CrazyBrunette

Kdy naposledy jste měli den, kdy jste byli tak unavení, že jste, nejenom nechtěli, ale ani nemohli nic dělat? Já měla takové poslední tři týdny. Nemohla jsem spát, jediné, co jsem musela, byl odchod do práce a návrat zpět domů, kde jsem odpadla, a kromě sprchy a vyčištění zubů vlastně nebyla schopná udělat cokoli navíc. Žádné sledování příjemných anime, žádné čtení, o procházce do zimního mrazivého slunce ani nemluvím. Leda tak sezení v křesle a mazlení se s kočičákem. Do toho mi pracovní nasazení, které je a ještě bude mimořádné, díky personálním změnám, vybíjí baterky na minimum, a sociální akumulátor se od Vánoc ani nestihl začít nabíjet. Dneska je první den, kdy jsem se konečně pořádně vyspala. Vrhla jsem se do alespoň základního úklidu, jako zvukovou kulisu si pustila doktora House a teď rychle sesmolím tento krátký odstavec. Přestože letošní zima se mi líbí (teda, líbí se mi ty slunečné a mrazivé dny, ne ty, kdy je zataženo, mlha nebo nedej bože sněží), jediné, co si přeji, je, aby už konečně začalo jaro - potřebovala bych pořádnou dávku denního světla a tepla. Ale jediné teplo, které mě čeká, je návštěva brněnského resortu Maximus, kde si střihnu nějaký saunový rituál. Prozatím jediná věc, která se mi za toho nešťastné období povedla, a ze které mám ohromnou radost, je proběhnuvší konzultace u Kuby z tetovacího salonu Nerd. Datum samotného tetování mám sice až v květnu, ale kdo ví, třeba se mi podaří splašit dřívější termín. A do nejbližší budoucnosti plánuji schůzku s podlahářem a domluvu začátku další části rekonstrukce našeho domečku. Tak snad to nebyl poslední den, kdy jsem se opravdu vyspala, konečně začnu zase žít jako člověk, a nebudu vypadat jako troska, co vylezla z kanálu... Držte mi palce, budu to potřebovat :) 

Série Orange byla moje nejspíš poslední snaha o dokončení čtecí výzvy. A jsem moc ráda, že budu končit rok zrovna s ní, protože celkem hektický konec roku zakončila s příjemným a milým dějem, třebaže to bylo sci-fi.

Šestnáctiletá Naho Takamija z malebného města Macumoto si žije docela obyčejně – chodí do školy, baví se s kamarády a připravuje se na budoucnost, kterou si samozřejmě maluje trochu narůžovo. Jednoho dne však její poklidně plynoucí život převrátí naruby jediný dopis, a nejen tak ledajaký! Píše jí totiž její budoucí, o deset let starší já, které si přeje, aby si Naho jednoho dne nemusela vyčítat ty samé chyby.

Moje hodnocení: 3/5 Série Orange je dějově ukončená pátým dílem. Následně pak autorka vydala další dvě mangy, aby dokončila vše, co příběhem chtěla říct. Dějově byly poslední dvě knihy vlastně úplně zbytečně, ale celkem pěkné. Nicméně jsem díky nim srazila hodnocení na průměr. No dobře, nechme polemiky, proč autorka přistoupila k takovému kroku, stranou, a věnujme se ději. Příběh je o partě kamarádů, kteří do svého středu přijmou nového spolužáka. Parta se dobře baví, a protože se středoškoláky houpou hormony, lásky je tu na rozdávání. V tomhle je příběh sladký jako cumel, všichni jsou děsně stydlivý a nechtějí druhé obtěžovat, obzvláště hlavní duo, kteří skrývají vše, co cítí a co si myslí. Klidné dospívání nicméně naruší dopis z budoucnosti. Hlavní hrdinka píše sama sobě, z doby za deset let, aby mohla napravit to, čeho v budoucnu bude litovat, a hlavně, aby zachránila život svému novému spolužákovi. Za mě byl příběh zajímavý, i když vysvětlení toho, jak poslali dopis do minulosti, bylo takové pofidérní. Postavy byly milé, nenadchnou ani neurazí, obzvlášť pokud jde o hlavní hrdinku. Ale co čekat, je to šestnáctileté kůzle a seká jednu krpu za druhou. Nejsympatičtější mi byly Azusa a Takako. Líbila se mi kresba, Takano Ichigo byla pečlivá a snažila se vykreslit všechny ty emoce, co postavy pociťovaly a potlačovaly. Navíc je to klasická dějová manga, takže je tu hodně přímé řeči, člověk se může opravdu začíst a užít si to. Orange už si nejspíš znovu nepřečtu, ale jsem ráda, že jsem se do ní pustila a za dva večery ji dokončila :) Sérii navíc přilepšovala bonusová manga, Astronaut v barvě jara, která je na konci pěti hlavních knih, která byla více komediální a moc pěkná!

Generál Arpád, bratr princeznina otce Ladislava, se spojí se sousedním panovníkem Bojoslavem, Anniným nápadníkem. Anna si však Bojoslava nechce vzít, navíc král Ladislav si přeje žít se sousedy v míru a Arpáda zbaví generálské hodnosti. Ponížený Arpád přiměje čaroděje Lába, aby ho krále zbavil a ujímá se vlády. Annu, Ondřeje i Lába tak čeká nelehký úkol postavit se Arpádovi i vlastnímu svědomí.

Moje hodnocení: 3/5 Osobně se mi pohádka "Čáry-máry," jak si ji Slováci oficiálně pojmenovali, líbila a fousek více, než česká Záhada. Příběh byl rozhodně zajímavější. Generál žárlí na svého bratra, a čaroděj, spíše omylem, promění krále v orla. Generál se ujímá vlády, chce zatáhnout svou zemi do války, a provdat svou neteř za vládce sousední země, aby měl silnější armádu. Princezna však uteče a narazí na neschopného pekaře, který si poněkud idealizuje armádu, ve které by mohl dosáhnout hrdinství. A je tu láska, která všechno dokáže! Myšlenka moc pěkná, princezna je celkem sympatická (absolutně nerozumím jiným recenzím, kdy si lidi stěžují na hereččinu váhu), záporák má super, ale jinak naprosto nevyužitý, potenciál, pekař i čaroděj jsou neschopní nekňubové, hlavní komediální prvky, totiž dva rytíři, byly oba tak hloupí, až byli infantilní, a král si ve filmu moc nezahrál. Čaroděj má alespoň plus, že prošel nějakým osobnostním růstem, ale jinak se postavy nikam neposunuly, a byla s nimi docela nuda. Super byla výprava, scénografie byla krásná a sympatické byly i kostýmy. A přestože můžu jenom doufat, že s orlem bylo zacházeno s úctou a pečlivostí, scény s ním byly opravdu famózní. Pobavil mě závěr, přestože byla myšlenka pouze odsunuta o pět minut dozadu, stejně jsem si řekla, že by změna? Super! Zázrak bude nicméně další pohádkou, kterou si znovu nepustím, nebo možná až za hodně dlouho, až si ji nebudu pamatovat.

Děj nás zavede na zámek Strašperk, který je proslavený svými strašidelnými prohlídkami. Právě tam dorazil princ Armin, který pátrá po skutečných kouzelných bytostech. Netuší, že strašidelná představení připravuje se svou vychovatelkou Hortenzií princezna Elvíra. Vzápětí na zámku začnou mizet lidé. Rozluští Armin a Elvíra tuhle děsivou záhadu, která ohrožuje celé království? A najdu k sobě cestu, když Armin zjistí pravdu? A existují vůbec kouzelné bytosti?

Moje hodnocení: 3/5 Poslední Štědrovečerní pohádka, která se mi opravdu líbila, byla v roce 2014 (prostě Janákovy pohádky patří k těm lepším). Ale stejně jako u dvojky Bambitky, se Macharáčkovi nedařilo ani tentokrát. Pokud budeme mluvit o hlavních hercích, nemám výtky, Hes i Švehlíková byli šikovní, postavy byly sympatické a řekla bych, že jim to spolu fungovalo. Jirka Mádl si roli prvního ministra očividně užíval, ale ostatním, jako byl Maštalír, Plodková nebo Kříž, jsem to moc nevěřila. Pohádka má pěkné kostýmy i scénografii. Bohužel to špatný scénář nezachránilo. Myšlenka se strašidelným zámkem je docela zajímavá, a představa toho, že záporák je v tom strašení nakonec lepší než princezna, která tím žije, mě docela pobavila. Ale důvody hlavního záporáka jsou vlastně tak primitivní a nedomyšlené, že se ani nejde divit, že se mu to celé sesypalo jako domeček z karet. Pohádka neurazí, ale rozhodně nemá člověk tendence se na ni podívat znovu.