Mariusz Szczygieł

“Ale vy Poláci náma trochu pohrdáte, že jo?" řekl mi znenadání.
"Já tedy ne, pane, český odboj přece dokázal něco úžasného…" (Věděl jsem, že mu jde o zásadní věci.) "Zabít Hitlerova oblíbence, to je tedy hrdinství!" dodal jsem, protože vím, jak se odehrál atentát na protektora Čech a Moravy Reinharda Heydricha, Černého anděla, který vymyslel holokaust do detailů.
"Není se čím chlubit," oponoval taxikář. "Heydrich nejel v obrněným voze, ale v kabrioletu, a tak nebylo těžký ho trefit."
"No, ale vám se ho povedlo zabít!"
"Nepřehánějte. Neměl žádnou eskortu a trasu nepatrolovaly žádný hlídky."
"No ale nepřežil!"
„Jedině proto, že si to sám usnadnil. Když se do něj pokusil trefit ten první kluk, Heydrich nerozkázal šlápnout na plyn a uject, ale řekl stát. Sám se nám podal na podnose. Není se čím chlubit."
"No ale přece jen jste ho zabili."
"To vůbec není jistý, protože samopal toho prvního atentátníka se zasekl a dodnes se neví proč. Až teprv ten druhej hodil do auta bombu."
"No a díky tomu jste zabili Hitlerovu pravou ruku."
"Nesmí se to přehánět. Heydrich se ani nebránil. Když vyskočil z auta a chtěl střílet, ukázalo se, že v jeho pistoli není zásobník."
"No ale podařilo se vám ho zabít."
"Ale kdepak! Umřel ve špitále až za tejden. Když se vrhnul do auta pro ten zásobník, už jen dopadl na sedadlo, protože měl od tý bomby polámaný žebra a ty se mu zapíchly do sleziny. Takže vlastně potom umřel na otravu krve.“
Přiznávám, dámy a pánové, že v Čechách není snadné provést hrdinský čin.”
― Mariusz Szczygiel