CZ161896A3

CZ161896A3 - Derivative of ixindole being substituted in position 3 and pharmaceutical composition containing thereof

Info

Publication number: CZ161896A3
Application number: CZ961618A
Authority: CZ
Inventors: Piyasena Hewawasam; Nicholas A Meanwell; Valentin K Gribkoff
Original assignee: Bristol Myers Squibb Co
Priority date: 1995-06-07
Filing date: 1996-06-04
Publication date: 1997-03-12
Also published as: DE69609772T2; NO304829B1; HU222046B1; ZA964327B; NO962232D0; EP0747354B1; JP4011135B2; EP0747354A1; PT747354E; KR970001324A; IL118349A0; PL314672A1; CN1076348C; CZ289248B6; AU707760B2; ATE195515T1; US5602169A; KR100432157B1; DE69609772D1; GR3034523T3

Description

Derivát oxindolu substituovaného v poloze 3 a farmaceuticky prostředek, který ho obsahuje

Oblast techniky

Tato přihláška vynálezu je pokračováním části americké přihlášky vynálezu číslo 08/477047 podané 7. června 1995, která je zde plně citována.

Vynález se týká nových substituovaných derivátů 3-fenylindolu, které jsou modulátory velkých spojových draslíkových kanálků (Maxi-K), aktivovaných vápníkem, a jsou tudíž užitečné v ochraně neuronálních buněk, obzvláště při ošetřování nebo prevenci ischemické mrtvice. Vynález se týká také způsobu ošetřování novými deriváty oxindolu a farmaceutických prostředků, které je obsahují.

Dosavadní stav techniky

Draslíkové kanálky mají rozhodující úlohu v regulaci membránového potenciálu buněk a v modulování dráždivosti buněk. Draslíkové kanálky jsou do velké míry ovládány napětím, buněčným metabolismem a procesy zprostředkovanými vápníkem a receptory (Cook, N. S., Trends in Paharmacol. Sciences 9,, str. 21, 1988 a Quast, U. a kol. Trends in Paharmacol. Sciences 10, str.431, 1989]. Draslíkové kanálky aktivované vápníkem (Kca) jsou zvláštní skupinou iontových kanálků, jež se k aktivitě dělí o závislost na mezibuněčných vápníkových iontech. Aktivita kanálků Kca je řízena mezibuněčným potenciálem vápenatých iontů a fosforylací. Na základě jednokanálkových vodivostí v symetrických roztocích I?, se kanálky Kca dělí do tří podtříd: s velkou vodivostí (maxi-K) >150 pS, se střední vodivostí 50 až 150 pS a s malou vodivostí <50 pS. Draslíkové kanálky s velkou vodivostí (Maxi-K), aktivované vápníkem jsou přítomny v mnoha drážditelných buňkách, včetně neuronů, srdečních buněk a různých buněk hladkého svalstva [Singer, J. a kol. Pflugers Archiv 408, str. 98,1987, Báro, I. a kol. PfJugers

Archiv 414 (supl.l)str. 168, 1989 a Ahmed, F. a kol. Br. J. Pharmacol. 83, str.227, 1984].

Draslíkové ionty mají převládající úlohu v ovládání zbylého membránového potenciálu u většiny dráždíteIných buněk a udržují mezimembránové napětí v blízkosti rovnovážného draslíkového potenciálu (Ek) přibližně 90 mV. Bylo předvedeno, že otevření draslíkových kanálků posouvá membránový potenciál buněk směrem k rovnovážnému draslíkovému membránovému potenciálu (Εκ), což vede k hyperpolarizaci buněk [Cook.N.S. Trends in Pharmacol. Sciences 9,str.21, (1988)]. Hyperpolarizované buňky vykazují sníženou odezvu na potenciálně poškozující depolari zující stimuly. Kanálky Maxi-K, jež jsou řízeny jak napětím, tak mezibuněčným vápníkem Ca²⁺, působí k omezování depolarizace a vstupu vápníku a mohou být obzvlášť účinné v blokování poškozovacích stimulů. Proto může hyperpolarizace buněk cestou otevírání kanálků Maxi-K vést k ochraně neuronálních buněk za ischemických podmínek.

Jsou známy četné syntetické i přírodně se vyskytující sloučeniny se schopností otevírat Maxi-K. Jako otevírač kanálků Max i K je identifikován avena pyron extrahovaný z avena sativa běžných ovsů, používající techniku lipidové dvouvrstvy [mezinárodní přihláška vynálezu číslo WO 93/08800, zveřejněná 13. května 1993]. Jako otevírač kanálků Maxi-K je popisován 6-brom-8-(methylamino)imidazo[1,2-a]pyrazin-2-karbonitril (SCA-40) s velmi omezenými elektrofyziologickými experimenty [Laurent, F. a kol. Br. J. Pharmacol., 108, str. 622 až 626 ( 1993)]. Zjistilo se, že phloretin zvyšuje pravděpodobnost otevírání draslíkových kanálků aktivovaných vápníkem Ca²⁺v myelinovaných nervových vláknech Xenopus laevis využitím vnějších drah [Koh, D. S. a kol. Neurošcience Lett., 165, str. 167 až 170, (1994)].

Jako neuroanabo1 ická činidla uvádějí H.Kuch a kol. řadu substituovaných indolů v amerických patentových spisech číslo

542148 (17. září 1985) a číslo 4 614739 (30. září 1986).

V evropské přihlášce vynálezu číslo EP-477819, zveřejněné 4. ledna 1992 a v odpovídajícím americkém patentovém spise číslo

200422 (6. dubna 1993) popisují Olesen a kol. četné benzimid3 azolové deriváty jako otevíračů kanálků Maxi-K pomocí experimentů s aortovými buňkami hladkého svalstva. Olesen a kol. se problematikou i dále zabývali (European J. Pharmacol., 251, str. 53 až 59 (1994).

V současné době je mrtvice považována za třetí hlavní příčinu neschopnosti a smrti dospělých ve Spojených státech a v Evropě. V posledním desetiletí bylo sledováno několik terapeutických přístupů k minimalizaci mrtvicí navozených poškození mozku, včetně inhibitorů AMPA/kainátu, N-methy1-D-aspartátu (NMDA) a inhibitorů absorpce adenosinu. Účelem vynálezu je poskytnutí nových sloučenin, které budou upravovat draslíkové kanálky, obzvláště draslíkové kanálky Maxi-K s velkou vodivostí, aktivované vápníkem, a které budou k užitku při snižování neuronálních poškození v průběhu ischemické mrtvice.

Podstata vynálezu

Podstatou vynálezu je derivát oxindolu obecného vzorce I

kde znamená

R atom vodíku, skupinu hydroxylovou nebo atom fluoru,

R^R^R³ a R⁴ na sobě nezávisle atom vodíku, skupinu alkylovou s 1 až 4 atomy uhlíku, atom halogenu, skupinu fenylovou, p-methylfenylovou nebo p-trifluormethylfenylovou, nebo jsou symboly R¹ a R², R² a R³ nebo R³a

R⁴ spolu spojeny a tvoří benzofuzovaný kruh,

R⁵ atom vodíku nebo skupinu alkylovou s 1 až 4 atomy uh1íku a

R⁶ atom chloru nebo skupinu trifluormethylovou, nebo jejich netoxická farmaceuticky vhodná súl, solvát nebo hydrát .

Derivát indolu obecného vzorce I podle vynálezu je otevíračem vápníkem aktivovaných K⁺-kanálků s vysokou vodivostí, známých též jako kanálky Maxi-K nebo BK. Vynález se také týká farmaceutických prostředků obsahujících uvedené deriváty oxindolu obecného vzorce I, vhodných pro ošetřování poruch citlivých na aktivitu otevírání draslíkových kanálků, jako jsou ischemie, křeče, astma, močová inkontinence a traumatické poškození mozku.

Vynález se také týká farmaceutických prostředků pro ošetřování nebo zmírňování poruch souvisejících s kanálky BK, zejména ischemie, křečí, astma, močové inkontinence a traumatického poškození mozku, které se podávají spolu s běžnými adjuvanty, nosiči nebo ředidly terapeuticky účinného množství sloučenin obecného vzorce I nebo jejich netoxických, farmaceuticky vhodných solí, solvátů nebo hydrátů.

Výrazem s 1 až 4 atomy uhlíku pokud ze souvislosti nevyplývá jinak, se vždy míní alkylové skupiny s přímým nebo s rozvětveným řetězcem, jako jsou skupina methylová, ethylová, propylová, isopropylová, butylová, isobutylová a terč.-butylová. Alkylová skupina obsahuje s výhodou 1 až 2 atomy uhlíku. Pokud není uvedeno jinak, míní se výrazem halogen atom bromu, chloru, jodu a fluoru a výrazem halid aniont bromu, chloru a jodu.

Jelikož mohou sloučeniny podle vynálezu obsahovat asymetrický atom uhlíku v poloze 3 oxindolového kruhu, zahrnuje vynález vždy racemát stejně jako individuální enantiomérní formy sloučenin obecného vzorce I. Použití samotného označení jako (3R) nebo (3S) má zahrnovat většinou jeden stereoizomér. Směsi izomérů mohou být rozděleny na jednotlivé izoméry způsoby v oboru známými, například frakciovanou krystalizaci, absorpční chromatografií, nebo jinými vhodnými separačními postupy. Výsledné racemáty mohou být separovány do antipodů obvyklým způsobem po zavedení vhodných sůl vytvářejících skupin, například vytvořením směsi diastereoizomérních solí s opticky aktivními sůl vytvářejícími činidly, separováním směsi na diasteromérηí soli a převedením separovaných solí na volné sloučeniny. Možné enantiomérní formy mohou být také separovány frakcionací chirálními vysokotlakými kapalnými chromatografickými sloupci. Alternativně mohou být opticky aktivní enantioméry sloučenin obecného vzorce I připraveny stereoselektivními syntetickými postupy, z nichž některé jsou níže popsány. Použití opticky aktivních reakčních činidel v kombinaci s příslušným níže popsaným meziproduktem vytvoří požadovaný enantiomér sloučeniny obecného vzorce I.

Výrazem “netoxická farmaceuticky vhodná sůl se vždy míní netoxické zásadité adiční soli s anorganickými zásadami. Vhodné anorganické zásady se odvozují například od alkalických kovů a od kovů alkalických zemin, jako jsou například sodík, draslík, hořčík a vápník.

Některé sloučeniny podle vynálezu mohou existovat v nesolvátové formě stejně jako v solvátové formě včetně hydratovaných forem, jako jsou například monohydrát, dihydrát, hemihydrát, trihydrát a tetrahydrát. Produkty mohou být pravé solváty nebo v jiných případech mohou produkty pouze zadržovat náhodné rozpouštědlo nebo být směsí solvátů a určitého nahodilého rozpouštědla. Odborníkům je zřejmé, že solvátové formy jsou rovnocenné s nesolvátovými formami a vynález obě formy zahrnuje.

Výrazem terapeuticky účinné množství se vždy míní celkové množství každé účinné složky, které postačí k tomu, aby se projevil významný účinek u pacienta, to je hojení akutních stavů charakterizovaných otevírači vápníkem aktivovaných K-kanálků s vysokou vodivostí nebo zvýšení rychlosti hojení takových stavů. Platí-li pro individuální účinnou látku, podanou samotnou, týká se výraz účinné látky samotné. Platí-li pro směs, týká se výraz kombinovaných množství účinných látek, jež vedou k terapeutickému účinku, ať jsou podány v směsi, v sérii nebo současně. Výrazem ošetření, ošetřování se vždy míní preventivní nebo léčivé působení na onemocnění, na poškození tkání a/nebo na symptomy spojené s vad nou funkcí buněčné membránové polarizace a vodivosti.

Sloučeniny obecného vzorce I se mohou připravovat různými způsoby například způsoby popsanými v příkladem, v uvedených re6 akčních schématech a obměnami takových způsobů, jak je ostatně pracovníkům v oboru zřejmé. Různé oxindolové deriváty obecného vzorce I se mohou s výhodou připravovat z isatinových meziproduktů, jež jsou obecně dobře známy a obecný způsob přípravy je znázorněn reakčním schématem 1 a specifickým příkladem v reakčním schématu 2.

Při způsobu přípravy isatinových meziproduktů obecného vzorce VII může být použito zavedených, všeobecně známých postupů, například popsaných vliteratuře (Sandmeyer T., Helv.Chim.Acta 2, str. 234, 1919, Stolle R., J. Prakt. Chem. 105, str. 137, 1922 a Gassman P. a kol. J. Org. Chem. 42, str. 1344, 1977). Je také popsán výhodnější způsob přípravy isatinů obecného vzorce VII, vycházející z popřípadě substituovaných anilinů obecného vzorce V (Hewawasam P. a kol., Tetrahedron Lett. 35, str. 7303, 1994), který je objasněn v reakčním schématu 1. Zdá se, že tento způsob je necitlivý na elektronickou povahu substituentú vázaných na aromatický kruh a je charakterizován předpověditelným regiochemickým řízením.

Reakční schéma 1

VI

VII

Pracovníkům v oboru je zřejmé, že je-li aminoskupina anilinové sloučeniny obecného vzorce V vhodně chráněna, jako například skupinami N-pivaloylovou a N-(terč.-butoxykarbonylovou), může proběhnout metalace do otro-polohy. Jakmile se vytvoří dianionty, může být k zavedení oc-ketoestrového podílu ortho k chráněné aminoskupině anilinového derivátu použito reakce s přibližně 1,2 ekvivalenty diethyloxalátu při nízkých teplotách, jako -78 ’C, za získání sloučeniny obecného vzorce VI. Odstraněním chránící skupiny následovaným spontánní cyklizací se získá s výhodou isatin obecného vzore VII. Následně se podle reakčního schéma 1 vytvoří s výhodou dianionty N-pivaloylanilinů nebo N-(terč .-butoxykarbony1)ani 1inů za použití přibližně 2,2- až 2,4-násobného přebytku butyllithiových reakčních činidel, jako jsou například nbutyllithiová s-butyllithiová a terč.-butyllithiová reakční činidla v tetrahydrofuranu při teplotě přibližně 0 až -40 *C po dobu 2 až 7 hodin.

Při typickém postupu se přidává čistý suchý diethyloxalát (1,2 ekvivalentu) do roztoku dianinonu míchaného při teplotě -78 ’C v prosředí dusíku. Po 30 až 45 minutovém míchání se reakce ukončí IN kyselinou chlorovodíkovou a reakční směs se zředí etherem k získání sloučeniny obecného vzorce VI. Ačkoli a-ketoestery obecného vzorce VI jakožto meziprodukty mohou být čištěny za účelem charakterizace, není tato operace nutná a surový produkt může být s výhodou zbaven chránících skupin k získání isatinů v celkovém výtečném výtěžku. Odstranění N-(terč.-butoxykarbonyl)ové nebo pivaloylové chránící skupiny je možné použitím systému 3N kyselina chlorovodíková/tetrahydrofuran nebo 12N kyselina chlorovodiková/DME při teplotě zpětného toku. Po odpaření těkavých rozpouštědel se isatiny obvykle vyrážejí z vodného zbytku a izolují se filtrací.

Alternativním způsobem přípravy isatinů je použití způsobu, který popsal Gassman a kol. a objasněného v reakčním schéma 2 pro přípravu 4,6-bis(trif1uormethy1)isati nu obecného vzorce Vila.

Reakční schéma 2

VIII Vila

Jak patrno z reakčního schéma 2, získá se N-chlorací 3,5bis(trifluormethyl)anilinu čerstvě připraveným terc.-butylchlornanem s následným přidáním ethyl(methylthio)acetátu a triethylaminu aminoester, který po zahřívání s vroucími hexany cyklizuje za získání (methylthio)indolonu obecného vzorce VIII. Chlorováním sloučeniny obecného vzorce VIII N-chlorsukcinimidem (NCS) se získá odpovídající Ct-chlor ( methylthio ) indolon , který po hydrolýze systémem HgO-BF3*OEt2 v systému tetrahydrofuran/voda poskytuje žádaný isatin obecného vzorce Vila.

Isatiny obecného vzorce VII, připravené shora popsámi způsoby podle schéma 1 a 2 nebo dobře známými v literatuře popsanými způsoby, se převádějí na hydroxyindolony obecného vzorce Ila a lib, jak je zřejmé ze schéma 3. Přísada tetrahydrofuranového roztoku buď Grignardova činidla nebo aryllithia, vyvinutého in sítu z anizolu, do sodné soli isatinu obecného vzorce VII, běžně připravené za použití hydridu sodného a tetrahydrofuranu, poskytuje žádané hydroxyindolony obecného vzorce Ila. Většina hydroxyindolonů se čistí buď rekrystalizaci nebo triturací se vhodnými organickými rozpouštědly. Demethylace methyletherového podílu sloučeniny obecného vzorce Ila bromidem boritým v methylenchloridu za pečlivě sledovaných podmínek od teploty -78 *C na 0 *C poskytuje žádané fenoly obecného vzorce lib. Zjišťuje se, že reakční směs se s výhodou nemá zahřívat na více než 0 *C a po ukončení demet9 hylace je třeba ukončit reakci nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného s následným okyselením zředěnou kyselinou chlorovodíkovou před extrakcí do organického rozpouštědla k získání hydroxyindolů obecného vzorce lib.

Reakční schéma 3

Alternativní a přímější přístup k hydroxyindolonům obecného vzorce lib byl vyvinut přidáním fenolátů hořečnatých do isatinů obecného vzorce VII, jak znázorňuje reakční schéma 4.

Reakční schéma 4

VII lib

Na rozdíl od postupu popsaného v reakčním schéma 3 zahrnujícího přidání Grignardova činidla s následující demethylací met10 hyletherového produktu, se získá volný fenol obecného vzorce lib touto alternativou přímo. Postup podle reakčního schéma 4, který zahrnuje reakci fenolátů horečnatých, připravených smísením žádaného fenolu a ethylmagnesiumbromidu s isatiny obecného vzorce VII v methylenchloridu, v toluenu nebo v dimethylformamidu, poskytuje s výhodou žádaný hydroxyindolon obecného vzorce lib. Dále se zjistilo, že elektron-deficientní fenoláty hořečnaté by se mohly přidávat do isantinů obecného vzorce VII ve výhodné reakci v jedné nádobě k přímému vytvoření hydroxyindolonů obecného vzorce lib

Mají-li se připravit indolony obecných vzorců lila a IIIb, dehydroxyluje se selektivně odpovídající hydroxyindolon obecného vzorce lla triethylsilanem a kyselinou trifluoroctovou (TFA), jak znázorněno v reakčním schéma 5.

Reakční schéma 5

Deoxygenace se provádí několikadenním refluxováním dichlorethanu, přičemž se k doplnění jakýchkoliv ztrát přidává další množství trifluoroctové kyseliny. Výhodněji se deoxygenace provádí v utěsněné trubici s čistým triethylsilanem a s trifluoroctovou kyselinou při teplotě přibližnšě 110 až 120 * C. Jak je pracovníkům v oboru zřejmé, závisí rychlost desoxygenace na elektronické povaze substítuentů hydroxyindo 1 onu obecného vzorce lla a nesubstituované , elektrony bohaté sloučeniny obecného vzorce lla se desoxygenují daleko rychleji ve srovnání se sloučeninami obecného vzorce lla na elektrony chudými. Demethylace methylethe11 rového podílu sloučeniny obecného vzorce lila bromidem boritým v methýlenchloridu za pečlivě sledovaných podmínek při teplotě -78 až 0 ’C poskytuje odpovídající fenol obecného vzorce Illb.

Alternativní cestu k indolonu obecného vzorce lila, která se vyhýbá použití triethylsilanu a kyseliny trifluoroctové při teplotách 110 až 120 ’C po dobu několika dní, objasňuje reakční schéma 6. Způsob podle reakčního schéma 6 objasňuje přípravu specifického indolonu obecného vzorce IIIc, kde znamená symbol R¹, R³ a R⁴ atom vodíku, symbol R² skupinu trifluormethylovou a symbol R⁶ atom chloru. Tudíž chlorování obchodně dostupné kyseliny 2-methoxyfenyloctové sulfurylchloridem v kyselině octové poskytuje kyselinu 5-chlor-2-methoxyfenyloctovou, která se převádí na methylester obecného vzorce X pomocí dimethylsulfátu a bezvodého uhličitanu draselného v acetonitrilu. Výsledkem reakce draselného enolátu esteru obecného vzorce X se 4-fluor-3-nitrobenzotrifluoridem v přítomnosti jednoho equivalentu přídavného bis(trimethylsilyl)aminu draselného (KHMDS) v tetrahydrofuranu při teplotě -78 *C je vytvoření tmavomodrého roztoku enolátu draselného obecného vzorce XI a kyselým zpracováním reakční směsi se získá žádaný ester obecného vzorce XI v 75% výtěžku. Po redukci nitroskupiny ve sloučenině obecného vzorce XI železem v kyselině octové, výsledný anilinoester spontánně cyklizuje za vzniku žádaného indolonu obecného vzorce IIIc v 84% výtěžku rekrystalováného produktu. Reakční schéma 6

XI

IIIc

Mají-li se připravit fluorindolony obecného vzorce IV, nechá se reagovat odpovídající hydroxyindolon obecného vzorce Ila s diethylaminosulfurtrifluoridem (DAST), jak je to znázorněno reakčním schématem 7. Reakce s DAST se s výhodou provádí v organickém rozpouštědle, jako je methylenchlorid, při teplotě přibližně -78 až 0 ’C. Pracovníkům v oboru je zřejmé, že hydroxyindolon obecného vzorce Ila tím vytvoří odpovídající fluoroindolon obecného vzorce IV.

V podstatě čisté enantiomerní formy fluorindolonu obecného vzorce IV mohou být snadno získány štěpením racemické směsi způsobem chirální vysokotlaké kapalinové chromatografie, jak je dále popsáno a jinými dobře známými metodami.

Reakční schéma 7

DAST, CH₂Q₂

-78 - 0 °C

Pro přípravu v podstatě enantimerně čisté formy hydroxyindolonu obecného vzorce Ila a lib se selektivně oxiduje odpovídající indolon obecného vzorce lila pomocí příslušného obchodně dostupného chirálního (+)-(2R,8aS)- nebo (-)-(2S,8aR)-(kafrsulfony1)oxaziridinu obecného vzorce IXa nebo IXb, jak je patrno z reakčního schéma 8.

Reakční schéma 8

Při způsobu podle reakčního schéma 8 se hydroxylace i ndolonu obecného vzorce lila provádí bis(trimethylsilyl)aminem draselným (KHMDS) v tetrahydrofuranu a výsledný enolát draselný indolonu obecného vzorce lila se oxiduje chirálním oxaziridinem obecného vzorce IXa nebo IXb při teplotě přibližně -78 *C s následným postupným zahříváním na teplotu 0 ’C a ukončením reakce ledovou kyselinou octovou, čímž se zíká žádaný odpovídající hydroxyindolon obecného vzorce líc nebo lid ve vysokém výtěžku a s velkou enantiomerní čistotou podle použití NMR chirálně posouvajícího rozpouštědla (L)-trifluormethylfenylkarbinolu. Při hydroxy lačním postupu podle reakčního schéma 8 je nejvýhodnější pou14 žít odplyněného tetrahydrofuranu v prostředí argonu, aby se zabránilo hydroxylaci molekulárním kyslíkem a aby se uchoval vysoký stupeň asymetrické hydroxylace. Nakonec mohou být podíly methyletherové podíly hydroxyindolonů obecného vzorce líc a lid demethylovány bromidem boritým v methylenchloridu k získání odpovídajících fenolů obecného vzorce Ile a Ilf. V popsaném specifickém příkladu se sloučeniny podle příkladu 12 a 13 připraví s enantiomerní čistotou vyšší než 95%.

Podle vynálezu jsou výhodnými sloučeniny obecného vzorce II·

kde znamená R^l, R², R³ a R⁴ na sobě nezávisle atom vodíku, skupinu methylovou, atom halogenu nebo skupinu trifluormethylovou a znamenají-li symboly R^l, R³ a R⁴ atom vodíku, znamená symbol R²skupinu fenylovou, p-methy1fenylovou nebo trifluoromethyenylovou, nebo jsou skupiny symbolu R¹ a R², R² a R³ nebo R³a R⁴ spolu spojeny a tvoří benzofuzovaný kruh, R⁵ znamená atom vodíku nebo skupinu methylovou a R⁶ znamená atom chloru nebo skupinu trifluormethylovou, nebo jejich netoxické farmaceuticky vhodné soli, solváty nebo hydráty.

Podle vynálezu jsou dále výhodnými sloučeniny obecného vzorce III

R¹

R²

R?

O

OR (III) kde znamená R¹, R², R³ a R⁴ na sobě nezávisle atom vodíku, skupinu methylovou, atom halogenu nebo skupinu trifluormethylovou a znamenají-li symboly R^l, R³ a R⁴ atom vodíku, znamená symbol R²skupinu fenylovou, p-methylfenylovou nebo trifluoromethylenylovou, nebo jsou skupiny symbolu R^l a R², R² a R³ nebo R³a R⁴ spolu spojeny a tvoří benzofuzovaný kruh, R^s znamená atom vodíku nebo skupinu methylovou a R⁶ znamená atom chloru nebo skupinu trifluormethylovou, nebo jejich netoxické farmaceuticky vhodné soli, solváty nebo hydráty.

Podle vynálezu jsou dále výhodnými sloučeniny obecného vzorce IV

(IV) kde znamená R¹, R², R³ a R⁴ na sobě nezávisle atom vodíku, skupinu methylovou, atom halogenu nebo skupinu trifluormethylovou a znamenají-li symboly R¹, R³ a R⁴ atom vodíku, znamená symbol R²skupinu fenylovou, p-methylfenylovou nebo trifluoromethylovou, nebo jsou skupiny symbolu R¹ a R², R² a R³ nebo R³a R⁴ spolu spojeny a tvoří benzofuzovaný kruh, R⁵ znamená alkyloou skupinu s 1 až atomy uhlíku a R⁶ znamená atom chloru nebo skupinu trifluormethylovou, nebo jejich netoxické farmaceuticky vhodné soli, solváty nebo hydráty.

Vynález se také týká způsobu ošetřování poruch, jež jsou zprostředkovány otevíráním vápníkem ovládaných kanálků K⁺ s vysokou vodivostí (kanálky BK), nebo ochrany před takovými poruchami u savců v případě potřeby, které spočívá v podávání savcům terapeuticky účinného množství sloučenin obecného vzorce I nebo jejich netoxických, farmaceuticky vhodných solí, solvátů nebo hydrátů. S výhodou jsou sloučeniny obecného vzorce I užitečné při o16 šetřování ischemie, křečí, astma, močové inkontinence a traumatického poškození mozku a .jiných onemocnění, jež jsou citlivá na účinky aktivované kanálky BK. Nejvýhodněji se sloučenin obecného vzorce I používá při ošetřování mozkové ischemie.

Vynález se také týká farmaceutických prostředků obsahujících alespoň jednu sloučeninu obecného vzorce I v kombinaci s farmaceutickým adjuvantem, nosičem nebo ředidlem.

Biologické působení

Draslíkové (K*)kanálky jsou strukturálně a funkčně odlišnými rodinami K*-selektivních kanálkových proteinů, které jsou všudypřítomné v buňkách, což naznačuje jejich centrální význam v regulování klíčových funkcí buněk [Rudy B., Neuroscience, 25, str. 729 až 749 (1988)]. I když jsou jako třída široce rozptýleny, jsou kanálky K* rozdílně rozděleny jako individuální členy této třídy nebo jako rodiny [Gehlert D. R. a kol., Neuroscience, 52 str. 191 až 205 (1993)]. Aktivace K* kanálků v buňkách všeobecně a zejména v drážditených buňkách, jako jsou neurony nebo svalové buňky, vede k hyperpolarizaci buněčné membrány, nebo v případě depolarizovaných buněk k repolarizaci. Kromě toho mohou K⁺ kanálky vzhledem ke svému účinku jako endogenní membránová napěťová svorka zodpovídat za významné buněčné děje, jako jsou změny vnitrobuněčné koncentrace ATP nebo vnitrobuněčné koncentrace vápníku (Ca²⁺). Centrální úloha K* kanálků v regulování četných buněčných funkcí je činí obzvlášť významným objektem na který je zaměřen terapeutický výzkum [Cook N.S., Potassium channels: Structure, classification, function and therapeutic potential. Ellis Hirwood, Chincester (1990)]. Jednu třídu K* kanálků, K* kanálků s vysokou vodivostí, aktivovaných Ca²* (maxi-K nebo BK kanálků), ovládá mezimembránové napětí, vnitrobuněčný vápník Ca²*, a řada jiných faktorů jako je stav fosforylace kanálkového proteinu [Latorre R. a kol., Ann.Rev.Physiol.,51, str. 385 až 399 (1989)]. Velká jednokanálková vodivost (obecně >150 pS) a vysoký stupeň specifičnosti K* BK-kanálků naznačují, že malý počet kanálků by mohl hluboce ovlivňovat membránovou vodivost a dráždi17 telnost buněk. Kromě toho naznačuje nárůst pravděpodobnosti otevírání s rostoucím vnitrobuněčným vápníkem Ca²* zasahování

BK-kanálků do modulace jevů závisejících na vápníku Ca²*, jako jsou sekrece a svalové stahy [Asano M. a kol., J. Pharmacol. Exp.

Ther., 267, str.1 277 až 1285 ( 1993 )].

Otevírače BK vykonávají vliv na buňky zvyšováním pravděpodobnosti otevírání těchto kanálků [McKay M. C. a kol., J.Neurophysiol. , 71 , str.1873 až 1882 ( 1994 ) a Olesen S. P., Exp. Opin. Invest. Drugs,3, str.1181 až 1188 (1994)]. Tento nárůst otevírání jednotlivých BK-kanálků vede kolektivně k hyperpolarizaci buněčných membrán, obzvláště v depolarizováných buňkách, vyvolané významným nárůstem vodivosti celé buňky zprostředkovaným BK.

Schopnost sloučenin obecného vzorce I podle vynálezu otevírat BK kanálky a zvyšovat výstupní proudy celých buněk zprostředkované (K*) BK je posuzována za podmínek napěťové svorky stanovením schopnosti zvyšovat výstupní proud savčích (mSlo nebo hSlo) zprostředkovaný BK, heterogenně vyjádřený v Xenopus oocytech [Butler A. a kol. Science 261, str. 221 až 224 a Dworetzky S. I. a kol. Mol. Brain Res.27 str.189 až 193 ( 1994 )]. Použité dvě konstrukce BK představují téměř strukturálně identické homologové proteiny a prokázalo se, že jsou farmakologicky identické ve zkouškách podle vynálezu. K izolování proudu BK od nativního (základního, nikoli BK) proudu je použito specifického a potentního toxinu, blokujícího Bk-kanálek, iberiotoxinu (IBTX) [Galvez A. a kol.,J. Biol. Chem. 265, str. 11083 až 11090 (1990)] při supramaximální koncentraci (50 nM). Relativní příspěvek proudu BK-kanálků k celkovému výstupnímu proudu se zjišťuje odečtením proudu zbývajícího v přítomnosti IBTX (nikoli BK proudu) od proudových profilů získaných za všech ostatních experimentálních podmínek (kontrola, droga a oplach). Zjistilo se, že při zkoušené koncentraci neovlivňují profilované sloučeniny ne-BK nativní proudy v oocytech. Všechny sloučeniny byly zkoušeny v nejméně 5 oocytech a uvádějí se při jediné koncentraci 20uM; účinek vybraných sloučenin obecného vzorce I na BK proud je vyjádřen jako procento kontrolního proudu citlivého na IBTX a je uveden v seznamu na tabulce I. Zá18 znám je proveden standardní technikou dvouelektrodové napěťové svorky [Stuhmer W. a kol., Methods in Enzymology, sv. 207, str. 319 až 339 (1992)]; protokoly napěťových svorek sestávají z depolarizačních kroků trvajících 500 až 750 ms z prodlevového potenciálu -60 mV na + 140 mV po 20 mV krocích. Experimentální prostředí (modifikovaný Barthův roztok) obsahuje (v mM): chlorid sodný (88), hydrogenuhličitan sodný (2,4), chlorid draselný (1,0), HEPES (10), síran hořečnatý (0,82), dusičnan vápenatý (0,33), chlorid vápenatý (0,41) při hodnotě pH 7,5.

Poznámky k tabulce I * při 20 μΜ vyjádřený jako procento kontrol + = 100 až 125% ++ = 125 až 150% +++ = >150%

Tabulka I: Účinek vybraných sloučenin na BK-kanálky

Příklad číslo proud BK*

6 7 9

22 25 31 33 +

+ + + + + +

+ + + + + + + + + + + + + + + + +

+ + + +

Sloučenina příkladu 3 se také zkouší s jednokaná1ovými dovniř vyříznutými skvrnami jak z buněk COS stabilně transfektovaných s mSlo, tak se skvrnami z oocytů expresujících hSlo a zjišťuje se, že efektivně zvyšuje pravděpodobnost otevření v obou systémech při koncentraci 1 μΜ. Ostatní sloučeniny se zkoušejí pomocí techniky celé buňky a techniky jednokanálové patch-clamp v buňkách HEK 293 přechodně a stabilně expresující BK-kanálky hSlo při vysokých úrovních, například u sloučenin příkladů 14, 37 a 38 se ukázalo, že jsou velmi mocnými a účinnými otevírači BK kanálků hSlo za podmínek záznamových podmínek patch clamp plných buněk (dovnitř a vně) vyříznutých.

Ke stanovení schopnosti těchto sloučenin snižovat buněčnou ztrátu pocházející z neuronální ischemie je použito standardního hlodavcového modelu permanentní ložiskové ischemie, zahrnujícího uzavření středové mozkové arterie krysy se spontánně vysokým tlakem krve (model MCAO) [Tamura A. a kol. Journal of Celebral Blood Flow and Metabolism, sv. 1, str. 53 až 60 (1931)].

Vybrané sloučeniny se vyhodnocují na modelu ložiskové mrtvice sestávajícím z permanentního uzavření středové mozkové arterie krysy se spontánně vysokým krvním tlakem (model MCAO). Postup vede ke spolehlivě velkému neokortikálnímu infarktovému objemu, který se měří pomocí vyloučení barviva na řadě plátků z mozku po 24 hodinách po MCAO. Při současných zkouškách se sloučeniny podávají cestou i.v. nebo i.p. dvě hodiny po uzavření arterie. Například v tomto modelu snižuje sloučenina podle příkladu 4 kortikální infarktový objem o přibližně 18 X při intravenosním podání (0,03 mg/kg) a přibližně o 26 Z při intraperitoneálním podání (10 ®g/kg) ve formě jediné dávky 2 hodiny po uzavření středové mozkové arterie ve srovnání s nosičem zpracovanou kontrolou (2 Z DMSO, 98 Z PG). Také v případě tohoto modelu sloučenina podle příkladu 14 snižuje kortikální infarktový objem o přibližně 18 Z při podání intravenosním (0,3 mg/kg) ve formě jediné dávky 2 hodiny po uzavření středové mozkové arterie ve srovnání s nosičem zpracovanou kontrolou (2 Z DMSO, 98 Z PG).

Výsledky uvedených zkoušek in vitro a in vivo dokládají, že sloučeniny obecného vzorce I podle vynálezu jsou mocnými otevírací K* kanálků (maxi-K nebo BK-kanálků) s vysokou vodivostí. Sloučeniny podle vynálezu se tudíž hodí k ošetřování lidských onemocnění pocházejících z chybné funkce buněčné membránové polarizace a vodivosti a s výhodou se indikují pro ošetřování ischemie, křečí, astma, močové inkontinence a traumatického poškození mozku a jiných onemocnění citlivých na účinky aktivované kanálky BK. Nejvýhodněji se sloučenin obecného vzorce I používá při ošetřování mozkové ischemie.

Proto se sloučeniny obecného vzorce I nebo faramceutické prostředky, které je obsahují, hodí k ošetřování, úlevě nebo eliminaci nemocí nebo jiných potíží souvisejících s BK-kanálky. Mezi taková onemocnění patří ischemie, křeče, astma, močová inkontinence a traumatické poškození mozku a jiné potíže citlivé na otevírače draslíkových kanálků.

Vynález se také týká způsobu ošetřování nebo prevence poruch, jež jsou zodpovědné za otevírání draslíkových kanálků u savců, pokud je potřebují, které spočívá v podávání savcům terapeuticky účinného množství sloučenin obecného vzorce I nebo jejich netoxických, farmaceuticky vhodných solí, solvátů nebo hydrátů .

Ještě dále se vynález týká způsobu ošetřování ischemického stavu u savců, pokud je potřebují, které spočívá v podávání savcům terapeuticky účinného množství sloučenin obecného vzorce I nebo jejich netoxických, farmaceuticky přijatelných solí, solvátů nebo hydrátů.

K terapeutickému použití se aktivní sloučeniny obecného vzorce I zpravidla podávají v podobě farmaceutických prostředků obsahujících jako podstatnou účinnou složku alespoň jednu sloučeninu obecného vzorce I spolu s pevným nebo s tekutým farmaceuticky vhodným nosičem a případně s farmaceuticky přijatelnými adjuvanty a excipienty o sobě známými způsoby.

Farmaceutické prostředky zahrnují formy vhodných dávek pro podání orální, parenterální (včetně subkutánního, intramuskulárního, intradermá1 ηího a intravenozního), bronchiální nebo nasální podání. Použije-li se tudíž pevného nosiče, mohou být prostředky tabletovány, vneseny do tvrdých želatinových kapslí ve formě pelet nebo prášků nebo ve formě tablet nebo pastilek. Pevný nosič může obsahovat obvyklé excipienty, jako jsou například pojidla, plnidla, tabletovací mazadla, rozptylovací činidla a smáčedla. Tablety mohou být případně pokryty filmem o sobě známými způsoby. Použije-li se tekutého nosiče, může být prostředek ve formě sirupu, emulse, měkkých želatinových kapslí, sterilního nosiče pro vstřikování, vodné nebo nevodné suspense, nebo může být ve formě suchého produktu ke smíchání s vodou nebo s jiným vhodným nosičem před použitím. Tekuté prostředky mohou obsahovat běžné přísady, jako jsou například suspendační činidla, emulgátory, smáčedla, nevodné nosiče (včetně jedlých olejů), ochranné prostředky i činidla upravující vůni a barvu. Prp parenterálním podávání je nosičem obvykle alespoň z velké části sterilní voda, ačkoli lze použít solankových roztoků, glukózových a podobných roztoků. Použít lze i vstřikovatelných prostředků a v tom případě lze použít obvyklých suspenzačních činidel. Do parentarálně podávaných forem mohou být přidány také například běžná ochranná činidla a pufry. Obzvlášť výhodné je podávat sloučeniny obecného vzorce I v prostředcích pro parenterální podání. Farmaceutické prostředky se připravují o sobě známými způsoby, vhodnými pro požadovanou přípravu a obsahují přiměřené množství účinné látky, to je sloučeniny obecného vzorce I podle vynálezu (Remington *s Pharmaceutical Sciences, Mack Publishing Company, Easton, PA, 17. vydání, 1985).

Dávka sloučenin obecného vzorce I k dosažení terapeutického účinku nezávisí pouze na takových činitelech, jako je věk, hmotnost a pohlaví pacienta a na způsobu podání, ale také na požadovaném stupni aktivity aktivujícího kanálku a na potenci příslušných použitých sloučenin pro příslušnou poruchu nebo pro příslušné onemocnění. Pro ošetřování a dávkování příslušné sloučeniny se může používat jednotkových forem dávek, a jednotková dávka se na22 stavuje podle pracovníka v oboru k dosažení přiměřené účinnosti.

Rozhodnutí o použité příslušné dávce (a počtu podání za den) přísluší lékaři a může se měnit v závislosti na zvláštních okolnostech k dosažení žádoucího terapeutického účinku.

Vhodná dávka sloučeniny obecného vzorce I nebo farmaceutických prostředků, které ji obsahují, pro savce, včetně lidí, trpících popsaným stavem nebo pravděpodobně jím trpícím, odpovídá množství účinné látky přibližně 0,1 ^g/kg až 100 mg/kg tělesné hmotnosti. Pro parenterální podání může být dávka 1 úg/kg až 10 mg/kg pro inravenosní podání. Účinná látka se s výhodou podává ve stejných dávkách jednou až čtyřikrát denně. Avšak obvykle se podávají malé dávky a dávkování se postupně zvyšuje až do optimálního dávkování pro ošetřovaného pacienta.

Množství podávané sloučeniny stanovuje vždy lékař se zřetelem na okolnosti, jako jsou ošetřovaný stav, podávaná sloučenina, zvolená cesta podání, věk, hmotnost a odezva ošetřovaného jedince a závažnost příznaků.

Následující příklady vynález blíže objasňují bez záměru na jakémkoliv omezení.

Příklady provedení podle vynálezu

V následujících příkladech jsou všechny teploty udány ve stupních Celsia. Teploty tání jsou zaznamenávány na Gallenkampově kapilárním aparátu pro stanovení teploty tání a teploty varu jsou měřeny při specifických tlacích a obě teploty jsou nekorigovány. Spektra protonové magnetické resonance (^lH NMR) a uhlíkové magnetické resonance (¹³C NMR) jsou zaznamenávána na zařízení Bruker AC 300 a fluorová magnetická resonance (¹⁹F NMR) na zařízení Bruker AM 300 vybaveným sondou QNP. Všechna spektra jsou stanovena ve vyznačených rozpouštědlech a chemické posuny jsou se uvádějí v jednotkách ó odvozených z interního standardního tetramethylsilanu (TMS) a interprotonové vazbové konstanty jsou uvedeny v Hertzech (Hz). Lomové obrazce jsou zňačovány takto: s singlet, d dublet, t triplet, q kvartet, m multiplet, br široký vrchol, dd dublet dubletů, bd široký dublet, dt dublet a triplet, bs široký singlet, dq dublet kvartetu, [nfračervená (IR) spektra s použitím bromidu draselného (KBr) jsou zjišťována za použití spektrometru Perkin Elmer 781 od 4000 cm^-1 do 400 cm'¹, cejchovaném na 1601 cm^-1absorpci polystyrénového filmu a uváděna v cm'¹. Optická stáčení [ Ct ] □^{2 5} jsou stanovena polarimetrem Perkin-Elmer 41 ve vyznačených rozpouštědlech. Hmotová spektra s nízkým rozlišením (MS) a molekulová (MH⁺) nebo (MH^-) jsou stanovena na Finnigen TSQ 7000. Analýzy prvků jsou uvedeny ve hmotnostních procentech.

Následující přípravy číslo 1 až 5 ilustrují reprezentativní aktuální postupy přípravy meziproduktů a způsoby přípravy produktu podle vynálezu. Pracovníkům v oboru je také zřejmé, že jsou mpžné obměny jak použitých materiálů tak popisovaných způsobů, které spadající do rozsahu vynálezu.

Příprava č.l

6-(Trifluormethyl)-lH-indol-2,3-dion

Míchaná čistá směs 3-aminobenzotrifluoridu (82,4 g, 0,51 mol) a (Boc)20 (123 g, 0,56 mol) se zahříváním udržuje na teplotě 80 *C po dobu 2 až 3 hodiny, dokud neustane vývin oxidu uhličitého. Směs se nechá vychladnout, v rotační odparce se odpaří tBuOH. Výsledná bílá pevná látka se překrystaluje z hexanů, čímž se získají bílé jehličky (119 g, 89%) N-(terc.-butoxykarbonyl)aminobenzotrifluoridu.

Do studeného (-78 ’C) míchaného roztoku N-Boc-aminobenzotrifluoridu (52,25 g, 0,2 mol) v suchém tetrahydrofuranu (200 ml) se v postředí dusíku přidá v průběhu 20 minut sek.-butyl1ithium (338 ml, 0,44 mol, 1,3 M v cyk1ohexanu). Výsledný žlutý parciální roztok se ohřeje na teplotu -45 až -40 ’C a udržuje se na této teplotě po dobu dou hodin. Výsledná hustá žlutá sraženina dianionu se ochladí na teplotu -78 ’C a rychle se přidá čistý suchý diethyloxalát (35,1 g, 0,24 mol). Výsledný oranžově hnědý roztok se míchá 1 hodinu při teplotě -78 ’C. Reakční směs se zředí etherem (200 ml) a reakce se ukončí 3N kyselinou chlorovodíkovou (150 ml) a reakční směs se nechá ohřát na teplotu místnosti. Organická vrstva se oddělí, promyje se vodou, solankou a se vysuší síranem sodným. Po odpaření rozpouštědel vznikne zlatožlutý olej (80,7 g), který se podrobí bleskové chromatografií (systém silikagei/ methylenchloid) za vzniku čistého ketoesteru (61,1 g, 85%):

IR (film, cm^-1) 3320, 1740, 1670, 1540, 1370, 1340, 1250, 1140, lH NMR (300 MHz, CDCI3) δ 1,40 (3H, t, J=7,1 Hz), 1,51 (9H, s),

4,45 (2H, q, J=7,l Hz), 7,25 (IH, d, J= 8,3 Hz), 7,79 (IH, d, J=8,3 Hz), 8,86 (IH, s), 10,40 (IH, brd s). MS m/e 362 (MH⁺)

Míchaný roztok ketoesteru (57 g, 0,158 mol) v tetrahydrofuranu (1 litr) a v 3N kyselině chlorovodíkové (250 ml) se udržuje na teplotě zpětného toku po dobu 6 hodin. Směs se nechá vychladnout a tetrahydrofuran se odpaří v rotační odparce. Výsledná oranžová suspense se nechá vychladnout. Pevná látka se zfiltruje, promyje se vodou a pak se přes noc vysuší, čímž se získá žádaný

6-(trifluororaethyl)isatin (29,6 g, 87% výtěžek). Teplota tání 196 až 198 *C. IR (KBr, cm~i) 3100, 1750, 1710, 1320, 1170, 1125. IH NMR (300 MHz, DMSO-dt) δ 7,09 (lH,s), 7,39 (lH,d,J=7,7 Hz),

7,68 (lH,d, J=7,7 Hz), 11,26 (IH brd s). MS m/e 216 (MH⁺).

Analogicky pro C<?HaF3N02:

vypočteno: C 50,28 H 1,91 N 6,47 nalezeno: C 50,25 H 1,87 N 6,51.

Podobným způsobem se připraví následující isatin:

5-(trifluormethyl)-lH-indol-2,3-dion o teplotě tání 188 až 190 *C.

Příprava č.2

4,6-bis-(Trifluorniethyl)-lH-indol-2_I3-dion

Do míchaného studeného (-65 ’C) roztoku 3,5-bis-(trifluOrmethyl)anilinu (4,58 g, 20 mmol) v bezvodém methylenchloridu (25 ml) se přikape čerstvě připravený tBuOCl (2,2 g, 20 mmol). Po 10 minutách se přidá čistý ethy 1 (methy1thi o)acetát (2,68 g, 20 mmol) a směs se míchá při teplotě -65 C po dobu 1 hodiny. Přidá se triethylamin (2,68 g, 20 mmol) a pak se směs nechá ohřát na teplotu místnosti. Reakční směs se zchladí vodou, organická vrstva se oddělí a pak se odpaří v rotační odparce. Olejovitý zbytek (6,35 g) se rozpustí v hexanech a několik hodin se vaří a pak se nechá vychladnout. Vysrážená béžová pevná látka se zfiltruje a promyje se hexany, čímž se získá 3,67 g čistého (methylthio)indolonu jakožto meziproduktu.

Do míchaného roztoku (methylthio)indolonu (2,95 g, 9,4 mmol) v tetrachlormethanu (150 ml) se přidá N-chlorsukcinimid (1,31 g,

9,8 mmol). Směs se míchá 6,5 hodiny při teplotě místnosti. Suspenze se zfiltruje, promyje se tetrachlormethanem a filtrát se odpaří v rotační odparce při teplotě 25 až 30 ’C. Zbylý světle hnědý olej se rozpustí v minimálním objemu (přibližně 5 až 10 ml) tetrachlormethanu a udržuje se na ledové lázni. Vysrážené poslední stopy sukcinimidu se odfiltrují a promyjí se hexany. Odpařením filtrátu se získá červenohnědý olej (3,56 g) a-chloroxindolu, kterého se použije bez dalšího čištění v následujícím kroku.

Do míchané suspense oxidu rtufnatého v systému 4:1 tetrahydrofuranu/voda (100 ml) se přidá čistý BF3.0Et2 (1,16 ml, 9,4 mmol), Přidá se rozrok a-chloroxindolu (3,56 g) v THF (20 ml) a směs se míchá po dobu 2 až 3 dnů. Suspense se zfiltruje celitovým polštářkem a filtrát se promyje nasycenou solankou a pak se vysuší síranem sodným. Odpařením tetrahydrofuranu se získají 3,2 g surového isatinu, který se nechá překrystalovat z etheru k získání čistého 4,6-bis-(trifluormethyl)-lH-indol-2,3-dionu (1,27 g) o teplotě tání 200 až 203 *C.

IR (KBr, cm-l) 1778, 1748, 1278, 1138. *H NMR (300 MHz, DMSOdé) δ 7,40 (IH, s), 7,61 (IH, s), 11,52 (IH, s). MS m/e 284 (MH⁺).

Následující isatiny se připraví postupy známými z literatury, Ρ. M. Maginnity a kol. J. Am. Chem. Soc. 73, str. 3579 (1951) a C. S. Marvel a kol. Organic Synthesis Coli. sv.l, str. 327 až

330.

4-(trifluormethyl)-lH-indol-2,3-dion o teplotě tání 210 až 212 *C

7-(trifluormethyl)-lH-indoi-2,3-dion o teplotě tání 190 až 192 ’C

4,6-dichloro-lH-indol-2,3-dion o teplotě tání 258 až 260 *C.

Následující isatiny mohou být připraveny způsoby podle citovaných odkazů:

lH-benz[g]indol-2,3-dion o teplotě	tání	256	až	259	’C	( za	rozkla-
du) [H. Cassebaum, Chem. Ber 90,	str.	2876	( 1957) ]
lH-benz[f]indol-2,3-dion o teplotě	tání	250	až	255	’C	( za	rozkla-
du) [A. Etienne a kol. Bull. Soc.	Chem.	Fr.	6,	str .	743	až	748
(1954)]
ΙΗ-benz[e]indol-2,3-dion o teplotě	tání	252	až	254	’C	( za	rozkla-

du) [W. Wendelin a kol. J. Het. Chem. 24, str. 1381 (1987)]

6-fenyl-lH-indol-2,3-dion o teplotě tání 230 až 235 C [P. W. Sadler, J. Org. Chem. 21, str. 169 (1956)]

6-jod-lH-indol-2,3-dion o teplotě tání 196 až 198 ’C [Von W. Langenbeck a kol. J. Prakt. Chemie 4, IV, str.136 až 146 ( 1956)].

Příprava č.3:

Obecný postup přípravy 1,3-dihydro-3-hydroxy-3-(2-hydroxyaryl)2H-indol-2-onů

Způsob A:

Do míchaného studeného (-20 ’C) roztoku sodné soli isatinů v tetrahydrofuranu se v prostředí dusíku přidá roztok 2-methoxyaryl Grignardova činidla (1 až 2 ekvivalenty) v tetrahydrofuranu. Směs se nechá ohřát na teplotu místnosti a udržuje se na této teplotě dokud se isatin nespotřebuje (1 až 2 hodiny). Reakční směs se zředí etherem, ochladí se na ledové lázni a pak se zchladí IN kyselinou chlorovodíkovou. Organická vrstva se oddělí, promyje se 0,5N roztokem hydroxidu sodného, vodou, solankou a vysuší se síranem sodným. Surová pevná látka, izolovaná po odpaření rozpouštědel, se trituruje s methylenchloridem, čímž se získají čisté 1,3-dihydro-3-hydroxy-3-(2-methoxyaryl)-2H-indol-2-ony ve výtěžku 70 až 95%.

Demethylace methyletherového podílu uvedeného produktu se provede bromidem boritým v methylenchloridu. Do studeného (-78 ’C) roztoku l,3-dihydro-3-hydroxy-3-(2-methoxyaryl)-2H-indol-2-onu v bezvodém methylenchloridu se v prostředí dusíku přidá bromid boritý (3 ekvivalenty ÍM roztoku v methylenchloridu). Směs se ohřeje na ledové lázni a udržuje se dokud výchozí materiál nezmizí podle TLC (1 až 2 hodiny). Reakce se ukončí přidáním nasyceného roztoku hydrogenuhličitanu sodného a pak se okyselí IN kyselinou chlorovodíkovou. Je-li produkt rozpustný v methylenchloridu, organická fáze se oddělí, promyje se solankou a pak se vysuší síranem hořečnatým. Není-li produkt rozpustný v methylenchloridu, vysuší se organická fáze v rotační odparce při teplotě místnosti a vodný zbytek se extrahuje do ethylacetátu. Ethylacetátový extrakt se promyje solankou a vysuší se síranem sodným. Po odpaření organického rozpouštědla se získají l,3-dihydro-3-hydroxy-3-(2hydroxyaryl)-2H-indol-2-ony. Surový produkt se vyčistí buď triturací nebo překrystalováním z vhodného rozpouštědla, čímž se získá čistý produkt v 80 až 95% výtěžku.

Způsob B

Reakcí 1 ekvivalkentu fenolu v etheru s jedním ekvivalentem etherového roztoku ethylmagnesiumbromidu při teplotě 0 ’C se připraví brommagnesiumfenolát a nechá se ohřát na teplotu místnosti. Výsledná suspense brommagnesiumfenolátu v etheru se odpaří v rotační odparce při teplotě 25 *C k suchu a pak se rozpustí v bezvodém methylenchloridu. Do roztoku brommagnesiumfenolátu se přidá roztok isatinu (1 ekvivalent) v methylenchloridu a směs se míchá při teplotě místnosti až do úplného spotřebování isatinu (1 až 24 hodin) . Reakce se ukončí buď nasyceným roztokem chloridu amonného nebo IN kyselinou chlorovodíkovou a pak se extrahuje methylenchloridem. Surový produkt se čistí buď trituraci nebo překrystalováním z vhodného rozpouštědla, čímž se získají čisté 1,3dihydro-3-hydroxy-3-(2-hydroxyaryl)-2H-indol-2-ony.

Příprava č.4

Obecný postup přípravy 1,3-dihydro-3-(2-hydroxyary1)-2H-indol2-onů

V uzavřené trubici se po dobu 1 až 3 dny udržuje zahříváním na teplotě 110 až 120 ’C čistá míchaná směs 1,3-dihydro-3-hydroxy-3-(2-methoxyaryl)-2H-indol-2-onu (1 ekvivalent), triethylsilanu (3 ekvivalenty) a kyseliny trifíuoroctové (3 ekvivalenty) dokud se nepotvrdí ukončení deoxygenace analysou TLC. Přebytek triethylsilanu a trifíuoroctové kyseliny se odpaří v rotační odparce a zbytek se podrobí bleskové chromatografií (si1 ikagel/3% methanolu v methylenchloridu), čímž se získá žádaný deoxygenovaný produkt 1,3-dihydro-3-(2-methoxyaryl)-2H-indol-2-on (80 až 90% výtěžek). Demetylace methyletherového podílu se provede bromidem boritým (3 ekvivalenty.) při teplotě -78 ’C až 0 *C, načež následuje obvyklé zpracování, popsané v přípravě č. 3, k získání 1,3-dihydro-3-(2-hydroxyaryl)-2H-indol-2-onu.

Příprava č.5

Obecný postup přípravy 1,3-dihydro-3-fluoro-3-(2-methoxyaryl)2H-indol-2-onů

Do studeného (-78 ‘C) roztoku nebo suspense 3-aryl-l,3dihydro-3-hydroxy-2H-indol-2-onu se v prostředí dusíku přikape čistý diethylaminosulfurtrifluorid (DAST). Výsledná směs se nechá ohřát na teplotu 0 ’ C. Průběh reakce se sleduje TLC. Reakce se ukončí vodou při teplotě 0 ’C. Je-li produkt rozpustný v methylenchloridu, organická vrstva se oddělí, promyje se solankou a vysuší se síranem hořečnatým. Není-li produkt rozpustný v methylenchloridu, nebo je rozpustný jen částečně, vysuší se organická vrstva v rotační odparce při teplotě místnosti a vodný zbytek se extrahuje do ethylacetátu. Ethylacetátový extrakt se promyje solankou a vysuší se síranem sodným. Po odpaření organického rozpouštědla se získají 3-aryl-l,3-dihydro-3-fluoro-2H-indol-2-ony. Surové produkty se vyčistí buď triturací nebo překrystalováním z vhodných rozpouštědel, čímž se získá čistý produkt v 90 až 95% výtěžku.

Příprava č.6

Methyl-(5-chlor-2-methoxyfenyl)acetát

V průběhu 30 minut se do studeného (5 ‘C) parciálního roztoku kyseliny (2-methoxyfenyl)octové (25 g, 0,15 mol) v ledové kyselině octové (500 ml) přikape čistý sulfurylchlorid (30,5 g, 18 ml, 0,225 mol). Směs se míchá po dobu 16 hodin a pak se vlije do studené vody (2,5 1) za intensivního míchání. Výsledná bílá sraženina se nechá stát při teplotě místnosti 2 až 3 hodiny, pak se zfiltruje, promyje se vodou a vysuší se přes noc na vzduchu, čímž se získá kyselina (5-chlor-2-methoxyfenyl)octová (19,8 g, 66% výtěžek) .

Míchaná suspense kyseliny (5-chlor-2-methoxyfenyl)octové (10 g, 0,05 mol), bezvodý uhličitan draselný (8,3 g, 0,06 mol) a dimethy1 sulfát (7,6 g, 0,06 mol) v bezvodém acetonitrilu (60 ml) se zahříváním udržuje na teplotě zpětného toku v prostředí dusíku po dobu 2 hodin. Reakční směs se nechá vychladnout a nadbytek dimethylsulfátu se zchladí triethylaminem (1 ml) a zfiltruje se. Filtrát se odpaří v rotační odparce a zbytek se suspenduje ve vodě a extrahuje se etherem, promyje se nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného, vodou, solankou a vysuší se síranem sodným. Filtrací a odpařením etheru se získá bezbarvý olej, který se destiluje ve vakuu k získání (5-chlor-2-methoxyfeny1)acetátu (10,1 g, 94% výtěžek) o teplotě varu 96 až 98 *0/66,6 Pa.

IR (film, cm^-1) 1742, 1250, 1150 1028;

IH NMR (300 MHz, CDCI3) δ 3,56 (2H, s), 3,66 (3H, s), 3,76 (3H, s) 8,75 (IH, d, J = 8,6 Hz), 7,13 (IH, d, J = 2,5 Hz), 7,17 (IH, dd, J=8,6 a 2,5 Hz), MS m/e 215 (MH⁺).

Příklad 1 (±)- 3-(5-Chlor-2-methoxyfenyl)-1,3-dihydro-3-hydroxy-6-(trif luormethy 1)-2H-indol-2-on

Teplota tání 207 až 210 ’C, IR (KBr, cm-l) 3400, 1730, 1320, 1250, 1125, 1170. IH NMR (300 MHz, DMSO-dó) δ 3,41 (3H, s),

6,91 (IH, d, J=O,73 Hz), 6,94 (IH, s), 7,05 (2H, m), 7,19 (IH, d, J=8,2 Hz), 7,35 (IH, dd, J=8,6 a 2,7 Hz), 7,80 (IH, d, J=2,7 Hz), 10,67 (IH, s). ¹³C NMR (75 MHz DMSO-ds) δ 55,95, 74,25, 105,21, 113,52, 118,45, 122,28, 124,27, 124,46, 126,83, 128,70, 129,47 (q), 131,31, 136,60, 143,88, 154,30, 177,29. MS m/e 358 (MH*).

Analogicky pro C i éHi i ClF3NO3: vypočteno: C 53,72 H 3,09 N 3,83 nalezeno: C 53,43 H 2,99 N 3,83.

Příklad 2 (±)-3-(5-Chlor-2-methoxyfenyl)-l,3-dihydro-6-(trifluormethyl)-2Hindol-2-on

V ledové kyselině octové (25 ml) se udržuje na teplotě zpětného toku 1 hodinu míchaná suspense methyl-(5-chlor-2-methoxyfenyl)-[2-nitro-4-(trifluormethyl)fenyl]acetátu (2,02 g, 5 mmol) a železného prášku (1,18 g, 20 mmol). Suspense se nechá vychladnout a vlije se dc studené vody (100 ml) za intensivního míchání. Produkt se extrahuje etherem (2x50 ml), promyje se 6N kyselinou chlorovodíkovou (50 ml), vodou, solankou a pak se vysuší síranem sodným. Odpařením etheru se získá béžová pevná látka (1,8 g), která se trituruje s etherem k získání žádaného produktu v podobě špinavě bílé pevné látky (1,61 g, 95%) o teplotě tání 210 až 213 *C. IR (KBr, cm-i) 3200, 1710, 1320, 1250, 1170, 1120, 1050.

IH NMR (300	MHz ,	DMSO-de)	δ 3,57	(3H, s) ,	4,91 (IH,	s) ,	7,02
(IH, d, J=8,8	Hz) ,	7,06 (2H,	m), 7,21	(IH, dd,	J=7,7 a	0,6	Hz) ,
7,35 (2H, m),	10,77	(IH, s).	¹³C NMR	(75 MHz	DMSO-dé)	δ 48	,25,
56,07, 105,05.	, 113,	58, 118,26, 122,42,	124,18,	126,03,	127	,38,
128,60 (q), 128,70,	130,65,	134,37, 143,58, 156	,09, 176,73.

MS m/e 342 (MH⁺ ) .

Analogicky pro C1 &Hi 1CIF3NO2:

vypočteno:	C	56,24	H	3,24	N 4,09
nalezeno:	C	56,37	H	3,25	N 4,07.
Příklad 3

(±)-3-(5-Chlor-2-hydoxyfenyl)-l,3-dihydro-3-hydroxy-6-(trifluormethyl)-2H-indol-2-on

Teplota tání 210 až 213 ’C, IR (KBr, cm-l) 3300, 1725, 1320, 1250, 1170, 1140. lH NMR (300 MHz, DMSO-dé) δ 6,61 (IH, dd, J=8,5 a 2,6 Hz), 6,81 (IH, s), 7,02 (IH, s), 7,05 (IH, d, J = 7,7 Hz),

7,11 (2H,m), 7,71 (IH, d, J= 2,7 Hz), 9,72 (lH,s,), 10,60 (IH, s). 13c NMR (75 MHz DMSO-dé) δ 74,37, 105,17, 116,48, 118,30, 122,34,

124,32, 125,92, 126,84, 128,33, 129,14, 129,26 (q), 136,87,

144,11, 152,37, 177,30. MS m/e 344 (MH⁺).

Analogicky pro Ci5H9CIF3NO3: vypočteno; C 52,42 H 2,64 N 4,08 nalezeno; C 52,19 H 2,57 N 3,97.

Příklad 4 (±)-3-(5-Chlor-2-hydoxyfenyl)-l,3-dihydro-6-(trifluormethyl)2H-indol-2-on

Do míchaného studeného (-78 ’C) roztoku (±)-3-(5-chlor-2methoxyfenyl)-l,3-dihydro-6-(trifluormethyl)-2H-indol-2-onu (1,37 g, 4 mmol) v bezvodém methylenchloridu (20 ml) se přidá roztok bromidu boritého (12 ml, 12 mmol, IM v methylenchloridu). Směs se nechá zahřát na teplotu okolí a udržuje se po dobu 2 hodin na této teplotě. Reakce se ukončí nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného a okyselí se IN kyselinou chlorovodíkovou. Organická vrstva se oddělí, promyje se vodou, solankou a pak se vysuší síranem hořečnatým. Odpařením methylenchloridu se získá špinavě bílá pevná látka, která se trituruije teplým methylenchloridem, čím se získá (±)-3-(5-chlor-2-hydoxyfenyl)-1,3-dihydro-6 -(trifluormethyl)-2H-indol-2-on (1,21 g, 93%) o teplotě tání 266 až 268 *C. IR (KBr, cm^-1 ) 3320, 1690, 1310, 1250, 1160, 1125'. ^lH NMR (300 MHz, DMSO-dé) δ 4,85 (IH, s), 6,75 (IH, d, J=8,6 Hz), 7,04 (IH, s), 7,11 (IH, d, J=7,7 Hz), 7,17 (IH, dd, J=8,6 až 2,6 Hz),

7,22 (IH, d, J= 8,0 Hz), 7,26 (IH, d, J=2,4 Hz), 9,82 (IH, s,), 10,73 (IH, s). 13_{C NMR} (75 MHz DMSO-dé) δ 48,47, 104,94, 116,84, 118,16, 122,27, 124,20, 125,61, 126,06, 128,05, 128,41, 130,76,

3

134,72, 143,69, 154,26, 176,92. MS m/e 328 (MH⁺).

Analogicky pro Ci5H9CIF3NO2 :

vypočteno: C 54,98 H 2,77 N 4,27 nalezeno: C 54,84 H 2,64 N 4,16.

Příklad 5 (±)-3-(5-Chlor-2-hydoxyfenyl)-l,3-dihydro-3-hydroxy-5 (trifluormethyl)-2H-indol-2-on

Teplota tání 156 až 158 *C , IR (KBr, cm^-1) 3350, 1740, 1325, 1260, 1160, 1120. IH NMR (300 MHz, DMSO-dó) δ 6,62 (IH, d, J = 8,5 Hz), 6,80 (IH, s), 6,98 (IH, d, J=8,l Hz), 7,09 (IH, d, J = l,2 Hz), 7,17 (IH, dd, J=8,5 a 2,7 Hz), 7,56 (IH, dd,J= 8,1 a 1,2 Hz), 7,73 (IH, d, J=2,7 Hz), 9,73 (IH, s,), 10,72 (IH, s). 13c NMR (75 MHz DMSO-dó) δ 74,37, 109,44, 116,52, 120,16, 121,75 (q), 122,37, 126,42, 126,75, 126,93, 128,37, 129,28, 133,33,

146,94, 152,36, 177,56. MS m/e 344 (MH⁺).

Analogicky pro C15H9C1F3NO3 : vypočteno: C 52,42 H 2,64 N 4,08 nalezeno: C 52,19 H 2,48 N 4,13.

Příklad 6 (±)-3-(5-Chlor-2-hydoxyfenyl)-4,6-dichloro-l,3-dihydro-3-hydroxy2H-indol-2-on

Teplota tání 232 až 235 ’C (za rozkladu)IR (KBr, cm'¹) 3400,

J = 8,5 Hz), J = 1,7 Hz ) ,

6,61 (IH, d,

6,94 (IH, d, d, J=2,7 Hz), 9,71 (IH,

1730, 1275. lH NMR (300 MHz, DMSO-dó) δ 6,79 (IH, d, J=l,7 Hz), 6,81 (IH, s),

7,14 (IH, dd, J = 8,5 a 2,7 Hz) 7,71 (IH,

s), 10,71 (IH, s). 13c NMR (75 MHz DMSO-dó) δ 74,77, 108,31,

116,32, 121,22, 122,07, 127,55, 128,20, 128,39, 130,40, 134,05,

146,26, 152,27, 176,89. MS m/e 344 (MH⁴).

Analogicky pro CiuHaClF3N03:

vypočteno: C 48,80 H 2,34 N 4,06 nalezeno: C 48,70 H 2,35 N 4,01.

Příklad 7 (±)-3-{5-Chlor-2-hydoxyfenyl)-l,3-dihydro-3-hydroxy-7(trifluormethyl)-2H-indol-2-on

Teplot	a tání 205 až 207	’C , IR	(KBr,	cm“¹) 3250	, 1	745,
1340, 1240,	1175, 1120. IH NMR	(300 MH	z, DMSO	-de) δ 6,5	9	(IH,
d, J = 8,5 H	z), 6,99 (1Η, t, .J =	7,7 Hz)	, 7,10	(IH, d, J=7	,1	Hz) ,
7,16 (IH,	dd, J=8,5 až 2,7 Hz	), 7,44	(IH, d,	J=7,8 Hz)	1	7,72
(IH, d, J=2	,7 Hz), 9,79 (IH, s, )	, 10,79	(IH, s)	. 13c NMR	(75	MHz
DMSO-dó) δ	73,41, 110,10 (q) ,	116,37	, 121,4	3, 122,27,	125	.16,
125,61, 126	,83, 127,53, 128,30,	129,37,	134,40,	140,72,	152	,38,
178,02. MS	m/e 344 (MH⁴).
Analogicky	pro Ci5H9CIF3NO3.0,2	H2O:		»
vypočteno:	C 51,88 H 2,73 N 4,	03
nalezeno:	C 51,87 H 2,75 N 3,	98.
Příklad 8

(±)-3-(5-Chlor-2-hydoxyfenyl)-l,3-dihydro-3-hydroxy-4-(trifluormethyl)-2H-indol-2-on

Teplota tání 239 až 242 ’C, IR (KBr, cm-i) 3300, 1725, 1330, 1250, 1170, 1140. iH NMR (300 MHz, DMSO-dt) δ 6,56 (IH, d, J =

8,5 Hz), 6,76 (IH, s), 7,07 až 7,13 (3H, m), 7,39 (IH, t, J=7,9 Hz), 7,66 (IH, s), 9,57 (IH, s,), 10,71 (IH, s). 13_C NMR (75 MHz DMSO-dt) δ 74,93, 113,23, 116,01, 118,26, 121,60, 121,84, 125,50, (q), 127,77, 127,95, 128,76, 129,57, 129,73, 145,00,

152,40, 176,89. MS m/e 344 (MH⁴).

Analogicky pro Ci 5H9C 1 F3NO3:

vypočteno: C 52,42 H 2,64 N 4,08 nalezeno: C 52,16 H 2,87 N 4,06.

Příklad 9 (±)-l,3-Dihydro-3-hydroxy-3-[2-hydroxy-5-(trifluormethyl)fenyl]6-(trifluormethyl)-2H-indol-2-on

Teplota tání 175 až 177 *C, NMR (300 MHz, DMS0-d6) δ 6,77 (1H, d, J=8,3 Hz), 7,02 až 7,09 (2H, m), 7,19 (1H, d, J=7,7 Hz),

7,51 (1H, d, J = 8,3 Hz), 8,08 (1H, s,), 10,40 (1H, s), 10,67 (1H, s). MS m/e 378 (MH⁺).

Analogicky pro C16H9F6NO3:

vypočteno: C 50,94 H 2,40 N 3,71 nalezeno: C 50,85 H 2,34 N 3,76.

Příklad 10 (±)-3-(5-Chlor-2-hydoxyfenyl)-l,3-dihydro-3-hydroxy-4,6-bis(trifluormethyl)-2H-indol-2-on

Teplota tání 191 až 193 *C, IR (KBr, cm’¹) 3700-2500, 1740, 1280, 1170, 1130.1H NMR (300 MHz, DMSO-dé) 6 6,59 (1H, d, J=8,5 Hz), 7,06 (1H, s), 7,15 (1H, dd, J=8,5 až 2,6 Hz), 7,34 (1H, s),

7,45 (1H, s), 7,68 (1H, d, J=2,6 Hz), 9,74 (1H, s), 11,07 (1H,

s). MS m/e 412 (MH⁺).

Analogicky pro C 1 é>H8ClFé,N03.0,2 H2O:

vypočteno: C 46,24 H 2,05 N 3,37 nalezeno: C 46,24 H 2,18 N 3,27.

Příklad 11 (±)-3-(5-Chlor-2-methoxyfenyl)-l,3-dihydro-3-hydroxy-6(trifluormethyl)-2H-indol-2-on

Do studeného (-78 *C) míchaného roztoku (±)-3-(5-chlor-2methoxyfenyl)-l,3-dihydro-6-(trifluormethyl)-2H-indol-2-onu (342 mg, 1 mmol) v suchém odplyněném tetrahydrofuranu (3 ml) se v prostředí argonu přikape roztok bis(trimethy1sily1)amidu draselného (2,2 ml, 1,1 mmol, 0,5M v toluenu). Výsledný světle žlutý roztok enolátu draselného se míchá 30 minut při teplotě -78 ’C. V průběhu 5 minut se přikape do enolátového roztoku při teplotě -78 *C roztok (IS)-(+)-(10-kaprosulfony1)oxaziridinu (252 mg, 1,1 mmol) v suchém odplyněném tetrahydrofuranu 2 ml). Směs se míchá 1 hodinu při teplotě -78 ’C a pak se nechá zahřát na teplotu 0 až 5 ’C na ledové lázni. Reakce se ukončí ledovou kyselinou octovou (0,1 ml), směs se zředí etherem (25 ml) načež následuje přísada nasyceného roztoku chloridu amonného (10 ml). Organická vrstva se oddělí, promyje se nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného, vodou, solankou a vysuší se síranem sodným. Po filtraci a odpaření rozpouštědla se získá 0,54 g surového produktu, který se trituruje etherem a odstraní se nerozpustný (kaprosu1fonyl)iminový vedlejší produkt filtrací. Odpařením filtrátu se získá 0,39 g produktu, mírně ‘znečištěného vedlejším produktem. Produkt (0,39 g) se trituruje vroucím methylenchloridem, čímž se získá 230 mg čistého žádaného hydroxyindalonu. Zkoncentrováním matečného louhu a následující retriturací methylenchloridem se získá dalších 72 mg, takže vznikne 302 mg (84% výtěžek) kombinovaného produktu o teplotě tání 244 až 245 *C. [a]d²⁵-166,78 * (CHCl3).IR (KBr, cm^-1) 3300-3100, 1722, 1320, 1250, 1125. ‘H NMR (300 MHz, DMSO-dé) δ 3,42 (3H, s), 6,90 (IH, s), 6,93 (IH, d, J=8,7 Hz), 7,04 (IH, d, J = 7,7 Hz), 7,05 (IH, s), 7,19 (IH, d, J = 7,7 Hz), 7,35 (IH, dd, J=8,7 a 2,7 Hz), 7,79 (IH, d, J=2,7 Hz), 10,67 (IH, brd s).

MS m/e 358 (MH+).

Analogicky pro CisHi1CIF3NO3: vypočteno: C 53,72 H 3,10 N 3,92 nalezeno: C 53,77 H 2,95 N 3,95.

7

Příklad 12 (±)-3-(5-Chlor-2-hydroxyfenyl)-l,3-dihydro-3-hydroxy-6-(trifluormethyl)-2H-i ndol-2-on

Do studeného (-78 *C) míchaného roztoku (±)-3-(5-chlor-2methoxyfenyl)-l,3-dihydro-6-(trifluormethyl)-2H-indol-2-onu [připraveného podle příkladu 11] (170 mg, 0,475 mmol) v bezvodém methylenchloridu (10 ml) se přikape roztok bromidu boritého (1,4 ml, IM v methylenchloridu). Výsledná směs se zahřeje na ledové lázni a udržuje se 2 hodiny. Reakce se ukončí nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného a pak se reakční směs okyselí IN kyselinou chlorovodíkovou. Klkatá organická vrstva se oddělí, odpaří se na rotační odparce, znovu se rozpustí v kyselině octové (25 ml) a pak se spojí s vodnou vrstvou. Vrstva kyseliny octové se oddělí a promyje se vodou a solankou a vysuší se síranem sodným. Filtrací a odpařením se získá 198 mg surového produktu, který se podrobí bleskové chromatografií (silikagel/10 % methanolu v methylenchloridu), čímž se získá 164 mg (100% výtěžek) čistého (±)—3—(5— chlor-2- hydroxyfenyl)-l,3- dihydro-3-hydroxy-6-(trifluormethyl)2H-indol-2-onu v podobě bílé pevné látky o teplotě tání 200 až 201 ’C. [ oc ] o ^{2 5} + 2 9,90’ (CHCI3). IR (KBr, cm’¹) 3540, 3350, 1725, 1320, 1160, 1130. *H NMR (300 MHz, DMSO-dt) δ 6,60 (IH, d, J=8,5 Hz), 6,82 (IH brd s), 7,02 (IH, s), 7,05 (IH, d, J=7,6 Hz), 7,17 (2H, m), 7,71 (IH, d, J=2,7 Hz), 9,75 (IH, brd s,), 10,61 (lH,s). MS m/e 344 (MH*).

Analogicky pro C15H9CIF3NO3:

vypočteno; C 52,42 H 2,64 N 4,08 nalezeno: C 52,62 H 2,48 N 4,04.

Příklad 13 (-)-3-(5-Chlor-2-hydroxyfenyl)-l,3-dihydro-3-hydroxy-6-(trifluormethyl)-2H-indol-2-on

Teplota tání 198 až 200 ’C. [n]o ^2s-22,18’ (CHC1₃).IR {KBr,cm-*)3540, 3300, 1725, 1320, 1125. lH NMR (300 MHz, DMSO-de) δ 6,60 (IH, d, J=8,6 Hz), 6,82 (IH brd s), 7,02 (IH, s), 7,05 (IH, d, J = 7,6 Hz), 7,17 (2H, ra), 7,72 (IH, d, J =2,7 Hz), 9,75 (IH, brd s,), 10,61 (IH, s). MS m/e 344 (MH⁺).

Analogicky pro Ci5H9CIF3NO3:

vypočteno:	C	52,42	H	2,64	N 4,08
nalezeno:	C	52,40	H	2,59	N 4,01.
Příklad 14

(±)-3-(5-Chlor-2-methoxyfenyl)-l,3-clihydro-3-fluor-6-(trifluormethyl)-2H-indol-2-on

Teplota tání 168 až 170 *C. IR (KBr,cm“¹)3200, 1734, 1320, 1268, 1132. IH NMR {300 MHz, DMSO-ds) δ 3,53 (3H, s), 6,76 (IH, dd, J = 8,7 a 1,0 Hz), 7,14 (IH, d, J=2,0 Hz), 7,18 (IH, dd, J=

7,8 a 2,0 Hz), 7,26 (IH, d, J = 7,8 Hz), 7,33 (IH, dd, J=8,7 a 2,6 Hz), 7,78 (IH, dd, J=2,6 a 1,0 Hz), 9,00 (IH, s,). ¹⁹F NMR (282 MHz, CDCI3) δ -63,10 (6 CFs,-159,87 (3-F). MS m/e 360 (MH⁺).

Analogicky pro C16H1oClFeNOž: vypočteno: C 53,43 H 2,80 N 3,89 nalezeno: C 53,44 H 2,79 N 3,84.

Příklad 15 (±)-3-(5-Chlor-2-hydroxyfenyl)-l,3-dihydro-3-hydroxy-2-H-benz[q]indol-2-on

Teplota tání 170 až 172 ‘CJH NMR (300 MHz, DMSO-di) δ 6,58 (IH, d, J = 8,5 Hz), 6,66 (IH, s)., 7,02 (IH, d, J = 8,2 Hz), 7,14 (IH, dd, J=8,5 a 2,6 Hz), 7,42 (IH, d, J=8,2 Hz), 7,45 až

7,53 (2H, m), 7,76 (IH, d, J=2,6 Hz), 7,85 (IH, dd, J = 7,2 a 2,1 Hz), 8,10 (IH, d, J=7,2 Hz), 9,57 (IH, brd s,), 11,03 (IH, s). MS m/e 324 (M-H“).

Analogicky pro CisHi2CINO3.0,25 H2O:

vypočteno: C 65,46 H 3,82 N 4,24 nalezeno: C 65,48 H 3,60 N 3,89.

Příklad 16 (±)-3-(5-Chlor-2-hydroxyfenyl)-l,3-dihydro-6-fenyl-2-H-indol-2-on

Teplota tání 221 až 225 ’C (za rozkladu),!H NMR (300 MHz, DMSO-di) δ 6,78 (IH, J=9,l Hz), 6,99 (IH, d, J=7,6 Hz), 7,05 (IH, d, J= 6,6 Hz), 7,12 až 7,16 (3H, m), 7,34 (IH, t, J=7,3 Hz), 7,44 (2H, t, J = 7,2 Hz), 7,58 (2H, d, J=7,6 Hz), 9,83 (IH, s,), 10,59 (IH, s). MS m/e 336 (MH⁺).

Analogicky pro C2OH14CINO2. H2O:

vypočteno: C 68,29 H 4,01 N 3,98 nalezeno: C 68,47 H 3,81 N 3,89.

Příklad 17 (±)-3-(5-Chlor-2-hydroxyfenyl)-l,3-dihydro-2-H-benz[q]-indol-2-on

Teplota tání 211 až	215	‘C (za rozkladu)	. IH	NMR	( 300	MHz ,
DMSO-dt) δ 4,97 (IH, s),	6,80	(IH, d, J=8,9	Hz) ,	7,	10 až	7,17
(3H, s), 7,46 až 7,53 (3H,	m) ,	7,87 (IH, d, J=	7,5	Hz)	, 8,10	(IH,
d, J = 8,0 Hz), 9,83 (IH, s, )	1, 11	,25 (IH, s). MS	m/e	308	(MH') .
Analogicky pro C18H12CINO2,	, H2O	*
vypočteno: C 65,96 H 4,31	N 4	,27
nalezeno: C 65,87 H 3,99	N 3	,88.

Příklad 18 (±)-3-(5-Chlor-2-methoxyfenyl)-1,3-dihydro-3-fluor-6-fenyl-2Hindol-2-on

IR (KBr,cm ¹ ) 3200, 1738, 1338, 1266, 1120, 766 , 693 . ‘H NMR (300 MHz, CDCI3) δ 3,56 (3H, s), 6,76 (ÍH, d, J=8,7 Hz), 7,11 (ÍH, s), 7,14 (ÍH, d, J = 2,3 Hz), 7,20 (ÍH, d, J=7,9 Hz), 7,31 (ÍH, dd, J= 8,6 a 2,3), 7,37 (ÍH, d, J=7,0 Hz), 7,43 (2H, m), 7,54 (2H, d, J = 6,9), 7,80 (2H, d, J=2,5 Hz). ¹⁹F NMR (282 MHz, CDCI3) δ

-156,62 (3-F). MS m/e 366 [M-H)].

Příklad 19 (±)-3-(5-Chlor-2-methoxyfenyl)-l,3-dihydro-3-fluor-6-jod-2Hindol-2-on

Teplota tání 205 až 210 1266.1H NMR (300 MHz, CDCI3) Hz), 6,80 (ÍH, dd, J=7,8 a (2H, m), 7,66 (ÍH, brd s),

C. IR (Kbr,cm-i) 3600 až 3200, 1736, δ 3,55 (3H, s), 6,74 (ÍH, d, J = 9,8 2,5 Hz), 7,26 (ÍH, s), 7,28 až 7,35 7,74 (ÍH, d, J=2,l Hz). l’F NMR (282

MHz, CDCI3) δ -28,75 (?)(3-F). MS m/e 416 [Μ-Η)~] .

Příklad 20 (±)-3-(5-Chlor-2-hydroxyfenyl)-l,3-dihydro-6-(4-methylfenyl)2H-indol-2-on

Teplota tání 277 až 279 ’C (za rozkladu). IR (KBr,cm^-1) 3200, 1686. *H NMR (300 MHz, DMSO-ds) δ 2,32 (3H, s), 4,78 (ÍH, s),

6,81 (ÍH, d, J = 9,1 Hz), 6,97 (ÍH, d, J = 7,7 Hz), 7,03 (ÍH, d, J = 9,1 Hz), 7,09 (ÍH, d, J = l,4 Hz), 7,12 až 7,16 (2H, m), 7,24 <2H, d, J = 8,5 Hz), 7,47 (2H, d, J =8,1 Hz), 9,87 (ÍH, s), 10,58 (ÍH, s). MS m/e 348 [(M-H)].

Příklad 21 (±)-3-(5-Chlor-2-methoxyfenyl)-l,3-dihydro-3-fluor-7-(trifluormethyl)-2H-indol-2-on

Teplota tání 230 až 233 ’C. IR (KBr,cm-i) 3230, 1754, 1322, 1212, 1128. lH NMR (300 MHz, CDCI3) δ 3,52 (3H, s), 6,73 (IH, d,

J = 8,5 Hz), 7,08 (IH, t, J = 8,1

J = 8,5 a 2,1 Hz), 7,51 (IH, d, (IH, d, J = 2,1 Hz). ¹⁹F NMR -159,54 (3-F). MS m/e 358 (M-H)

Analogicky pro Ci6HioClFuNO2: vypočteno: C 53,43 H 2,80 N 3 nalezeno: C 53,09 H 2,88 N 3

Příklad 22 (±)-3-(5-Chlor-2-hydroxyfenyl)Teplota tání 158 až 160 ’C. (IH, brd s), 6,79 (IH, brd s), 7,24 (3H, m), 7,29 až 7,31 (2H, MS m/e 308 [(MH~)].

Analogicky pro CieHi3CINO2.1,25 vypočteno: C 65,07 H 4,40 N 4 nalezeno: C 64,70 H 4,38 N 4

Příklad 23 (+)-3-(5-Chlor-2-metoxyfenyl)-l indol-2-on

Hz), 7,24 (IH, s), 7,31 (IH, dd, J=7,4 Hz), 7,62 (IH, brd s), 7,76 (282 MHz, CDCI3) δ -6103 7-CF3,

].

,89

78.

,3-dihydro-2-H-benz[e]-indol-2-on ^lH NMR (300 MHz, DMSO-ds) δ 5,17

7,13 (IH, d, J= 6,5 Hz), 7,21 až m), 7,83 (3H, m,), 10,63 (IH, s) .

H2O:

.

3-dihydro-3-fluor-5-methyl-2HTeplota tání 193 až 195 ’C. IR (KBr,cm“¹)3200, 1732, 1270,

1216. ^lH NMR (300 MHz, CDCL₃) δ 2,22 (3H, s), 3,53 (3H, s), 6,74 (IH, d, J=8,4 Hz), 6,77 (lH,d, J=7,5 Hz), 6,87 (IH, s) 7,07 (IH, d, J = 8,0 Hz), 7,29 (IH, dd, J = 8,8 a 2,5 Hz), 7,77 (IH, d, J =2,5

Hz), 8,16 (IH, brd s,)J’F NMR (282 MHz, CDC1₃) δ -157,38 (3-F).

MS m/e 304 [(MH“)].

Analogicky pro C1éH13CIFNO2:

vypočteno: C 62,86 H 4,29 N 4,58 nalezeno: C 62,67 H 4,29 N 4,49.

Př i klad 24 (±)-3-(5-Chlor-2-metoxyfenyl)-l,3-dihydro-3-fluor-4,6-bis-(trifluoromethyl)-2H-indol-2-on

Teplota tání 262 až 264 *C. IR (KBr.cm-*) 3200, 1750, 1316, 1280, 1202, 1140. IH NMR (300 MHz, CDCI3) δ 3,38 (3H, s), 6,63 (IH, dd, J = 8,7 a 1,1 Hz), 7,21 (IH, dd,J=8,7 a 2,5 Hz), 7,29 (IH, s) 7,33 (IH, s), 7,63 (IH, d, J=2,l), 10,91 (IH, brd s,). l’F NMR (282 MHz, CDCI3) δ -60,00 (CF3), -63,40 (CF3), -163,42 (3-F). MS m/e 426 [MH’)].

Analogicky pro Ci7H9CIF7NO2:

vypočteno: C 47,74 H 2,12 N 3,27 nalezeno: C 47,58 H 2,18 N 3,19.

Příklad 25 >

(±)-3-(5-Chlor-2-metoxyf enyl)-1,3-dihydro-3,5-difluor-2H-indol2 -on

Teplota tání 205 až 207 *C. IR (KBr,cm’¹) 3200, 1732, 1272, 1218, 1144. IH NMR (300 MHz, CDCI3) δ 3,53 (3H, s), 6,75 (IH, dd, J =8,8 a 1,1 Hz), 6,78 až 6,84 (2H, m), 6,95 až 7,02 (IH, m) 7,31 (IH, dd J=8,7 a 2,6 Hz), 7,75 (IH, d, J=2,l Hz), 8,48 (IH, brd s,). ^l9F NMR (282 MHz, CDCI3) δ -119,53 (5-F), -158,81 (3-F).

MS m/e 308 [MH)].

Analogicky pro C1 5H1oC1F2NO2:

vypočteno: C 58,17 H 3,25 N 4,52 nalezeno: C 58,02 H 3,45 N 4,41.

Příklad 26 (±)-5-Brom-3-(5-chlor-2-metoxyfenyl)-l,3-dihydro-3-fluor-2Hindol-2-on

Teplota tání 206 až 208 *C. IR (KBr,cm-¹) 3200, 1738, 1300, 1262, 1216, 1126, 820. *Η NMR (300 MHz, CDCI3) δ 3,53 (3H, s), 6,75(1H, d, J=8,2 Hz), 6,78 (IH, d, J=7,4 Hz), 7,17 (IH, s) 7,32 (IH, dd, J=8,5 a 2,3 Hz), 7,41 (lH,d,J=8,2 Hz), 7,74 (IH, d, J= 2,4 Hz), 8,37 (IH, brd s,). ¹⁹F NMR (282 MHz, CDCI3) δ -158,55 (3-F). MS m/e 368 [MH’)].

Analogicky pro C15H1oBrClFNO2:

vypočteno: C 48,61 H 2,72 N 3,78 nalezeno: C 48,71 H 2,36 N 3,58.

Příklad 27 (±) — 3 — ( 5-Chlor-2-hydroxyfenyl)-l ,3-dihydro-6[-4-( trifluormethy-1)fenyl]-2H-indol-2-on

Teplota tání 221 až 225 *C. IR (KBr,cm¹)3278, 1686, 1326, 1276. ^lH NMR (300 MHz, DMSO-dó) δ 4,81 (IH, s), 6,77 (IH d, J = 8,4), 7,04 (IH, d, J = 7,6 Hz), 7,10 (IH, d J = 1 ,3 Hz), 7,14 (IH, d, J = 2,6 Hz), 7,18 až 7,23 (3H, m), 7,77 až 7,84 (3H, m), 9,83 (IH, s), 10,64 (IH, s,). MS m/e 402 [MH)].

Analogicky pro C21H13CIF3NO2·0,25 H2O:

vypočteno: C 61,78 H 3,33 N 3,43 nalezeno: C 61,97 H 3,63 N 3,62.

Příklad 28 (±)-3-(5-Chlor-2~hydroxyfenyl)-l,3-dihydro-2H-indol-2-on

Teplota tání 256 až 258 ’C. IR (KBr,cm-i) 3300, 3200, 1680, 820, 750. ^lH NMR (300 MHz, DMSO-dó) δ 4,75 (IH, s), 6,78 (IH d, J=8,6 Hz), 6,85 (2H, t, J=8,l Hz), 6,92 (IH, d J=7,2 Hz), 7,08 (IH, d, J = 2,5 Hz), 7,11 až 7,17 (2H, m), 8,78 (lH,s), 10,46 (IH,

s). 13c NMR (75 MHz, DMSO-d&) δ 48,04, 109,09, 116,87, 121,31, 122,20, 123,72, 126,61, 127,64, 127,99, 130,01, 130,05, 142,78,

154,40, 177,17. MS m/e 260 (MH⁺).

Analogicky pro C14H1OCINO2:

vypočteno: C 64,75 H 3,88 N 5,39 nalezeno: C 64,63 H 3,93 N 5,23.

Příklad 29 (±)-3-(5-Chlor-2-methoxyfenyl)-l,3-dihydro-3-hydroxy-5-(trifluormethyl)-2H-indol-2-on

Teplota tání 218 až 220 *C. IR (KBr,cm^-1) 3350, 1730, 1325, 1260, 1150, 1120. *H NMR (300 MHz, DMSO-dé) δ 3,41 (3H,s), 6,88 (IH, s), 6,93 (IH, d, J=8,8 Hz), 7,01 (lH,d, J=8,l Hz), 7,09 (IH, d, J=l,6 Hz), 7,35 (IH, dd, J=8,7 a 2,7 Hz), 7,56 (IH, dd, J= 8,1 a 1,1 Hz), 7,80 (IH, d, J=2,7 Hz), 10,77 (lH,s). ¹³C NMR (75 MHz, DMS0-d₆)6 55,97, 74,26 , 109,51, 113,61 , 120,06, 120,11, 121,8 (m, CF3) 124,50, 126,37, 126,94, 128,72, 131,38, 133,10, 146,70,

154,31, 177,55. MS m/e 358 (MH⁺).

Analogicky pro C16H11C1F3NO3 :

vypočteno: C 53,72 H 3,10 N 3,92 nalezeno: C 53,51 H 3,00 N 3,91.

Příklad 30 (±)-5-Brom-3-(5-chlor-2-metoxyfenyl)-l,3-dihydro-3-hydroxy-2Hindol-2-on

Teplota tání 245 až 247 ’C. IR (KBr,cm-i) 3450-3200, 1712, 1246. ^lH NMR (300 MHz, DMSO-dt) δ 3,42 (3H, s), 6,79 (2H, d, J=

8,3 Hz), 6,91 (IH, d, J=7,l Hz), 6,93 (IH, s), 7,31 až 7,36 (2H, m), 7,76 (lH,d,J=2,7 Hz), 10,50 (IH, s,). ¹³C NMR (75 MHz, DMSO-dé) δ 55,95, 74,60, 111,25, 112,82, 113,49, 124,41, 126,25, 126,85, 128,59, 131,58, 131,68, 134,62, 142,34 154,32, 177,12. MS m/e 370 (MH⁺).

Analogicky pro C:sHi iBrC 1NO3:

vypočteno: C 48,88 H 3,01 N 3,80 nalezeno: C 49,32 H 3,03 N 3,58.

Příklad 31 (±)— 3 — (5-Chlor-2-hydroxyfenyl)-4,6-dichlor-2H-indol-2-on

Teplota tání 238 až 240 *C. IR (KBr,cm¹) 3400, 1694, 1318. *H NMR (300 MHz, DMSO-dé) δ 4,83 (lH,brd s), 6,70 (IH, brd s),

6,82 (IH, s), 7,01 (IH, s), 7,14 (IH, dd, J=8,7 a 2,4 Hz), 7,4 (IH, brd s), 9,70 (IH, brd s), 10,82 (IH, s). MS m/e 328 (MH)⁺.

Příklad 32 (±)-3-(5-Chlor-2-metoxyfenyl)-l,3-dihydro-3-hydroxy-6-jod-2Hindol-2-on

Teplota tání 209 až 211 ’C. *H NMR (300 MHz, DMSO-dé) δ 3,42 (3H,s) , 6,62 (IH d, J = 7,7 Hz), 6,73 (lH,s), 6,91 (IH, d, J = 8,8

Hz), 7,13 (IH, d, J = l,4 Hz), 7,18 (IH, dd, J =7,7 a 1,4 Hz), 7,32 (IH, dd, J=8,8 a 2,7 Hz), 7,75 (IH, d, J=2,7 Hz), 10,46 (IH, s,) ¹³C NMR (75 MHz, DMSO-de) δ 55,99, 74,34, 94,43, 113,48, 117,55,

124,36, 125,60, 126,76, 128,48, 129,99, 131,75, 132,06, 144,60,

154,33, 177,28. MS m/e 416 (MH+).

Analogicky pro C15H11CIJNO3 vypočteno: C 41,93 H 2,65 nalezeno: C 41,98 H 2,73

0,25 CH2CI2: N 3,21 N 3,19.

Příklad 33 (±)-3-(5-Chlor-2-hydroxyfenyl)-l,3-dihydro-6-jod-2H-indol-2-on

Teplota tání 199 až 203 ’C (za rozkladu). MS m/e 386 (MH⁺).

Analogicky pro C 1 <iH9 C1JNO2 . H2O :

vypočteno: C 39,04 H 2,71 N 3,14 nalezeno: C 38,82 H 2,40 N 3,04.

Příklad 34 (±)-3-(5-Chlor-2-methoxyfenyl)-l,3-dihydro-3-hydroxy-2-H-benz[f ] indol-2-on

Teplota tání 305 až 307 ‘C (za rozkladu). IR (KBr,cm^-1) 3356, 1728, 1248.IH NMR (300 MHz, DMSO-dé) δ 3,32 (3H, s), 6,79 (IH s), 6,89 (IH, d, J=8,7 Hz), 7,14 (IH, s), 7,24 (IH, t,J=7,0 Hz), 7,32 (IH, d, J=2,7 Hz), 7,35 až 7,41 (2H, m), 7,75 (2H, t, J=8,5 Hz), 7,85 (IH, d, J= 2,7 Hz), 10,71 (lH,s). MS m/e 357 (M+NHa)⁺.

Příklad 35 (±)— 3 — (5-Chlor-2-hydroxyfenyl)-l,3-dihydro-3-hydroxy-2-H-benz[f]indol-2-on

Teplota tání 160 až 165 ’C (za rozkladu). IR (KBr,cm^-1) 3400,

1706. *H NMR (300 MHz, CDCI3-CD3OD) δ 6,71 (1Η, dd, J=7,4 a 1,4

Hz), 7,03 (IH, s), 7,05 (IH, d, J = 2,6 Hz), 7,12 (IH, s), 7,22 (2H,m), 7,29 (IH, d, J=8,l Hz), 7,38 (2H, t, J=8,2 Hz), 7,64 až

7,69 (3H, m). MS m/e 324 (M-H).

Příklad 36 (±)-3-(5-Chlor-2-hydroxyfenyl)-l,3-dÍhydro-2-H-benz[f]-indol-2-on

Teplota tání 254 až 256 C (za rozkladu). IR (KBr,cm^-1) 3300, 1690, 1250, 740. IH NMR (300 MHz, DMSO-dé) δ 4,88 (IH, s), 6,75 (IH, d, J=8,6 Hz), 7,15 (IH, s), 7,18 (IH, d, J =2,7 Hz), 7,22 až

7,27 (2H, m), 7,37 (IH, t, J=8,l Hz), 7,42 (IH, s), 7,55 (2H, t, J=9,4 Hz), 9,75 (IH, s), 10,77 (lH,s). MS m/e 308 (M-H)~.

Příklad 37 (3S)-(+)-(5-Chlor-2-methoxyfenyl)-l,3-dihydro-3-fluor-6-(trifluormethy1)-2H-indol-2-on

Pomocí analytického sloupce HPLC (250x4,6 mm) Chiracel-OD se na své enantiomery separuje racemická sloučenina podle příkladu 14 za použití systému 9:1 hexany/isopropylalkohol jako elučního rozpouštědla při průtočné rychlosti 0,75 ml/min. Detekční způsob funguje s UV-detektorem HP 1090 s diodovým paprskem s vlnovou délkou 220 nm. První enantiomer eluovaný ze sloupce má retenční dobu přibližně 8,22 minut a je určen jako (+) -enantiomer (3S)-(+)-(5-chlor-2-methoxyfenyl)-l,3-dihydro-3-fluor-6-(trifluor methyl)-2H-indol-2-onu. V preparačním měřítku se může rozpustit 1 g racemátu jedinou injekcí na 5x50 preparativním sloupci HPLC Chiracel-OD pomocí systému 9:1 hexany/isopropylalkohol při průtočné rychlosti 85 ml/min se separací na základní čáře. Rekrystalizací enantiomeru ze systému methylenchlorid/hexany se získají krystaly vhodné pro rentgenovou analysu jediného krystalu. Za pomoci anomálního rozptylu z atomu chloru se stanoví absolutní kon48 figurace při asymetrickém atomu uhlíku jako S pro ( + )-enantiomer.

Enantiomer je identický s racemátem, pokud jde o NMR, hmotová spektra, TLC a IR. Sloučenina (3S)-(+)-(5-chlor-2-methoxyfenyl)l,3-dihydro-3-fiuor-6-(trifluormethyl)-2H-indol-2-on má teplotu tání 198 až 200 *C a [ot]o²⁵ + 149,84 * (methanol).

Příklad 38 (3R)-(-)-(5-Chlor-2-methoxyfenyl)-l,3-dihydro-3-fluor-6-(trifluormethyl)-2H-indol-2-on

Pomocí analytického sloupce HPLC (250x4,6 mm) Chiracel-OD se na své enantiomery separuje racemická sloučenina podle příkladu 14 za použití systému 9:1 hexany/isopropylalkohol jako elučního rozpouštědla při průtočné rychlosti 0,75 ml/min. Detekční způsob funguje s UV-detektorem HP 1090 s diodovým paprskem s vlnovou délkou 220 nm.

Z experimentálního postupu, popsaného v příkladu 37, se eluuje druhý enantiomer ze stejného sloupce při retenční době přibližně 11,58 minut a je identifikován jako (-)enantiomer (3R) — (-)-(5-chlor-2- methoxyfenyl)-l,3-dihydro-3-fluor-6-(trifluormethyl)-2H-indol-2-on. V preparačním měřítku se může rozpustit až 1 g racemátu jedinou injekcí na 5x50 preparát ivním sloupci HPLC Chiracel-OD pomocí systému 9:1 hexany/isopropylalkohol při průtočné rychlosti 85 ml/min se separací na základní čáře. Rekrystalizací individuálního enantiomeru ze systému methylenchlorid/ hexany se získají krystaly vhodné pro rentgenovou analysu jediného krystalu. Za pomoci anomálního rozptylu z atomu chloru se stanoví absolutní konfigurace při asymetrickém atomu uhlíku jako R pro (-)-enantiomer. Enantiomer je identický s racemátem, pokud jde o NMR, hmotová spektra, TLC a IR. Sloučenina (3R)-(-)-(5chlor-2-methoxyfenyl)-l,3- dihydro-3-fluor-6-(trifluormethyl)-2Hindol-2-on má teplotu tání 199 až 201 'C a [α]o ^{2 5} - 149,43 (methanol).

Technická využitelnost

Substituované 3-fenylindolové derivátů, které jsou modulátory velkých spojových draslíkových kanálků (Maxi-K) aktivovaných vápníkem a jsou tudíž užitečné pro výrobu farmaceutických prostředků pro ochranu neuronálních buněk, obzvláště pro ošetřování nebo prevenci ischemieké mrtvice.

QXÁn; kancelář f A PARTNEŘI

-u-r. Pey KALENSKÝ advokát

- 50 1.

PATENTOVÉ

Derivát oxindolu obecného

Claims

NÁROKY vzorce I (I) kde znamená

R atom vodíku, skupinu hydroxyiovou nebo atom fluoru,

R^l,R²,R³ a R⁴ na sobě nezávisle atom vodíku, skupinu alkylovou s 1 až 4 atomy uhlíku, atom halogenu, skupinu trifluormethylovou, skupinu fenylovou, p-methylfenylovou nebo p-trifluormethy1fenylovou, nebo R^l a R² , R² a R³ nebo R³a R⁴ spolu vytvářejí benzofuzovaný kruh,

R⁵ atom vodíku nebo skupinu alkylovou s 1 až 4 atomy uhlíku a

R⁶ atom chloru nebo skupinu trifluormethylovou, nebo jeho netoxická farmaceuticky vhodná sůl, solvát nebo hydrát .
2.

Derivát oxindolu podle nároku 1, obecného vzorce II, (II) kde znamená

Rl,R2,R3 _a R⁴ na sobě nezávisle atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, atom halogenu nebo skupinu trifluormethylovou a znamenají-1i R¹ a R⁴ atom vodíku, znamená R² nebo R³ skupinu fenylovou, p-methylfenylovou nebo trifluormethylfenylovou, nebo R¹ a R², R² a R³ nebo R³a R⁴ spolu vytvářejí benzofuzovaný kruh,

R⁵ atom vodíku nebo skupinu alkylovou s 1 až 4 atomy uhlíku a

R⁶ atom chloru nebo skupinu trifluormethylovou, nebo jeho netoxická farmaceuticky vhodná sůl, solvát nebo hydrát.
3. Derivát oxindolu podle rL

nároku 1, obecného vzorce III, R¹ H N =0 (III) R⁴ rii OR⁵ R⁶''

kde znamená

R¹^²^³ a R⁴ na sobě nezávisle atom vodíku, skupinu alkylovou s 1 až 4 atomy uhlíku, atom halogenu nebo skupinu trifluormethylovou a znamenají-li R¹ a R⁴ atom vodíku, znamená R² nebo R³ skupinu fenylovou, p-methylfenylovou nebo trifluormethylfenylovou, nebo R¹a R², R² a R³ nebo R³a R⁴ spolu vytvářejí benzofuzovaný kruh,

R⁵ atom vodíku nebo skupinu alkylovou s 1 až 4 atomy uhlíku a

R⁶ atom chloru nebo skupinu trifluormethylovou, nebo jeho netoxická farmaceuticky vhodná sůl, solvát nebo hydrát.
4.

Derivát oxindolu podle nároku 1, obecného vzorce IV, kde znamená

R^l,R²,R³ a R⁴ na sobě nezávisle atom vodíku, skupinu álkylovou s 1 až 4 atomy uhlíku, atom halogenu nebo skupinu trifluormethylovou a známenají-1i R¹ a R⁴ atom vodíku, znamená R² nebo R³ skupinu fenylovou, p-methylfenylovou nebo trifluormethylovou, nebo R^Ja R², R² a R³ nebo R³a R⁴ spolu vytvářejí benzofuzovaný kruh,

R⁵ álkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku a

R⁶ atom chloru nebo skupinu trifluormethylovou, nebo jeho netoxická farmaceuticky vhodná sůl, solvát nebo hydrát.
5. Derivát oxindolu podle nároku 2 obecného vzorce II, kde znamená R^l, R², R³ a R⁴ na sobě nezávisle atom vodíku, skupinu methylovou, atom halogenu nebo skupinu trifluormethylovou, a ostatní symboly mají v nároku 2 uvedený význam, nebo jeho netoxická farmaceuticky vhodná sůl, solvát nebo hydrát.
6. Derivát oxindolu podle nároku 2 obecného vzorce II, kde znamená R¹, R³ a R⁴ atom vodíku a R² atom vodíku, skupinu trifluormethylovou nebo fenylovou, a ostatní symboly mají v nároku 2 uvedený význam, nebo jeho netoxická farmaceuticky vhodná sůl, solvát nebo hydrát.
7. Derivát oxindolu podle nároku 2 obecného vzorce II, kde znamená R^Ja R², R² a R³ nebo R³a R⁴ spolu benzofuzovaný kruh, a ostatní symboly mají v nároku 2 uvedený význam, nebo jeho netoxická farmaceuticky vhodná sůl, solvát nebo hydrát.
8. Derivát oxindolu podle nároku 2 obecného vzorce II, kde znamená R⁵ znamená atom vodíku, a ostatní symboly mají v nároku 2 uvedený význam, nebo jeho netoxické farmaceuticky vhodná sůl, solvát nebo hydrát.
9. Derivát oxindolu podle nároku 2 obecného vzorce II, kde znamená R⁶ znamená atom chloru, a ostatní symboly mají v nároku 2 uvedený význam, nebo jeho netoxické farmaceuticky vhodná sůl, solvát nebo hydrát.
10. Derivát oxindolu podle nároku 3 obecného vzorce III, kde znamená R¹, R², R³ a R⁴ na sobě nezávisle atom vodíku, skupinu methylovou, atom halogenu nebo skupinu trifluormethylovou, a ostatní symboly mají v nároku 2 uvedený význam, nebo jeho netoxická farmaceuticky vhodná sůl, solvát nebo hydrát.
11. Derivát oxindolu podle nároku 3 obecného vzorce III, kde znamená R¹, R³ a R⁴ na sobě nezávisle atom vodíku, R² atom vodíku, skupinu trifluormethylovou, nebo fenylovou, a ostatní symboly mají v nároku 2 uvedený význam, nebo jeho netoxická farmaceuticky vhodná sůl, solvát nebo hydrát.
12. Derivát oxindolu podle nároku 3 obecného vzorce III, kde znamená R¹ a R², R² a R³ nebo R³a R⁴ spolu benzofuzovaný kruh, a ostatní symboly mají v nároku 3 uvedený význam, nebo jeho netoxická farmaceuticky vhodná sůl, solvát nebo hydrát.
13. Derivát oxindolu podle nároku 3 obecného vzorce III, kde znamená R⁵ atom vodíku, a ostatní symboly mají v nároku 3 uvedený význam, nebo jeho netoxická farmaceuticky vhodná sůl, solvát nebo hydrát.
14. Derivát oxindolu podle nároku 3 obecného vzorce III, kde znamená R⁶ znamená atom chloru, a ostatní symboly mají v nároku 3 uvedený význam, nebo jeho netoxická farmaceuticky vhodná sůl, solvát nebo hydrát.
15. Derivát oxindolu podle nároku 4 obecného vzorce IV, kde znamená R¹, R², R³ a R⁴ na sobě nezávisle atom vodíku, skupinu methylovou, atom halogenu nebo skupinu trifluormethylovou, a ostatní symboly mají v nároku 4 uvedený význam, nebo jeho netoxická farmaceuticky vhodná sůl, solvát nebo hydrát.
16. Derivát oxindolu podle nároku 4 obecného vzorce IV, kde znamená R¹, R³ a R⁴ atom vodíku, R² atom halogenu, skupinu trifluormethylovou, nebo fenylovou, a ostatní symboly mají v nároku 4 uvedený význam, nebo jeho netoxická farmaceuticky vhodná sůl, solvát nebo hydrát.
17. Derivát oxindolu podle nároku 4 obecného vzorce IV, kde znamená R!a R², R² a R³ nebo R³a R⁴ spolu benzofuzovaný kruh, a ostatní symboly mají v nároku 4 uvedený význam, nebo jeho netoxická farmaceuticky vhodná sůl, solvát nebo hydrát.
18. Derivát oxindolu podle nároku 4 obecného vzorce IV, kde znamená R⁵ skupinu methylovou, a ostatní symboly mají v nároku 4 uvedený význam, nebo jeho netoxická farmaceuticky vhodná sůl, solvát nebo hydrát.
19. Derivát oxindolu podle nároku 4 obecného vzorce IV, kde znamená R⁶ atom chloru, a ostatní symboly mají v nároku 4 uvedený význam, nebo jeho netoxická farmaceuticky vhodná sůl, solvát nebo hydrát.
20. Derivát oxindolu podle nároku 1 obecného vzorce I,kterým je (±)-3-(5-chlor-2-methoxyfeny 1)-1,3-dihydro-3-hydroxy-6-(trifluormethyl )-2H-indol-2-on, (±)-3-(5-chlor-2-methoxyfenyl)-l,3-dihydro-6-(trifluormethyl)-2Hindol-2-on, (±)-3-(5-chlor-2-hydoxyfenyl)-l,3-dihydro-3-hydroxy-6-(trifluor55 methyl)-2H-indol-2-on, (±)-3-(5-chlor-2-hydoxyfenyl)-l,3-dihydro-6-(trifluormethyl)2H-indol-2-on, (±)-3-(5-chlor-2-hydoxyfenyl)-4,6-dichloro-l,3-dihydro-3-hydroxy2H-indol-2-on, (±)-3-(5-chlor-2-hydoxyfenyl)-l,3-dihydro-3-hydroxy-7-(trifluormethyl)-2H-indol-2-on, (±)-3-(5-chlor-2-hydoxyfenyl)-l,3-dihydro-3-hydroxy-4-(trifluormethyl)-2H-indol-2-on, (±)-l,3-dihydro-3-hydroxy-3-[2-hydroxy-5-(trifluormethyl)fenyl]6-(trifluormethyl)-2H-indol-2-on, (±)-3-(5-chlor-2-hydoxyfenyl)-l,3-dihydro-3-hydroxy-4,6-bis(trifluormethyl)-2H-indol-2-on, (-)-3-(5-chlor-2-methoxyfenyl)-l,3-dihydro-3-hydroxy-6-(trifluormethyl)-2H-indol-2-on, (+)-3-(5-chlor-2-hydroxyfenyl)-l,3-dihydro-3-hydroxy-6-(trifluormethyl)-2H-indol-2-on, (-)-3-(5-chlor-2-hydroxyfenyl)-l,3-dihydro-3-hydroxy-6-(trifluormethyl)-2H-indol-2-on, (±)-3-(5-chlor-2-methoxyfenyl)-l,3-d ihydro-3-fluoro-6-(tr ifluormethyl)-2H-indol-2-on , (3S)-(+)-(5-chlor-2-methoxyfenyl)-l,3-dihydro-3-fluor-6-(trifluormethyl )-2H-indol-2-on, (3R)-(-)-(5-chlor-2-methoxyfenyl)-l,3-dihydro-3-fluor-6-(trifluormethyl)-2H-indol-2-on (±)-3-(5-chlor-2-hydroxyfenyl)-l,3-dihydro-3-hydroxy-2-H-benz[g]indol-2-on, (±)-3-(5-chlor-2-hydroxyfenyl)-l,3-dihydro-6-fenyl-2-H-indol-2-on, (±)-3-(5-chlor-2-hydroxyfenyl)-l,3-dihydro-2-H-benz[g]-indol-2-on, (±)-3-(5-chlor-2-methoxyf enyl)-1,3-dihydro-3-fluor-6-fenyl-2Hindol-2-on, (±)-3-(5-chlor-2-methoxyfenyl)-l,3-dihydro-3-fluor-6-jod-2-Hindol-2-on, (±)-3-(5-chlor-2-hydroxyfenyl)-l,3-dihydro-6-(4-methylfenyl)-2-Hindol-2-on, (±) - 3-(5-chlor-2-methoxyfenyl)-l,3-dihydro-3-fluor-7-(trifluormethyl)-2H-indol-2-on, (±)-3-(5-chlor-2-hydroxyfenyl)-l,3-dihydro-2Hbenz[e]-indol-2-on, (±)-3-(5-chlor-2-methoxyfenyl)-l,3-dihydro-3-fluor-5-methyl-2Hindol-2-on, (±)-3-(5-chlor-2-methoxyfenyl)-l,3-dihydro-3-fluor-4,6-bis(trifluormethyl)-2H-indol-2-on, (±)-5-brom-3- (5-chlor-2-methoxyfenyl)-1,3-dihydro-3-fluor)-2Hindol-2-on, (±)-3-(5-chlor-2-hydroxyfenyl)-l,3-dihydro-6-[(4-trifluormethyl)fenyl]-2H-indol-2-on, (±)-3-(5-chlor-2-hydroxyfenyl)-l,3-dihydro-2-H-indol-2-on, (±)-3-(5-chlor-2-metoxyfenyl)-l,3-dihydro-3-hydroxy-2H-indol2-on, (±)-3-(5-chlor-2-hydroxyfenyl)-4,6-dichlor-l,3-dihydro-2Hindol-2-on, (±)— 3 — (5-chlor-2-metoxyfenyl)-l,3-dihydro-3-hydroxy-6-jod-2Hindol-2-on, (±)-3-(5-chlor-2-hydroxyfenyl)-l,3-dihydro-6-jod-2H-indol-2-on, (±)-3-(5-chlor-2-metoxyfenyl)-l,3-dihydro-3-hydroxy-2H-benz[f]indol-2-on, (±)-3-(5-chlor-2-hydroxyfenyl)-l,3-dihydro-3-hydroxy-2Hbenz[f]indol-2-on, (±)-3-(5-chlor-2-hydroxyfenyl)-l,3-dihydro-2H-benz[f]-indol-2-on.
21. Derivát oxindolu obecného vzorce podle nároku 20, kterým je (±)-3-(5-chlor-2-hydroxyfenyl)-l,3-dihydro-6-(trifluormethyl)2-H-indol-2-on, (±)-3-(5-chlor-2-hydroxyfenyl)-l,3-dihydro-3-hydroxy-6-(trifluormethyl)-2-H-indol-2-on, (±)-3-(5-chlor-2-methoxyfenyl)-l,3-dihydro-3-fluoro-6-(trifluormethyl)-2-H-indol-2-on, (3S)-(+)-(5-chlor-2-methoxyfenyl)-l,3-dihydro-3-fluor-6(trifluormethy1)-2H-indol-2-on, (3R)-(-)-(5-chlor-2-methoxyfenyl)-l,3-dihydro-3-fluor-6- 5 7

I (11- i f 1 uo rme t hy1 ) -2 Η - i ndo ! -2-o η, (±)-3-(5-c hI o r-2-hydro xyf e nyI )-1,3-d i hydro-3-hydroxy-2H-benz[g]i ndo1-2-on, (±)-3 -(5-c h1 o r-2-hyd r o xyf e ny1)-1, 3-di hydro-6-fenyl-2 H-i ndol-2 -o η, (t)-3-(5-chlor-2-hydroxyfenyl)-1, 3-d i hydro-2H-benz[e] - indoI-2-on.

co '<

JJ σι
22. Farmaceutický prostředek otevírání draslíkových kanálků s vápníkem, vyz n a č u j í c í s peuticky účinného množství derivát s farmaceuticky vhodným nosičem nebo k léčení chorob způsobujících vysokou vodivostí, ovládaných e t í m , že obsahuje teraoxindolu podle nároku 1 spolu ředidlem.
23. Použití derivátu indolu podle nároku 1 pro výrobu farmaceutického prostředku pro ošetřování chorob savců způsobujících otevírání draslíkových kanálků s vysokou vodivostí, ovládáných vápníkem.
24. Použití derivátu indolu podle nároku 1 pro výrobu farmaceutického prostředku pro ošetřování chorob savců, jako jsou křeče, astma, močová inkontinence a traumatické poškození mozku.
25, Použití derivátu ceutického prostředku pro vá i sc hem i e.

indolu podle nároku 1 pro výrobu farmaošetřování chorob savců, jako je mozko
26, Použití derivátu indolu podle nároku 2 pro výrobu farmaceutického prostředku pro ošetřování chorob savců způsobujících otevírání draslíkových kanálků s vysokou vodivostí, ovládaných vá pn í kem.
27. Použití derivátu indolu podle nároku 3 pro výrobu farmaceutického prostředku pro ošetřování chorob savců způsobujících otevírání draslíkových kanálků s vysokou vodivostí, ovládaných vá pní kem.

23. Použití derivátu indolu podle nároku 4 pro výrobu farmaceutického prostředku pro ošetřování chorob savců způsobujících otevírání dras Ií k ovýc h kanálků s vysokou vodivostí, ovládaných vápní kem.
29. Použití derivátu indolu podle nároku 20 pro výrobu farmaceutického prostředku pro ošetřování chorob savců způsobujících otevírání draslíkových kanálků s vysokou vodivostí, ovládaných vápní kem.
30. Použití derivátu indolu podle nároku 21 pro výrobu farmaceutického prostředku pro ošetřování chorob savců, jako jsou křeče, astma, močová inkontinence a traumatické poškození mozku.
31 . Použití derivátu indolu podle nároku 21 pro výrobu farmaceutického prostředku pro ošetřování chorob savců, jako je mozková i sc hem i e.