfonyletyl; R² je fenyl, 1-naftyl nebo 2-fenyletyl a R⁷ je (Ci-5)alkyl, 2-metylsulfonyletyl, substituovaný nebo nesubstituovaný benzyl,

1-naftylmetyl, 2-naftylmetyl, 3-pyridinylmetyl nebo 2-metylsulfonyletyl.

9. Sloučenina podle nároku 8, kde R¹ je 1-piperazinylkarbonyl, 4-metyl1-piperazinkarbonyl nebo 4-morfolinylkarbonyl; R⁸ je 2-fenyletyl; R² fenyl naft-2-yl a R⁷ je substituovaný nebo nesubstituovaný benzyl, 1-naftylmetyl nebo 2-naftylmetyl.

1 g

10. Sloučenina podle nároku 9, kde X představuje vazbu, R je 4-morfolinylkarbonyl, R je 2-fenyletyl, R² je fenyl a R⁷ je benzyl, kterou je N²-(4-morfolinylkarbonyl)N¹ -(3 -fenyl-l-feny lsulfonylpropyl)-L-fenylalaninamid.

11. Sloučenina podle nároku 9, kde X představuje metylen, R¹ je 4-morfolinylkarbonyl, R⁸ je 2-fenyletyl, R² je fenyl a R⁷ je benzyl, kterou je N²-(4-morfolinylkarbonyl)N¹ -(3 -fenyl-1 S-fenylsulfonylmetylpropyl)-L-fenylalaniamid.

·· ···· —y Λ · · · ^w

74 ···· ·· ··· ···

12. Sloučenina podle nároku 9, kde X představuje -CH2CH(R⁴), kde R⁴ je vodík, R¹ je

4-morfolinylkarbonyl, R⁸ je 2-fenyletyl, R² je 2-naftyl a R⁷ je 2-naftylmetyl, kterou je N²-(4-morfolinylkarbonyl)-N¹ - {3-fenyl-1 S-[2-(2-nafty lsulfonyl)etyl]propyl} b-(2-naftyl)-L-alaninamid.

13. Sloučenina podle nároku 9, kde X představuje-CH2CH(R⁴), kde R⁴ je vodík, R¹ je 4-morfolinylkarbonyl, R⁸ je 2-fenyletyl, R² je fenyl a R⁷ je 4-hydroxybenzyl, kterou je Ň²-(4-morfolinylkarbonyl)-N¹ -{ 3 -fenyl-1 S-[2-(2-naftylsulfonyl)etyl]propyl} L-tyrosinamid.

14. Sloučenina podle nároku 9, kde X představuje-CH2CH(R⁴), kde R⁴ je vodík, R¹ je 4-morfolinylkarbonyl, R⁸ je 2-fenyletyl, R² je fenyl a R⁷ je benzyl, kterou je N²-(4-morfolinylkarbonyl)-N¹ - {3-fenyl-1 S-[2-(2-naftylsulfonyletyletyl]propyl} L-fenylalaninamid.

15. Sloučenina obecného vzorce II ?B n

II kde n je 0 až 13;

A-B je spojka ze skupiny -C(O)NR³-CH2NR³-, -C(O)CH2- a -NR³C(O)-, kde R³ je vodík nebo skupina definovaná níže;

Y je -CH(R⁵)- nebo -NR⁵-, kde R⁵ je vodík nebo je definován níže;

Z je -(CH2)2-, -C(R⁶)(R⁷)- nebo -N(R⁷)-, kde R⁶ je vodík nebo metyl a R⁷ je definován mže;

Z¹ je -(CH₂)₂-, -C(R⁶)(R⁸)- nebo -N(R⁸)-, kde R⁶ je vodík nebo metyl a R⁸ je definován mze;

R¹ je vodík, alkyloxykarbonylalkanoyl, alkyloxykarbonyl, alkanoyl nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny obsahující karboxyl, alkyloxykarbonyl a • · · · heterocykloalkylalkanoylaminoskupinu, cykloalkylkarbonyl, heterocykloalkyíkarbonyl nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem z řady, kterou tvoří hydroxyl, alkyl, alkanoyl, alkyloxykarbonyl, arylalkyloxykarbonyl a heterocykloalkyíkarbonyl, aiylalkyloxykarbonyl, karbamoyl, alkylkarbamoyl, dialkylkarbamoyl, arylkarbamoyl, arylalkylkarbamoyl, arylalkanoyl, aryloyl, alkylsulfonyl, dialkylaminosulfonyl, arylsulfonyl nebo heteroarylsulfonyl;

R⁷ a R⁸ jsou nezávisle vodík, alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny obsahující hydroxyl, amino, alkylamino, dialkylamino, uriedo, merkapto, alkylthio, karboxy, karbamoyl, alkylkarbamoyl, dialkylkarbamoyl, alkylsulfonyl a guanidinoskupiny nebo jejich chráněnými deriváty, cykloalkyl, cykloalkylalkyl, heteroaryl, heteroarylalkyl, aryl a arylalkyl nesubstituovaný nebo substituovaný na arylovém kruhu jedním až třemi zbytky vybranými ze skupiny obsahující hydroxyl, amino, guanidino, halogen, případně halogenem substituovaný alkyl, alkyloxyl a aryl skupinami nebo jejich chráněnými deriváty, nebo společně se sousedními R³ nebo R⁵ skupinami tvoří dvojvazný zbytek, kterou je ((//metylen a 1,2-fenylendimetylen nesubstituovaný nebo substituovaný hydroxyskupinou nebo chráněnou hydroxyskupinou nebo oxoskupinou;

R⁹ je kyanoskupina, -C(O)ORⁱ⁰, -P(O)(OR^í0)2, -S(O)(NR^,0)Rⁱ⁰, C(O)Rⁿ, -S(O)Rⁿ, -C(O)NR^,2R*³-S(O)2NR¹²R¹³, -C(O)NHR¹⁴ nebo -S(O)₂NHR¹⁴ kde skupina R¹⁰ je nezávisle vodík, alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný jedním nebo více zbytky ze skupiny obsahující aminoskupinu, halogen, hydroxyl, alkyloxyl, nitroskupinu, alkylsulfonyl a arylsulfonylskupiny, nebo jejich chráněnými deriváty, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aryl a arylalkyl skupiny, které jsou na arylovém kruhu nesubstituované nebo substituované jedním nebo dvěma zbytky ze skupiny obsahující aminoskupinu, halogen, hydroxyl, halogenem nesubstituovaný nebo substituovaný alkyl, alkyloxyl, nitroskupina, alkylsulfonyl a arylsulfonyl, nebo jejich chráněné deriváty, R¹¹ je vodík, alkyl, perfluoralkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl, perfluoraryl, perfluorarylakyl nebo aryl a arylalkyl skupiny, které jsou na arylovém kruhu případně substituované jedním nebo dvěma zbytky ze skupiny obsahující aminoskupinu, halogen, hydroxy, halogenem nesubstituovaný • · · · · · nebo substituovaný alkyl, alkyloxy, nitroskupinu, alkylsufonyl a aiylsuífonyl, nebo jejich chráněné deriváty;

R¹² a R¹³ jsou nezávisle vodík, alkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl, aryl nebo arylalkyl, a R¹⁴ je -C(O)OR¹⁰, kde R¹⁰ je definován výše nebo jeden ze substituentů obecných vzorců (a) a (b) kde n, A, Β, Y, Z, R¹ a R¹⁰ jsou definovány výše, a jejich farmaceuticky vhodné soli, jednotlivé izomery a směsi izomerů.

16. Sloučenina podle nároku 15, kde kde n je 0 až 5; A-B jsou spojky obecného vzorce -C(O)NR³-, Y je -N(R⁵)-; Z je -(CH2)2- nebo -C(R⁶)(R⁷)-; Z¹ je -CH(R⁸)-; R¹ je nezávisle vodík, alkyloxykarbonylalkanoyl o 3 až 10 atomech uhlíku, (Ci-9)alkoxykarbonyl, (C2.i₀)alkanoyl nesubstituovaný nebo substituovaný jedním zbytkem ze skupiny, kterou tvoří karboxy, (C|.9)alkyloxykarbonyl a hetero(C4-8)cykloalkyl(C₂_ i ojalkanoylaminoskupina, (C4_9)cykloalkylkarbonyl, hetero(C4-8)cykloalkylkarbonyl nesubstituovaný nebo substituovaný některým zbytkem ze skupiny, kterou tvoří hydroxyl, (Cj-sjalkyl, (Ci-s)alkanoyl, (Ci-5)alkyloxykarbonyl, (C6-io)aryl(Cj.5)alkyloxykarbonyl a hetero(C4-8)cykloalkylkarbonyl, (C6_io)aiyl(Cj.5)alkyloxykarbonyl, karbamoyl, (C|_5)alkylkarbamoyl, di(Ci-5)alkylkarbamoyl, (C₆-io)arylkarbamoyl, (C₆.io)aryl(C).₅)alkylkarbamoyl, (C₆.io)aryl(C].₅)aIkanoyl, (C₇-i i)aryloyl, (Ci-sjalkylsulfonyl, di(Ci-5)alkylaminosulfonyl, (Cň-iojaryl sulfonyl nebo hetero(C5-8)arylsulfony 1;

a R⁷ a R⁸ jsou nezávisle (C3_₇)cykloalkyl, (C3-7)cykloalkyl(Ci-5)alkyl, pyridyl, tienyl, fuiyl, imidazolyl, indolyl, pyridyl(C|^)alkyl, tienyl(Ci^)alkyl, fuiyl(Ci^)alkyl, imidazolyl(Ci_₆)alkyl, indolyl(Ci^)alkyl, (Cj.sjalkyl, (C2-6)alkyloxyl a (Cl-5)alkanoyloxy nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem z řady, kterou tvoří merkapto, kařboxy, amino, methylthio, methyisulfonyl, karbamoyl, dimethylkarbamoyl, guanidino a hydroxyskupina nebo jejich chráněný derivát, fenyl, naftyl, fenyl(Ci^)alkyl, naftyl(Ci_<,) alkyl, které nejsou nebojsou substituovány v aiylové části jedním až třemi následujícími zbytky ze skupiny, kterou tvoří hydroxy a aminoskupina, chlor, brom, jod, fluor, metyl, trifluormetyl, metoxy a fenyl nebo jejich chráněnými deriváty, nebo společně se sousedními skupinami R³ nebo R⁵ tvoří jeden z dvouvazných zbytků ze skupiny, kterou tvoři/Ca^jmetylen a

1,2-fenylendimetylen které nejsou nebojsou substituovány hydroxyskupinou nebo jejími chráněnými deriváty, nebo oxoskupinou;

R¹⁰ je (Ci.jjalkyl nesubstituovaný nebo substituovaný jedním nebo dvěma zbytky ze skupiny, kterou tvoří aminoskupina, chlor, brom, fluor, hydroxy a metoxyskupina nebo jejich chráněný derivát, (Cs^cykloalkyl, (C3_7)cykloalkyl(Ci.5)alkyl nebo fenyl nebo fenyl(Ci^)alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný na fenylovém kruhu jedním nebo dvěma zbytky ze skupiny, kterou tvoří aminoskupina, chlor, brom, fluor, hydroxy, metoxyskupina a halogenem nesubstituovaný nebo substituovaný metyl nebo jejich chráněný derivát;

Rⁿ je nezávisle (C|-s)alkyl, (C3„7)cykloalkyl, (C3-7)cykloalkyl(Ci-s)alkyl nebo fenyl a fenyl(C)_6)alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný na fenylovém kruhu jedním nebo dvěma zbytky ze skupiny, kterou tvoří aminoskupina, chlor, brom, fluor, hydroxy, metyl, trifluormetyl a metoxyskupina;

a R¹² a R¹³ jsou (Cj.sjalkyl, (C3_7)cykloalkyl, (C3-7)cykloalkyl(Ci-s)alkyl nebo fenyl a fenyl(Cj^)alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný na fenylovém kruhu jedním nebo dvěma zbytky ze skupiny, kterou tvoří aminoskupina, chlor, brom, fluor, hydroxy, a metoxyskupina a halogenem nesubstituovaný nebo substituovaný metyl.

17. Sloučenina podle nároku 16, kde n je 0 až 2; Z je -(CH^- nebo -C(R⁶)(R⁷)- a pokud n je 0, Z není -(Cthh-; R¹ je vodík, (C^sjalkoxykarbonyl, (C2^)alkanoyl nesubstituovaný nebo substituovaný kařboxy lem, (Ci_5)alkyloxykarbonylem a hetero(C4-8)cykloalkyl(C4-6)alkanoylaminoskupinou, -C(O)NR^2IR²², kde R²¹ spolu s R²² tvoří aza(C₂^,)metylen, oxa(C2-6)metylen nebo ((/vjmetylen, (C^jcykloalkylkarbonyl, benzyloxykarbonyl, acetyl, benzoyl nebo dimetylaminosulfonyl; R⁸ a R⁷ jsou nezávisle (Cs-b)cykloalkyl, (Cs^jcykloalkylmetyl, • ·

3-pyridyl, 2-thienyl, 2-furyl, 4-imidazolyl, 3-indolyl, 3-pyridylmetyl, 2-thienylmetyl, 2-furylmetyl, 4-imidazolylmetyl, 3-indolylmetyl, metoxy, acetoxy a (Ci.s)alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný merkapto, karboxy, amino, metylthio, metylsulfonyl, karbamoyl, dimetylkarbamoyl, guanidino a hydroxyskupinou nebo jejich chráněným derivátem, fenyl, 1-naftyl, 2-naftyl, benzyl, 1-naftylmetyl,

2- naftylmetyl a 2-fenyletyl nesubstituovaný nebo substituovaný na aryíovém kruhu hydroxylem, aminoskupinou, chlorem, bromem a fluorem nebo jejich chráněným derivátem, nebo spolu s přilehlými R³ nebo R⁵ tvoří dvojvazný (Cs^metylen a 1,2-fenylendimetylen nesubstituovaný nebo substituovaný hydroxylem nebo jeho chráněným derivátem nebo oxoskupinou;

R¹⁰ je etyl, (Cs^jcykloalkyl, (C/^jcykloalkylmetyl nebo fenyl a benzyl nesubstituovaný nebo substituovaný na fenylovém kruhu aminoskupinou, hydroxylem, chlorem, bromem nebo fluorem nebo jejich chráněným derivátem; R¹¹ je etyl, cyklo(Cs^)alkyl, cyklo(C₅^)alkylmetyl nebo fenyl a benzyl nesubstituovaný nebo substituovaný na fenylovém kruhu aminoskupinou, hydroxylem, chlorem, bromem nebo fluorem nebo jejich chráněným derivátem; a R¹² a R¹³ jsou etyl, (C5-6)cykloalkyl, (Cs^)cykloalkylmetyl nebo fenyl a benzyl nesubstituovaný nebo substituovaný na fenylovém kruhu aminoskupinou, hydroxylem, chlorem, bromem nebo fluorem nebo jejich chráněným derivátem.

18. Sloučenina podle nároku 17, kde n je 0 nebo 1; Z je -C(R⁶)(R⁷)-; R¹ je vodík, terc.butoxykarbonyl, benzyloxykarbonyl, acetyl, 3-karboxypropionyl,

3- metoxykarbonylpropionyl, biotinylaminohexanoyl, fenylacetyl, benzoyl, dimetylaminosulfonyl, benzylsulfonyl, 1-piperizinylkarbonyl, 4-metyl1- piperazinylkarbonyl nebo 4-morfolinylkarbonyl; R⁸ je butyl, 2-fenyletyl,

2- metylsulfonyletyl, 2-terc.butoxykarbonyletyl, 2-terc.butoxykarbonylmetyl,

4- terc.butoxykarbonylaminobutyl, 4-benzoylaminobutyl nebo benzyloxymetyl; a R je 3-pyridylmetyl, 2-thienylmetyl, 2-fuiylmetyl, 4-imidazolylmetyl, 3-indolylmetyl a (Ci.sjalkyl nesubstituovaný nebo substituovaný merkaptoskupinou, karboxylem, aminoskupinou, metylthioskupinou, metylsulfonylem, karbamoylem, dimetylkarbamoylem, guanidinoskupinou a hydroxyskupinou nebo jejich chráněným derivátem, benzyl, 1-naftylmetyl, 2-naftylmetyl a 2-fenyletyl nesubstituovaný nebo substituovaný na aryíovém kruhu hydroxylem, aminoskupinou, chlorem, bromem a ·· ···· • · · · • · • · · fluorem nebo jejich chráněným derivátem, nebo spolu s přilehlými R neboR tvoří dvojvazný zbytek, kterou je (Cs^jmetylen a 1,2-fenylendimetylen nesubstituovaný nebo substituovaný hydroxylem nebo jeho chráněným derivátem nebo oxoskupinou.

19. Sloučenina podle nároku 18, kde n je 0, R³, R⁵ a R⁶ jsou vodík, R¹ je vodík, terc.butxoykarbonyl, benzyloxykarbonyl, biotinylaminohexanoyl, benzoyl,

1- piperizinylkarbonyl, 4-metyl-l-piperazinylkarbonyl nebo 4-morfolinylkarbonyl; R⁸ je butyl, 2-fenyletyl nebo 2-metylsulfonyletyl; a R⁷ je (Cj.sjalkyl,

2- metylsulfonyletyl, nesubstituovaný nebo substituovaný benzyl, 1-naftylmetyl,

2-naftylmetyl, 3-pyridinylmetyl nebo 2-metylsulfonyletyl.

20. Sloučenina podle nároku 19, kde R¹ je 1-piperizinylkarbonyí, 4-metyl1- piperazinylkarbonyl nebo 4-morfolinylkarbonyl; R je 2-fenyletyl; a R je nesubstituovaný nebo substituovaný benzyl, 1-naftylmetyl nebo 2-naftylmetyl.

21. Sloučenina podle nároku 20, kde R¹ je 4-morfolinylkarbonyl, R⁸ je 2-fenyletyl, R⁷ je

2- naftyl-3-metyl aR⁹ je etoxykarbonyl, kterou je etyl-4S-[N-(4-morfolinylkarbonyl)p-(2-naftyl)-L-alanylamino]-6-fenylhexanoát.

22. Sloučenina podle nároku 20, kde R¹ je 4-morfolinylkarbonyl, R⁸ je 2-fenyletyl, R⁷ je benzyl a R⁹ je etoxykarbonyl, kterou je etyl-4S-[N-(4-morfolinylkarbonyl)L-fenylatanylamino]-6-fenylhexanoát.

23. Sloučenina podle nároku 20, kde R je 4-morfolinylkarbonyl, R je 2-fenyletyl, R je benzyl a R⁹ je fenylkarbamoyl, kterou je N²-(4-morfolinylkarbonyl)-N¹-[3-fenyI-lS(2-fenylkarbamoyletyl)propyl]-L-fenylalaninamid.

24. Sloučenina podle nároku 20, kde R¹ je 4-morfolinylkarbonyl, R⁸ je 2-fenyletyl, R⁷ je benzyl a R⁹ je benzylkarbamoyl, kterou je N²-4-(morfolinylkarbonyl)-N¹-[3-fenyl-lS(2-benzylkarbamoyletyl)propyl]-L-fenylalaninamid.

• · · · · · * · · ·

25. Sloučenina obecného vzorce III fy r!/ fy'

III kde n je 0 až 13;

A-B je spojka ze skupiny -C(O)NR³-, -CH2NR³-, -C(O)CI l2- a -NR³C(O)-, kde R³ je vodík nebo skupina definovaná níže;

Y je -CH(R⁵)- nebo -NR⁵-, kde R⁵ je vodík nebo je definován níže;

Z je -(CH2)2-, -C(R⁶)(R⁷)- nebo -N(R⁷)-, kde R⁶ je vodík nebo metyl a R⁷ je definován mze;

Z¹ je -(CH₂)₂-, -C(R⁶)(R⁸)- nebo -N(R⁸)-, kde R⁶ je vodík nebo metyl a R⁸ je definován níže;

R¹ je vodík, alkyloxykarbonylalkanoyl, alkyloxykarbonyl, alkanoyl nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny obsahující karboxyl, alkyloxykarbonyl a heterocykloalkylalkanoylaminoskupinu, cykloalkylkarbonyl, heterocykloalkylkarbonyl nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny obsahující hydroxyl, alkyl, alkanoyl, alkyloxykarbonyl, arylalkyloxykarbonyl a heterocykloalkylkarbonyl, arylalkyloxykarbonyl, karbamoyl, alkylkarbamoyl, dialkylkarbamoyl, arylkarbamoyl, arylalkylkarbamoyl, arylalkanoyl, aryloyl, alkylsulfonyl, dialkylaminosulfonyl, arylsulfonyl nebo heteroarylsulfonyl;

R⁷ a R⁸ jsou nezávisle vodík, alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny obsahující hydroxyl, amino, alkylamino, dialkylamino, uriedo, merkapto, alkylthio, karboxy, karbamoyl, alkylkarbamoyl, dialkylkarbamoyl, alkylsulfonyl a guanidinovou skupinu nebo jejich chráněnými deriváty, cykloalkyl, cykloalkylalkyl, heteroaryl, heteroarylalkyl, skupina obsahující aryl a arylalkyl nesubstituovaný nebo substituovaný na arylovém kruhu jedním až třemi zbytky vybranými ze skupiny • · · · · ·

8*1 ···· ·· ··· ··· obsahující hydroxyl, amino, guanidino, halogen, halogenem nesubstituovaným nebo substituovaným alkyl, alkyloxyl a aryl skupinami nebo jejich chráněnými deriváty, nebo společně se sousedními R³ nebo R⁵ skupinami tvoří dvojvazný zbytek ze skupiny obsahující (Ca^jmetylen a 1,2-fenylendimetylen nesubstituovaný nebo substituovaný hydroxyskupinou nebo chráněnou hydroxyskupinou nebo oxoskupinou;

R¹⁵ je vodík, metyl, fluor nebo skupina obecného vzorce (a) nebo (b) kde n, A, Β, Y, Z a R^J jsou definovány výše a R¹⁰ je vodík, alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný jedním nebo několika zbytky vybranými z řady, kterou tvoří aminoskupina, halogen, hydroxyl, alkyloxyl, nitroskupina, alkylsulfonyl a arylsulfonyl nebo jejich chráněný derivát, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aryl a arylalkyl nesubstituovaný nebo substituovaný na aromativkém kruhu jednou nebo dvěmi skupinami vybranými z řady, kterou tvoří aminoskupina, halogen, hydroxyl, halogenem nesubstituovaný nebo substituovaný alkyl, alkyloxyl, nitroskupina, alkylsulfonyl a arylsulfonyl nebo jejich chráněný derivát;

a R¹⁶ je fenyl nebo (C5_6)heteroaryl nesubstituovaný nebo substituovaný alespoň jednou skupinou jako je alkylkarbamoyl, dialkylkarbamoyl, alkyloxykarbonyl, alkylsulfinamoyl, dialkylsulfinamoyl, alkylsulfonyl, karboxyl, nitroskupina, sulfinamoyl, sulfoskupina, karbamoyl, fosfonoskupina, alkyloxyfosfinyl, dialkyloxyfosfinyl, alkanoyl, kyanoskupina, alkylsulfinyl, sulfamoyl, alkylsulfamoyl, dialkylsulfamoyl, alkyloxysulfonyl, alkylsulfonimidoyl, aryl, heteroaryl, hydroxyl, alkyloxyl, halogenem nesubstituovaný nebo substituovaný alkyl, arylalkyl, halogen, ⁺N(R^I7)3, kde R¹⁷ je nezávisle alkyl, aryl nebo arylalkyl, nebo -N(R¹⁸)₂, kde R¹⁸ je nezávisle vodík, alkyl, aryl nebo arylalkyl;

a jejich farmaceuticky vhodné soli; jednotlivé izomery a jejich směsi.

26. Sloučenina podle nároku 25, kde n je 0 až 5; A-B je spojka obecného vzorce -C(O)NR³-, Y je -N(R⁵)-, Z je -(CH2)2- nebo -C(R⁶)(R⁷)-; Z¹ je -CH(R⁸)-; R¹ je vodík, alkyloxykarbonylalkanoyl o 3 až 10 atomech uhlíku, (Ci-9)alkoxykarbonyl, (C2.io)alkanoyl nesubstituovaný nebo substituovaný jedním zbytkem ze skupiny, kterou tvoří karboxy, (Ci-gjalkyloxykarbonyl a hetero(C4-g)cykloalkyl(C₂_io)alkanoylamino, (C^jcykloalkylkarbonyl, hetero(C4_g)cykloalkylkarbonyl nesubstituovaný nebo substituovaný některým zbytkem ze skupiny, kterou tvoří hydroxyl, (Ci-₅)alkyl, (Ci-₅)alkanoyl, (C|.₅)alkyloxykarbonyl, (C6_io)aryl(Ci-5)alkyloxykarbonyl a hetero(C4-8)cykloalkylkarbonyl), (C6-io)aiyl(Ci_ 5)alkyloxykarbonyl, karbamoyl, (Ci-sjalkylkarbamoyl, di(Ci_5)alkylkarbamoyl, (C₆.io)arylkarbamoyl, (C6-io)aryl(Ci-5)alkylkarbamoyl, (C₆.io)aryl(Ci-5)alkanoyl, (C₇_n)aryloyl, (Ci.₅)alkylsulfonyl, di(Ci-5)alkylaminosulfonyl, (C₆.io)arylsulfonyl nebo hetero(C5_8)arylsulfonyI;

a R⁷ a R⁸ jsou nezávisle (C3.₇)cykloalkyl, (C3-₇)cykloalkyl(Ci-5)alkyl, pyridyl, thienyl, furyl, imidazolyl, indolyl, pyridyl(Ci^)alkyl, thienyl(Ci^)alkyl, fiiryl(Ci^)alkyl, imidazolyl(Ci-6)alkyl, indolyl(Ci^)alkyl, (C|_₅)alkyl, (C₂^)alkyloxyl a (Ci„5)alkanoyloxyl nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem z řady, kterou tvoří merkapto, carboxy, amino, methylthio, methylsulfonyl, karbamoyl, dimethylkarbamoyl, guanidino a hydroxyskupiny nebo jejich chráněné deriváty, fenyl, naftyl, fenyl(Ci^)alkyl, naftyl(Ci^)alkyl, nesubstituovaný nebo substituovaný v arylové části jedním až třemi následujícími substituenty ze skupiny, kterou tvoří hydroxyl, aminoskupina, chlor, brom, fluor, metyl, trifluormetyl, metoxy a fenyl, nebo jejich chráněný derivát, nebo společně se sousedními skupinami R nebo R tvoří jeden z dvouvazných zbytků, mezi které patří (Cý^jmetylen a

1,2-fenylendimetylen nesubstituovaný nebo substituovaný následujícími skupinami z řady, kterou tvoří hydroxyskupina nebo její chráněný derivát nebo oxoskupina;

R¹⁰ je (Ci-sjalkyl nesubstituovaný nebo substituovaný jedním nebo dvěma zbytky z řady, kterou tvoří aminoskupina, chlor, brom, fluor, hydroxyl a metoxyl nebo jejich chráněný derivát, (C_{! 7})cykloalkyl, (C3.₇)cykloalkyl(Ci„5)alkyl nebo fenyl nebo fenyl(Ci_₆)alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný na fenylovém kruhu jedním nebo dvěma zbytky z řady, kterou tvoří aminoskupina, chlor, brom, fluor, hydroxyl, metoxyl a halogenem nesubstituovaný nebo substituovaný metyl nebo jejich chráněný derivát;

a R¹⁶ je 2-furyl, 2-tienyl, 2-pyirolyl, 2-fosfolyl, 2-arsolyl, 3-pyridyl nebo 3-fosforinyl nesubstituovaný nebo substituovaný alespoň jedním zbytkem z řady, kterou tvoří (Ci_5)alkylkarbamoyl, difCi-sjalkylkarbamoyl, (Ci-5)alkyl oxy karbonyl, (Ci-5)alkylsulfinamoyl, di(Ci-s)alkylsulfinamoyl, (Ci.sjalkylsulfonyl, karboxyl, nitroskupina, sulfinamoyl, sulfoskupina, karbamoyl, fosfonoskupina, (Ci_5)alkyloxyfosfinyl, di(Ci-5)alkyloxyfosfinyl, (Ci_5)alkanoyl, kyanoskupina, (Ci.5)alkylsulfinyl, sulfamoyl, (Ci-s)alkylsulfamoyl, di(Ci-5)alkylsulfamoyl, (Ci_5)alkyloxysulfonyl, (Ci-sjalkylsulfonimidoyl, fenyl, naftyl, pyridyl, thienyl, furyl, imidazolyl, indolyl, hydroxyl, (Cj-sjalkyloxyl, halogenem nesubstituovaný nebo substituovaný (Ci-s)alkyl, benzyl, halogen, *N(R^,7)3, kde R¹⁷ je nezávisle (Cj_5)alkyl, fenyl nebo benzyl nebo -N(R¹⁸)2, kde R¹⁸ je nezávisle vodík, (Ci-sjalkyl, fenyl nebo benzyl.

27. Sloučenina podle nároku 26, kde n je 0 až 2; Z je -(CH2)2- nebo -C(R⁶)(R⁷), kromě případu, kdy n je 0, Z není -(CH^h-); R¹ je vodík, (C4.8)alkoxykarbonyl, (C2-ó)alkanoyl nesubstituovaný nebo substituovaný někteiým zbytkem ze skupiny, kterou tvoří karboxyl, (Ci.sjalkyloxykarbonyl a hetero(C4.8)cykloalkyl(C4^) alkanoylaminoskupina, -C(O)NR²¹R²² kde R²¹ a R²² společně tvoří aza(C2^)metylen, oxa(C2-6)me(ylen nebo (C3-7)metylen, (C4-8)cykloalkylkarbonyl, benzyloxykarbonyl, acetyl, benzoyl nebo dimetylaminosulfonyl;

a R⁸ a R⁷ jsou nezávisle (Cj-iQcykloalkyl, (C₅^)cykloalkylmetyl, 3-pyridyl, 2-tienyl, 2-furyl, 4-imidazolyl, 3-indolyl, 3-pyridylmetyl, 2-tienylmetyl, 2-ťurylmetyl, 4-imidazolylmetyl, 3-indolylmetyl, metoxyl, acetoxyl, (Ci-s)alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný některým zbytkem ze skupiny, kterou tvoří merkapto, karboxy, amino, metyltio, metylsulfonyl, karbamoyl, dimetylkarbamoyl, guanidino a hydroxyskupinou nebo jejich chráněnými deriváty, fenyl, 1-naftyl, 2-naftyl, benzyl,

1-naftylmetyl, 2-naftylmetyl a 2-fenyletyl na aromatickém kruhu nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny, kterou tvoří hydroxyskupina, aminoskupina, chlor, brom a fluor nebo jejich chráněnými zbytky, nebo společně se sousedními skupinami R³ nebo R⁵ tvoří jeden z následujících dvouvazných zbytků (Cj^jmetylen ·· ···· • · ·* · · • · · · ·· ·· • ·· · · • · · · · · · ···· ·· ··· ··* a 1,2-fenylendimetylen nesubstituovaný nebo substituovaný hydroxyskupinou nebo jejími chráněnými deriváty, nebo oxoskupinou;

R¹⁰ je etyl, (C₅^)cykloalkyl, (C₅^)cykloalkylmetyl nebo fenyl a benzyl nesubstituovaný nebo substituovaný na fenylovém kruhu aminoskupinou, hydroxylem, chlorem, bromem nebo fluorem nebo jejich chráněným derivátem;

a R¹⁶ je 2-furyl, 2-tienyl, 2-pyrrolyl, 2-fosfolyI, 2-arsolyl, 2-pyridyl nebo 3-fosforinyl nesubstituovaný nebo substituovaný alespoň jedním zbytkem z řady, kterou tvoří metylkarbamoyl, dimetylkarbamoyl, metyloxykarbonyl, metylsulfinamoyl, dimetylsulfinamoyl, metylsulfonyl, karboxyl, nitroskupina, sulfinamoyl, sulfoskupina, karbamoyl, fosfono, metyloxyfosfinyl, dimetyloxyfosfinyl, formyl, kyanoskupina, metylsulfinyl, sulfamoyl, metylsulfamoyl, dimetylsulfamoyl, metoxysulfonyl, metylsulfonimidoyl, fenyl, naftyl, pyridyl, tienyl, furyl, imidazolyl, indolyl, hydroxyl, metoxyl, metyl, triflurometyl, benzyl, halogen, 'N(Rⁱ⁷)3, kde R¹⁷ je nezávisle metyl, fenyl nebo benzyl nebo -N(Rⁱ⁸)2, kde R¹⁸ je nezávisle vodík, metyl, fenyl nebo benzyl.

28. Sloučenina podle nároku 27 kde n je 0 až 1; Z je -C(R⁶)(R⁷)-; R¹ je vodík, terc.butoxykarbonyl, benzyloxykarbonyl, acetyl, 3-karboxypropionyl,

3- metoxykarbonylpropionyl, biotinylaminohexanoyl, fenylacetyl, benzoyl, dimetyiaminosulfonyl, benzylsulfonyl, 1-piperizinylkarbonyl, 4-metyl1- piperazinylkarbonyl nebo 4-morfolinylkarbonyl; R⁸ je butyl, 2-fenyletyl,

2- metylsulfonyletyl, 2-terc.butoxykarbonyletyl, 2-terc.butoxykarbonylmetyl,

4- terc.butoxykarbonylaminobutyl, 4-benzoylaminobutyl nebo benzyloxymetyl;

a R⁷ je 3-pyridylmetyl, 2-tienylmetyl, 2-furylmetyl, 4-imidazolylmetyl,

3- indolylmetyl, (Ci 5)alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný jedním zbytkem ze skupiny, kterou tvoří merkapto, karboxy, amino, metyltio, metylsulfonyl, karbamoyl, dimetylkarbamoyl, guanidino a hydroxyskupina, nebo jejich chráněný derivát, benzyl, 1-naftylmetyl, 2-naftylmetyl a 2-fenyletyl na arylovém kruhu nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny, kterou tvoří hydroxyskupina, aminoskupina, chlor, brom a fluor nebo jejich chráněný derivát, nebo společně se sousedními skupinami R³ nebo R⁵ tvoří jeden z následujících dvouvazných zbytků (Cb^jmetylen ·· ···· ·· ♦· · · • 9 9 · ·· ·· • · · · · • · 9 · · · ·

85 **»·*··* ··· ··· a 1,2-fenylendimetylen nesubstituovaný nebo substituovaný hydroxyskupinou, nebo jejím chráněným derivátem, nebo oxoskupinou.

29. Sloučenina podle nároku 28, kde n je 0; R³, R⁵ a R⁶ je vodík; R¹ je vodík, terc.butoxykarbonyl, benzyloxykarbonyl, biotinylaminohexanoyl, benzoyl, l-piperizinylkarbonyl, 4-metyl-l-piperazinylkarbonyl nebo 4-morfolinylkarbonyl; R je butyl, 2-fenyletyl nebo 2-metylsultonyletyl; a R⁷ je (Ci-sjalkyl, 2-metylsulfonyletyl, nesubstituovaný nebo substituovaný benzyl, 1-naftylmetyl, 2-naftylmetyl,

3-pyridinylmetyl nebo 2-metylsulfonyletyl.

30. Sloučenina podle nároku 29, kde R¹ je l-piperizinylkarbonyl, 4-metyl1 -piperazinylkarbonyl nebo 4-morfolinylkarbonyl; R je 2-fenyletyl; a R je nesubstituovaný nebo substituovaný benzyl, 1-naftylmetyl nebo 2-naftylmetyl.

31. Sloučenina podle nároku 30, kde R¹ je 4-morfolinylkarbonyl, R⁸ je 2-fenyletyl, R⁷ je benzyl, R¹⁵ je vodík a R¹⁶ je 4-metoxyfenyl, kterou je N₂-4-morfolinylkarbonylN¹ -{3-fenyl-1 S-[2-(4-metoxyfenyl)etyl]propyl} -L-fenylalaninamid.

32. Sloučenina podle nároku 30, kde R¹ je 4-morfolinylkarbonyl, R⁸ je 2-fenyletyl, R⁷ je benzyl, R¹⁵ je vodík a R¹⁶ je 4-aminofenyl, kterou je N²-(4-morfolinylkarbonyl)N¹ - {3-fenyl-1 S-[2-(4-aminofenyl)etyl]propyl} -L-fenylalaninamid.

33. Způsob inhibice eysteínové proteasy vyznačující se t í m , že zahrnuje vratnou vazbu inhibitoru k eysteínové protease, kde je uvedeným inhibitorem inhibitor eysteínové proteasy podle nároku 1.

34. Způsob inhibice eysteínové proteasy vyznačující se tím, že zahrnuje vratnou vazbu inhibitoru k eysteínové protease, kde je uvedeným inhibitorem inhibitor eysteínové proteasy podle nároku 2.

35. Způsob inhibice eysteínové proteasy vyznačující se tím, že zahrnuje vratnou vazbu inhibitoru k eysteínové protease, kde je uvedeným inhibitorem inhibitor eysteínové proteasy podle nároku 3.

·· ···♦

86 .:. .:.

36. Způsob inhibice cysteinové proteasy vyznačující se tím, že zahrnuje vratnou vazbu inhibitoru k cysteinové protease, kde je uvedeným inhibitorem inhibitor cysteinové proteasy podle nároku 14.

37. Způsob inhibice cysteinové proteasy vyznačující se tím, že zahrnuje vratnou vazbu inhibitoru k cysteinové protease, kde je uvedeným inhibitorem inhibitor cysteinové proteasy podle nároku 24.

38. Způsob léčení stavu pacientů schopného zlepšení inhibici cysteinové proteasy vyznačující se tím, že zahrnuje podávání terapeuticky účinného množství inhibitoru cysteinové proteasy podle nároku 1.

39. Způsob léčení stavu pacientů schopného zlepšení inhibici cysteinové proteasy vyznačující se tím, že zahrnuje podávání terapeuticky účinného množství inhibitoru cysteinové proteasy podle nároku 2.

40. Způsob léčení stavu pacientů schopného zlepšení inhibici cysteinové proteasy vyznačující s e tím , že zahrnuje podávání terapeuticky účinného množství inhibitoru cysteinové proteasy podle nároku 3.

41. Způsob léčení stavu pacientů schopného zlepšení inhibici cysteinové proteasy vyznačující se tím , že zahrnuje podávání terapeuticky účinného množství inhibitoru cysteinové proteasy podle nároku 14.

42. Způsob léčení stavu pacientů schopného zlepšení inhibici cysteinové proteasy vyznačující se tím, že zahrnuje podávání terapeuticky účinného množství inhibitoru cysteinové proteasy podle nároku 24.

43. Farmaceutický prostředek vyznačující se tím,že obsahuje terapeuticky účinné množství inhibitoru cysteinové proteasy podle nároku 1, jeho jednoho izomeru, směsi izomerů nebo jeho farmaceuticky vhodné soli v kombinaci s jednou nebo několika látkami usnadňujícími podávání.

44. Farmaceutický prostředek vyznačující se tím,že obsahuje terapeuticky účinné množství inhibitoru cysteinové proteasy podle nároku 2, jeho jednoho izomeru, směsi izomerů nebo jeho farmaceuticky vhodné soli v kombinaci s jednou nebo několika látkami usnadňujícími podávání.

45. Farmaceutický prostředek vyznačující se tím, že obsahuje terapeuticky účinné množství inhibitoru cysteinové proteasy podle nároku 3, jeho jednoho izomeru, směsi izomerů nebo jeho farmaceuticky vhodné soli v kombinaci s jednou nebo několika látkami usnadňujícími podávání.

46. Farmaceutický prostředek vyznačující se tím, že obsahuje terapeuticky účinné množství inhibitoru cysteinové proteasy podle nároku 14, jeho jednoho izomeru, směsi izomerů nebo jeho farmaceuticky vhodné soli v kombinaci s jednou nebo několika látkami usnadňujícími podávání.

47. Farmaceutický prostředek vyznačující se tím, že obsahuje terapeuticky účinné množství inhibitoru cysteinové proteasy podle nároku 24, jeho jednoho izomeru, směsi izomerů nebo jeho farmaceuticky vhodné soli v kombinaci s jednou nebo několika látkami usnadňujícími podávání.

48. Způsob přípravy sloučeniny obecného vzorce IV o

R

H

IV kde n je 0 až 12;

A-B je spojka ze skupiny -C(O)NR³-, -CH2NR³-, -C(O)CH2- a -NR³C(O)-, kde R³ je vodík nebo skupina definovaná níže;

Y je -CH(R⁵)- nebo -NR⁵-, kde R⁵ je vodík nebo je definován níže;

Z je -(CH₂)₂-, -C(R⁶)(R⁷)- nebo -N(R⁷)-, kde R⁶ je vodík nebo metyl a R⁷ je definován níže;

9 999

Z¹ je -(CH₂)₂-, -C(R⁶)(R⁸)- nebo -N(R⁸)-, kde R⁶ je vodík nebo metyl a R⁸ je

A 7 definován mže; R je vodík nebo metyl a R je definován níže;

R¹ je vodík, alkyloxykarbonylalkanoyl, alkyloxykarbonyl, alkanoyl nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny obsahující karboxyl, alkyloxykarbonyl a heterocykloalkylalkanoylaminoskupinu, cykloalkylkarbonyl, heterocykloalkyíkarbonyl nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny hydroxyl, alkyl, alkanoyl, alkyloxykarbonyl, arylalkyloxykarbonyl a heterocykloalkyíkarbonyl, arylalkyloxykarbonyl, karbamoyl, alkylkarbamoyl, dialkylkarbamoyl, arylkarbamoyl, arylalkylkarbamoyl, arylalkanoyl, aryloyl, alkylsulfonyl, dialkylaminosulfonyl, aiylsulfonyl nebo heteroarylsulfonyl;

R a R jsou nezávisle vodík, alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny obsahující hydroxyl, amino, alkylamino, dialkylamino, uriedo, merkapto, alkylthio, karboxy, karbamoyl, alkylkarbamoyl, dialkylkarbamoyl, alkylsulfonyl a guanidinovou skupinu nebo jejich chráněnými deriváty, cykloalkyl, cykloalkylalkyl, heteroaryl, heteroarylalkyl, skupina obsahující aiyl a arylalkyl nesubstituovaný nebo substituovaný na arylovém kruhu jedním až třemi zbytky vybranými ze skupiny obsahující hydroxyl, amino, guanidinoskupinu, halogen, halogenem nesubstituovaný nebo substituovaný alkyl, alkyloxyl a aryl skupiny nebo jejich chráněné deriváty, «I <

nebo společně se sousedními R nebo R skupinami tvoří dvojvazný zbytek (Ců/metylen a 1,2-fenylendimetylen nesubstituovaný nebo substituovaný hydroxyskupinou nebo chráněnou hydroxyskupinou nebo oxoskupinou;

aR²⁰ je kyanoskupina, -S(O)2R², -CH2S(O)₂R², -CH2CH(R⁴)S(O)2R²,

-(CH₂)₂C(O)OR¹⁽⁾, -(CH2)2P(O)(OR^,0)2, -(CH₂)₂S(O)(NR’°)R¹⁰, -(CH2)2C(O)R^h, -(CH2)2S(O)R¹’, -(CH2)2C(O)NR’²R¹³, -(CH2)2S(O)₂NR¹²R’³, -(CH2)2C(O)NHR’⁴, -(CH2)₂S(O)₂NHR¹⁴ nebo -CH₂CHR¹⁵R¹⁶, kde R² je vodík, alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný jedním nebo více zbytky ze skupiny obsahující aminoskupinu, halogen, hydroxy, alkyloxy, nitro, alkylsulfonyl a arylsulfonylskupiny nebo jejich chráněné deriváty, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aiyl a arylalkylskupiny nesubstituované nebo substituované na arylovém kruhu jedním až dvěma zbytky vybranými ze skupiny obsahující aminoskupinu, halogen, hydroxyl, halogenem • · 4 4 4 4

9 · · • · · 444 4 • 4 • 4 · nesubstituovaný nebo substituovaný alkyl, alkyloxyl, nitroskupinu, alkylsulfonyl a arylsulfonylskupiny nebo jejich chráněné deriváty;

R⁴ je vodík, alkyl nebo arylalkyl,

R¹⁰ je nezávisle vodík, alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný jednou nebo více skupinami z řady, kterou tvoří aminoskupina, halogen, hydroxyl, alkyloxyl, nitroskupina, alkylsulfonyl a aiylsulfonyl nebo její chráněný derivát, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aryl a arylalkyl nesubstituovaný nebo substituovaný na aiylovém kruhu jednou nebo dvěmi skupinami z řady, kterou tvoří aminoskupina, halogen, hydroxyl, halogenem nesubstituovaný nebo substituovaný alkyl, alkyloxyl, nitroskupina, alkylsulfonyl a arylsulfonyl nebo jejich chráněný derivát, Rⁿ je vodík, alkyl, perfluoralkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl, perfluoraryl, perfluoraiylakyl nebo aryl a arylalkyl nesubstituovaný nebo substituovaný na arylovém kruhu skupinami z řady, kterou tvoří aminoskupina, halogen, hydroxyl, halogenem nesubstituovaný nebo substituovaný alkyl, alkyloxyl, nitroskupina, alkylsulfonyl a arylsulfonyl nebo jejich chráněný derivát,

R¹² a R¹³ jsou nezávisle vodík, alkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl, aryl nebo arylalkyl,

R¹⁴ je -C(O)OR¹⁰, kde R¹⁰ je definován výše nebo skupina obecného vzorce (a) a (b) (a) Φ) kde n, A, Β, Y, Z, R¹ a R¹⁰ jsou definovány výše, R^,s je vodík, metyl, fluor nebo skupina vzorce (a) nebo (b) uvedená výše, a R¹⁶ je fenyl nebo (C₅.6)heteroaryl nesubstituovaný nebo substituovaný alespoň jednou skupinou z řady, kterou tvoří alkylkarbamoyl, dialkylkarbamoyl, alkoxykarbonyl, alkylsulfinamoyl, dialkylsulfmamoyl, alkylsulfonyl, karboxyl, nitroskupina, sulfinamoyl, sulfoskupina, karbamoyl, fosfonoskupina, alkyloxyfosfinyl, dialkyloxyfosfinyl, alkanoyl, kyanoskupina, alkylsulfínyl, sulfamoyl, alkylsulfamoyl, dialkylsulfamoyl,

4 4 44 4444

4* 44 4 4 4 • 4 4 4 4

4 44 444 4

4 4 4 · • 44 444 44 4

44 ··

4 4 4

4 44

4 4

4 4 4

4444 44 alkyloxysulfonyl, alkylsulfonimidoyl, aryl, heteroaryl, hydroxyl, alkyloxyl, halogenem substituovaný nebo nesubstituovaný alkyl, arylalkyl, halogen, ⁺N(R^I7)3, kde R¹⁷ je nezávisle alkyl, aryl nebo arylalkyl nebo -N(R¹⁸)2, kde R¹⁸ je nezávisle vodík, alkyl, aryl nebo arylalkyl;

a jejich farmaceuticky vhodné soli, jednotlivých izomerů a jejich směsí vyznačující se tím,že zahrnuje (A) reakci aminu obecného vzorce V

R*

H jN se sloučeninou obecného vzorce VI o

VI kde n, A, Β, X, Y, Z, R¹, R⁸ a R²⁰ jsou definovány výše;

(B) s výhodou převedení volné formy sloučeniny obecného vzorce IV na farmaceuticky vhodnou sůl;

(C) s výhodou převedení soli sloučeniny obecného vzorce IV na volnou formu;

(D) s výhodou separaci jednotlivých stereoizomerů sloučeniny obecného vzorce IV.

49. Způsob přípravy sloučeniny obecného vzorce IV

H

IV • · · · · · • · · · · · · • · · · · • · · · • · · · · · • · * • · · · * · * kde n je O až 12;

A-B je spojka ze skupiny -C(O)NR³-, -CH2NR³-, -C(O)CH2- a -NR³C(O)-, kde R³ je vodík nebo skupina definovaná níže;

Y je -CH(R⁵)- nebo -N(R⁵)-, kde R⁵ je vodík neboje definován níže;

Z je -(CH₂)₂-, -C(R⁶)(R⁷)- nebo -N(R⁷)-, kde R⁶ je vodík nebo metyl a R⁷ je definován mže;

Z¹ je -(CH₂)2-, -C(R⁶)(R⁸)- nebo -N(R⁸)-, kde R⁶ je vodík nebo metyl a R⁸ je definován níže; R⁶ je vodík nebo metyl a R⁷ je definován níže;

R¹ je vodík, alkyloxykarbonylalkanoyl, alkyloxykarbonyl, alkanoyl nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny obsahující karboxyl, alkyloxykarbonyl a heterocykloalkylalkanoylaminoskupinu, cykloalkylkarbonyl, heterocykloalkylkarbonyl nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny, kterou tvoří hydroxyl, alkyl, alkanoyl, alkyloxykarbonyl, arylalkyloxykarbonyl a heterocykloalkylkarbonyl, arylalkyloxykarbonyl, karbamoyl, alkylkarbamoyl, dialkylkarbamoyl, arylkarbamoyl, arylalkylkarbamoyl, arylalkanoyl, aryloyl, alkylsulfonyl, dialkylaminosulfonyl, arylsulfonyl nebo heteroarylsulfonyl;

R a R jsou nezávisle vodík, alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny obsahující hydroxyl, amino, alkylamino, dialkylamino, uriedo, merkapto, alkylthio, karboxy, karbamoyl, alkylkarbamoyl, dialkylkarbamoyl, alkylsulfonyl a guanidinovou skupinu nebo jejich chráněné deriváty, cykloalkyl, cykloalkylalkyl, heteroaryl, heteroarylalkyl, aryl a arylalkyl nesubstituovaný nebo substituovaný na arylovém kruhu jedním až třemi zbytky vybranými ze skupiny obsahující hydroxyl, aminoskupinu, halogen, halogenem nesubstituovaný nebo substituovaný alkyl, alkyloxyl a aryl skupiny nebo jejich chráněné deriváty, nebo společně se sousedními R nebo R skupinami tvoří dvojvazný zbytek ze skupiny obsahující (Ca^jmetylen a

1,2-fenylendimetylen nesubstituovaný nebo substituovaný hydroxyskupinou nebo chráněnou hydroxyskupinou nebo oxoskupinou;

a R je -S(O)2R , kde R je vodík, alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný jedním nebo více zbytky ze skupiny obsahující aminoskupinu, halogen, hydroxyl, alkyloxyl, ·· ·· · · · ···· • · · · · · · ···· ·· ··· · ·· »· · nitroskupinu, alkylsulfonyl a arylsulfonylskupiny nebo jejich chráněné deriváty, cykloalkyl, cykloalkylalkyl, aryl a arylalkyl nesubstituovaný nebo substituovaný na arylovém kruhu jedním nebo dvěma zbytky z řady, kterou tvoří aminoskupina, halogen, hydroxyl, halogenem nesubstituovaný nebo substituovaný alkyl, alkyloxyl, nitroskupina alkylsulfonyl a arylsulfonylskupiny nebo jejich chráněné deriváty, nebo jejich farmaceuticky vhodných solí, jednotlivých izomerůa směsí izomerů vyznačující se tím, že zahrnuje (A) reakci sloučeniny obecného vzorce VII o

V» s aldehydem obecného vzorce R⁸CHO a sulfínatem sodným obecného vzorce R²S(O)ONa, kde n, A, Β, X, Y, Z, R¹ a R⁸ jsou definovány výše;

(B) s výhodou převedení volné formy sloučeniny obecného vzorce IV na farmaceuticky vhodnou sůl;

(C) s výhodou převedení soli sloučeniny obecného vzorce IV na volnou formu;

(D) s výhodou separaci jednotlivých stereoizomerů sloučeniny obecného vzorce IV.

50. Způsob přípravy sloučeniny obecného vzorce IV

H

IV kde n je 0 až 12;

A-B je spojka ze skupiny -C(O)NR³-, -CH2NR³-, -C(O)CH2- a -NR³C(O)-, kde R³ je vodík nebo skupina definovaná níže;

• ·

Y je -CH(R⁵)- nebo -N(R⁵)-, kde R⁵ je vodík nebo je definován níže;

Z je -(CH₂)₂-, -C(R⁶)(R⁷)- nebo -N(R⁷)-, kde R⁶ je vodík nebo metyl a R⁷ je definován níže;

Z¹ je -(CH₂)₂-, -C(R⁶)(R⁸)- nebo -N(R⁸)-, kde R⁶ je vodík nebo metyl a R⁸ je definován níže; R⁶ je vodík nebo metyl a R⁷ je definován níže;

R¹ je vodík, alkyloxykarbonylalkanoyl, alkyloxykarbonyl, alkanoyl nesubstituovaný · nebo substituovaný zbytkem ze skupiny obsahující karboxyl, alkyloxykarbonyl a heteroeykloalkylalkanoylaminoskupinu, cykloalkylkarbonyl, heterocykloalkylkarbonyl nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny, kterou tvoří hydroxyl, alkyl, alkanoyl, alkyloxykarbonyl, arylalkyloxykarbonyl a heterocykloalkylkarbonyl, arylalkyloxykarbonyl, karbamoyl, alkylkarbamoyl, dialkylkarbamoyl, arylkarbamoyl, arylalkylkarbamoyl, arylalkanoyl, aryloyl, alkylsulfonyl, dialkylaminosulfonyl, arylsulfonyl nebo heteroarylsulfonyl;

R a R jsou nezávisle vodík, alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny obsahující hydroxyl, amino, alkylamino, dialkylamino, uriedo, merkapto, alkylthio, karboxy, karbamoyl, alkylkarbamoyl, dialkylkarbamoyl, alkylsulfonyl a guanidinovou skupinu nebo jejich chráněnými deriváty, cykloalkyl, cykloalkylalkyl, heteroaryl, heteroarylalkyl, aryl a arylalkyl nesubstituovaný nebo substituovaný na arylovém kruhu jedním až třemi zbytky vybranými ze skupiny obsahující hydroxyl, amino, halogen, halogenem nesubstituovaný nebo substituovaný alkyl, alkyloxyl a aryl skupiny nebo jejich chráněné deriváty, nebo společně se sousedními R nebo R skupinami tvoří dvojvazný zbytek (C₃^)metylen a 1,2-fenylendimetylen nesubstituovaný nebo substituovaný hydroxyskupinou nebo chráněnou hydroxyskupinou nebo oxoskupinou;

a R²⁰ je -S(O)₂R², kde R² je vodík, alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný jedním nebo více zbytky ze skupiny obsahující aminoskupinu, halogen, hydroxyl, alkyloxyl, nitroskupinu, alkylsulfonyl a arylsulfonylskupiny nebo jejich chráněné deriváty, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aryl a arylalkyl nesubstituovaný nebo substituovaný na arylovém kruhu jedním nebo dvěmi skupinami z řady, kterou tvoří aminoskupina, halogen, hydroxyl, halogenem nesubstituovaný nebo substituovaný alkyl, alkoxyl, • · · · · · · ·· 4 4 4 · · ·44

4 · · 4 · ·

4444 44 444 444 44 nitroskupina, alkylsulfonyl a arylsulfonyl nebo jeho chráněný derivát; a farmaceuticky vhodné soli, jednotlivých izomerů a jejich směsí vyznačující se tím , že zahrnuje (A) (1) reakci sloučeniny obecného vzorce NH₂P, kde P je chránící skupina s aldehydem obeeného vzorce R⁸CHO a sulfinatu sodného obecného vzorce R²S(O)ONa a následné odchránění za získání sloučeniny obecného vzorce VIII

VIII, kde R² a R⁸ jsou definovány výše; a (2) reakci sloučeniny obecného vzorce VIII se sloučeninou obecného vzorce VI o

_b./K₂z'^a^b/^zx^K2Á._oh

VI kde η, A, Β, X, Y, Z a R¹ jsou definovány výše;

(B) s výhodou převedení volné formy sloučeniny obecného vzorce IV na farmaceuticky vhodnou sůl;

(C) s výhodou převedení soli sloučeniny obecného vzorce IV na volnou formu;

(D) s výhodou separaci jednotlivých stereoizomerů sloučeniny obecného vzorce IV.

51. Způsob přípravy sloučeniny obecného vzorce IV • · • · · ·

IV kde n je O až 12;

A-B je spojka ze skupiny -C(O)NR³-, -CH2NR³-, -C(O)CH2- a -NR³C(O)-, kde R³ je vodík nebo skupina definovaná níže;

Y je -CH(R⁵)- nebo -N(R⁵)-, kde R⁵ je vodík nebo je definován níže;

Z je -(CH₂)₂-, -C(R⁶)(R⁷)- nebo -N(R⁷)-, kde R⁶ je vodík nebo metyl a R⁷ je definován mže;

Z¹ je -(CH₂)₂-, -C(R⁶)(R⁸)- nebo -N(R⁸)-, kde R⁶ je vodík nebo metyl a R⁸ je definován níže; R je vodík nebo metyl a R je definován níže;

R¹ je vodík, alkyloxykarbonylalkanoyl, alkyloxykarbonyl, alkanoyl nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny obsahující karboxyl, alkyloxykarbonyl a heterocykloalkylalkanoylaminoskupinu, cykloalkylkarbonyl, heterocykloalkylkarbonyl nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny, kterou tvoří hydroxyl, alkyl, alkanoyl, alkyloxykarbonyl, arylalkyloxykarbonyl a heterocykloalkylkarbonyl, arylalkyloxykarbonyl, karbamoyl, alkylkarbamoyl, dialkylkarbamoyl, aiylkarbamoyl, arylalkylkarbamoyl, arylalkanoyl, aryloyl, alkylsulfonyl, dialkylaminosulfonyl, arylsulfonyl nebo heteroarylsulfonyl;

R a R jsou nezávisle vodík, alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny obsahující hydroxyl, amino, alkylamino, dialkylamino, uriedo, merkapto, alkylthio, karboxy, karbamoyl, alkylkarbamoyl, dialkylkarbamoyl, alkylsulfonyl a guanidinovou skupinu nebo jejich chráněné deriváty, cykloalkyl, cykloalkylalkyl, heteroaryl, heteroarylalkyl, aryl a arylalkyl nesubstituovaný nebo substituovaný na arylovém kruhu jedním až třemi zbytky vybranými ze skupiny obsahující hydroxyl, aminoskupinu, halogen, halogenem nesubstituovaný nebo substituovaný alkyl, alkyloxyl a arylskupiny nebo jejich chráněné deriváty, nebo společně se sousedními R nebo R skupinami tvoří dvojvazný zbytek (C3_i)metylen a 1,2-fenylendimetylen φφφφ ···· Φ· ·· ·· • · · · · · ·

9 9 φ Φ Φ · · ΦΦΦ·

96 :

nesubstituovaný nebo substituovaný hydroxyskupinou nebo chráněnou hydroxyskupinou nebo oxoskupinou;

a R²⁰ je -S(O)2R², kde R² je vodík, alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný jedním nebo více zbytky ze skupiny obsahující aminoskupinu, halogen, hydroxyl, alkyloxyl, nitroskupinu, alkylsulfonyl a arylsulfonylskupiny nebo jejich chráněné deriváty, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aryl a aiylalkyl nesubstituovaný nebo substituovaný na aiylovém kruhu jedním nebo dvěmi skupinami z řady, kterou tvoří aminoskupina, · halogen, hydroxyl, halogenem nesubstituovaný nebo substituovaný alkyl, alkoxyl, nitroskupina, alkylsulfonyl a arylsulfonyl nebo jeho chráněný derivát; a farmaceuticky vhodné soli, jednotlivých izomerů a jejich směsí vyznačující se tím, že zahrnuje (A) (1) reakci sloučeniny obecného vzorce IX

2 · · 2 8 s thiolatovým anionem obecného vzorce R S*, kde L je odstupující skupina a R a R jsou definovány výše za vzniku sloučeniny obecného vzorce X

R*

SR²

PHN (2) oxidaci sloučeniny obecného vzorce X za získání sloučeniny obecného vzorce XI

S(O)₂R²

PHN

XI • · · · * · · · • · · (3) reakci sloučeniny obecného vzorce XI se sloučeninou obecného vzorce VI, kde η, A, Β, X, Y, Z a R¹ jsou definovány výše;

(B) s výhodou převedení volné formy sloučeniny obecného vzorce IV na farmaceuticky vhodnou sůl;

(C) s výhodou převedení soli sloučeniny obecného vzorce IV na volnou formu;

(D) s výhodou separaci jednotlivých stereoizomerů sloučeniny obecného vzorce IV.

52. Způsob přípravy sloučeniny obecného vzorce IV o R*

H

IV kde nje 0 až 12;

A-B je spojka ze skupiny -C(O)NR³-, -CH2NR³-, -C(O)CH2- a -NR³C(O)-, kde R³ je vodík nebo skupina definovaná níže;

Y je -CH(R⁵)- nebo -NR⁵-, kde R⁵ je vodík nebo je definován níže;

Z je -(012)2-, -C(R⁶)(R⁷)- nebo -N(R⁷)-, kde R⁶ je vodík nebo metyl a R⁷ je definován níže;

Z* je -(012)2-, -C(R⁶)(R⁸)- nebo -N(R⁸)-, kde R⁶ je vodík nebo metyl a R⁸ je definován níže; R⁶ je vodík nebo metyl a R⁷ je definován níže;

R¹ je vodík, alkyloxykarbonylalkanoyl, alkyloxykarbonyl, alkanoyl nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny obsahující karboxyl, alkyloxykarbonyl a • ·· · · · · • · · · · « · ··· · • · · · · · · ···· · · · · · ··· ·· · heterocykloalkylalkanoylaminoskupinu, cykloalkylkarbonyl, heterocykloalkylkarbonyl nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny obsahující hydroxyl, alkyl, alkanoyl, alkyloxykarbonyl, arylalkyloxykarbonyl a heterocykloalkylkarbonyl, arylalkyloxykarbonyl, karbamoyl, alkylkarbamoyl, dialkylkarbamoyl, arylkarbamoyl, arylalkylkarbamoyl, arylalkanoyl, aiyloyl, alkylsulfonyl, dialkylaminosulfonyl, arylsulfonyl nebo heteroarylsulfonyl;

R⁷ a R⁸ jsou nezávisle vodík, alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny obsahující hydroxyl, amino, alkylamino, dialkylamino, uriedo, merkapto, alkylthio, karboxy, karbamoyl, alkylkarbamoyl, dialkylkarbamoyl, alkylsulfonyl a guanidinovou skupinu nebo jejich chráněnými deriváty, cykloalkyl, cykloalkylalkyl, heteroaryl, heteroarylalkyl, aiyl a arylalkyl nesubstituovaný nebo substituovaný na arylovém kruhu jedním až třemi zbytky vybranými ze skupiny obsahující hydroxyl, amino, halogen, halogenem nesubstituovaný nebo substituovaný alkyl, alkyloxyl a aryl skupiny nebo jejich chráněné deriváty, nebo společně se sousedními R nebo R skupinami tvoří dvojvazný zbytek ze skupiny obsahující (Cj^jmetylen a

1,2-fenylendimetylen nesubstituovaný nebo substituovaný hydroxyskupinou nebo chráněnou hydroxyskupinou nebo oxoskupinou;

a R²⁰ je kyanoskupina, -S(O)2R², -CH2S(O)₂R², -CH2CH(R⁴)S(O)2R²,

-(CH₂)₂C(O)QR’⁰, -(CH2)2P(O)(ORⁱ⁰)2, -(CH₂)₂S(O)(NR¹⁰)R^,(), -(CH2)2C(O)R^h, -(CH2)₂S(O)R^h, -(CH2)2C(O)NRⁱ²R¹³, -(CH2)₂S(O)₂NR^I2R¹³, -(CH2)2C(O)NHR¹⁴, -(CH2)₂S(O)₂NHR¹⁴ nebo -CH₂CHR¹⁵R¹⁶, kde R² je vodík, alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný jedním nebo více zbytky ze skupiny obsahující amino, halogen, hydroxy, alkyloxy, nitro, alkylsulfonyl a arylsulfonylskupiny nebo jejich chráněné deriváty, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aryl a arylalkylskupiny nesubstituované nebo substituované na arylovém kruhu jedním až dvěma zbytky vybranými ze skupiny obsahující aminoskupinu, halogen, hydroxyl, halogenem nesubstituovaný nebo substituovaný alkyl, alkyloxyl, nitroskupinu, alkylsulfonyl a arylsulfonylskupiny nebo jejich chráněné deriváty;

R¹⁰ je vodík, alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný jednou nebo více skupinami z řady, kterou tvoří aminoskupina, halogen, hydroxyl, alkyloxyl, nitroskupina, alkylsulfonyl a arylsulfonyl nebo její chráněný derivát, cykloalkyl, cykloalkylalkyl

QQ · · ♦ · · ·

VV 0 · « · · · ··· ··· · · nebo aryl a arylalkyl nesubstituovaný nebo substituovaný na arylovém kruhu jednou nebo dvěmi skupinami z řady, kterou tvoří aminoskupina, halogen, hydroxyl, halogenem nesubstituovaný nebo substituovaný alkyl, alkyloxyl, nitroskupina, alkylsulfonyl a arylsulfonyl nebo jejich chráněný derivát, Rⁿ je vodík, alkyl, perfluoralkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl, perfluoraryl, perfluorarylakyl nebo aryl a arylalkyl nesubstituovaný nebo substituovaný na arylovém kruhu jednou nebo dvěmi skupinami z řady, kterou tvoří aminoskupina, halogen, hydroxyl, halogenem nesubstituovaný nebo substituovaný alkyl, alkyloxyl, nitroskupina, alkylsulfonyl a arylsulfonyl nebo jejich chráněný derivát,

R¹² a R¹³ jsou nezávisle vodík, alkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl, aryl nebo arylalkyl, R^I4je -C(O)OR¹⁰, kde R*°je definován výše nebo skupina obecného vzorce (a) nebo (b) kde n, A, B, Y, Z, R¹ a R¹⁰ jsou definovány výše;

a jejich farmaceuticky vhodné soli, jednotlivých izomerů a jejich směsí vyznačující se t í m , že zahrnuje (A) (1) reakci aldehydu obecného vzorce XII

PHN

R¹

CHO

XII se sloučeninou obecného vzorce vybraného z ΧΠΙ a XIV

100 o

R²⁰

XIII

R

XIV kde R⁸ a R²⁰ jsou definovány výše a následným odchráněním za získání sloučeniny obecného vzorce XV (2) reakci sloučeniny obecného vzorce XV se sloučeninou obecného vzorce VI, o

VI kde η, A, Β, X, Y, Z a R¹ jsou definovány výše a (3) redukci;

(B) s výhodou převedení volné formy sloučeniny obecného vzorce IV na farmaceuticky vhodnou sůl;

(C) s výhodou převedení soli sloučeniny obecného vzorce IV na volnou formu;

(D) s výhodou separaci jednotlivých stereoizomerů sloučeniny obecného vzorce IV.

53. Způsob přípravy sloučeniny obecného vzorce IV o R*

K

IV • · · · · ·

101 .:. .:.

kde n je 0 až 12;

A-B je spojka ze skupiny -C(0)NR³-, -CH2NR³-, -C(O)CH2- a -NR³C(O)-, kde R³ je vodík nebo skupina definovaná níže;

Y je -CH(R⁵)- nebo -NR⁵-, kde R⁵ je vodík nebo je definován níže;

Z je -(CH₂)2-, -C(R⁶)(R⁷)- nebo -N(R⁷)-, kde R⁶ je vodík nebo metyl a R⁷ je definován níže;

Z¹ je -(CH₂)₂-, -C(R⁶)(R⁸)- nebo -N(R⁸)-, kde R⁶ je vodík nebo metyl a R⁸ je definován níže; R⁶ je vodík nebo metyl a R⁷ je definován níže;

R¹ je vodík, alkyloxykarbonylalkanoyl, alkyloxykarbonyl, alkanoyl nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny obsahující karboxyl, alkyloxykarbonyl a heterocykloalkylalkanoylaminoskupinu, cykloalkylkarbonyl, heterocykloalkylkarbonyl nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny obsahující hydroxyl, alkyl, alkanoyl, alkyloxykarbonyl, arylalkyloxykarbonyl a heterocykloalkylkarbonyl, arylalkyloxykarbonyl, karbamoyl, alkylkarbamoyl, dialkylkarbamoyl, arylkarbamoyl, aiylalkylkarbamoyl, aiylalkanoyl, aryloyl, alkylsulfonyl, dialkylaminosulfonyl, arylsulfonyl nebo heteroarylsulfonyl;

R⁷ a R⁸jsou nezávisle vodík, alkyl nesubstituovaný nebo substituovaný zbytkem ze skupiny obsahující hydroxyl, amino, alkylamino, dialkylamino, uriedo, merkapto, alkylthio, kařboxy, karbamoyl, alkylkarbamoyl, dialkylkarbamoyl, alkylsulfonyl a guanidinovou skupinu nebo jejich chráněné deriváty, cykloalkyi, cykloalkylalkyl, heteroaryl, heteroarylalkyl, aryl a arylalkyl nesubstituovaný nebo substituovaný na arylovém kruhu jedním až třemi zbytky vybranými ze skupiny obsahující hydroxyl, amino, halogen, halogenem nesubstituovaný nebo substituovaný alkyl, alkyloxyl a aryl skupiny nebo jejich chráněné deriváty, nebo společně se sousedními R³ nebo R⁵ skupinami tvoří dvojvazný zbytek ze skupiny obsahující (Ci^jmetylen a

1,2-fenylendimetylen nesubstituovaný nebo substituovaný hydroxyskupinou nebo chráněnou hydroxyskupinou nebo oxoskupinou;

a R²⁰ je -CH2CHR¹⁵R¹⁶, kde R¹⁵ je vodík, methyl, fluor nebo skupina obecného vzorce (a) nebo (b) • ·· · · · · • · · · 9 9 · ···· • · · · · · · ···· · · · 9 9 · · · ·4 * skupina obecného vzorce (a) nebo (b)

102 kde η, A, Β, Y, Z, R¹ a R¹⁰ jsou definovány výše;

a R¹⁶ je fenyl nebo (C5^)heteroaryl nesubstituovaný nebo substituovaný alespoň jednou skupinou z řady, kterou tvoří alkylkarbamoyl, dialkylkarbamoyl, alkyloxykarbonyl, alkylsulfinamoyl, dialkylsulfinamoyl, alkylsulfonyl, karboxyl, nitroskupina, sulfinamoyl, sulfoskupina, karbamoyl, fosfonoskupina, alkyloxyfosfinyl, dialkyloxyfosfinyl, alkanoyl, kyanoskupina, alkylsulfinyl, sulfamoyl, alkylsulfamoyl, dialkylsulfamoyl, alkyloxysulfonyl, alkylsulfonimidoyl, aiyl, heteroaryl, hydroxyl, alkyloxyl, halogenem nesubstituovaný nebo substituovaný alkyl, arylalkyl, halogen, ⁴N(Rⁱ⁷)3, kde R¹⁷ je alkyl, aryl nebo arylalkyl, nebo N(R¹⁸)2, kde R¹⁸ je vodík, alkyl, aryl nebo arylalkyl;

a jejich farmaceuticky vhodné soli, jednotlivých izomerů a jejich směsí vyznačující se tím,že zahrnuje (A) (1) reakci aldehydu obecného vzorce XII

R*

XII se sloučeninou obecného vzorce XVI

XVI

103 kde R⁸, R¹⁵ a R¹⁶ jsou definovány výše a následným odchráněním za získání sloučeniny obecného vzorce XVII iť³

XVII (2) reakci sloučeniny obecného vzorce XVII se sloučeninou obecného vzorce VI

O

OH

VI kde n, A, Β, X, Y, Z a R¹ jsou definovány výše a (3) redukci;

(B) s výhodou převedení volné formy sloučeniny obecného vzorce IV na farmaceuticky vhodnou sůl;

(C) s výhodou převedení soli sloučeniny obecného vzorce TV na volnou formu;

(D) s výhodou separaci jednotlivých stereoizomerů sloučeniny obecného vzorce IV.