ZAHRADA MĚ BAVÍ

Místo bylo vybrané skvěle, dýchalo vznešenou a zároveň klidnou atmosférou, abych tak řekla:-) A před novináři a příznivci knížek o udržitelném a přírodě blízkém životním stylu, kam - myslím si - představované publikace bez výjimky spadají, se tu v plné kráse mohly předvést: Vánoční Tradinář Martiny Boledovičové a Martiny Viktorie Kopecké, Rytmus roku Hanky Zemanové, Obilovinová kuchařka Petra Klímy a také moje letošní Zahrada do vázy. 

Ze všech knížek mám radost a všechny je taky můžu doporučit. Houpou se na vlně návratu ke kořenům, který teď dle mého názoru prožíváme, někdo více, někdo méně. Nejde o to odmítat pokrok, nikdo nechce bydlet v zemljance bez elektřiny, chroupat kořínky a oblékat se do kůží:-) Návrat ke kořenům je v tomto smyslu míněn jako posun k respektu a k určité empatii. A to nejen vůči lidem, ale vůči celému prostředím kolem nás. Přeju krásný Advent!

Fotografie: Pavel Ovsík, archiv Smart Pressu

Po trochu pomalejším letošním náběhu jara ještě není letničkový záhon k řezu v plném květu ani teď, na začátku července. Zatím se rozjíždějí krásenky (letos kromě běžné směsi také ´Double Click Pink´ a ´Rubenza´).

Co mě ale obzvlášť těší, je tmavě fialovo-hnědá chrpa ´Black Ball´ (na obrázku vlevo), ta neobvyklá barva opravdu láká pozornost a v kyticích je nádherná. 

Nemůžu se dočkat cínií, které ještě tak týden, dva k rozkvětu potřebují. Cínie je vůbec pro mě osobně docela zvláštní rostlina: zpočátku jsem ji neměla ráda, připomínala mi tuctovou gerberu. Nevoní, navíc bývá křiklavě barevná, což by mě normálně od jejího pěstování spolehlivě odradilo. Jenomže pak jsem ciniím dala šanci, a byla jsem ztracená :-)

Růže, růže, a zase růže...

Je to několik let, co jsem zjistila, že růže, nerovná se čajohybrid. Že existují i růže botanické, anglické, historické a všelijaké další růžové vychytávky. Začala jsem angličankami, byl to náhodný impulzivní nákup v OBI, na jehož konci stála Austinova ´Queen of Sweden´. Ukázala se jako odolná a zdravá růže, s krásně tvarovanými miskovitými květy v pudrově růžové barvě, které navíc příjemně jemně voní. Po ní následovaly další anglické růže, ale hlavně se mi otevřel svět růží historických... A tak tady teď můžu představit krásky, které mi letos vykvetly poprvé:

 Tahle žíhaná nádhera se jmenuje ´Honorine de Brabante´. 

Je to tzv. bourbonka, patří tedy do skupiny růží, které se v Evropě objevily někdy kolem roku 1820. Konkrétně tato byla vyšlechtěna na přelomu 19. a 20. století. 

Zatím ji mám první rok, takže keřík je dost malý, ale měla by dorůst do výšky až 150 cm. Kromě menších, ale velmi neobvykle barevných květů mě potěšila i silnou ovocnou vůní.
A co víc, jako jedna z mála historických růží opakuje kvetení, takže se mám ještě na co těšit:-)

A dalším letošním úlovkem je ´Duchesse de Montebello´. Tato růže je takzvaná galika (Rosa gallica), tedy česky řečeno, růže keltská. Tyto růže byly pěstovány už ve středověkých zahradách, tato francouzská vévodkyně pak byla vyšlechtěna 1824. 

Galiky mám ráda, nemají téměř žádné trny a rostou krásně vzpříměně. Bohužel kvetou opravdu jen jednou za rok, zato ale velmi bohatě, a jsou zdravé a odolné. 

´Duchesse de Montebello´je mezi nimi dost výjimečná svou jemně růžovou barvou, obvykle bývají mnohem tmavší. Květy jsou rozkošné a ta vůně!

 

Budu asi muset růžím věnovat samostatný příspěvek:-)

 

Pojďte do toho letos se mnou s vyhraďte si na zahradě několik záhonků pro letničky k řezu. Moje letošní mini květinová farma má rozměry 4x7 metrů. Cestičky nahrazují obyčejná položená prkna. Hodlám pěstovat cínie, hledíky, krásenky, astry a další velmi vděčné květiny do vázy. Malá ukázka letošního osiva je zde:

 Zahrada k řezu nemusí být veliká, prostě vysejte několik řádků třeba mezi zeleninu. A třeba vás to chytne, stejně tak, jak ta kvetoucí záplava okouzlila mě:-)

 

 

  

Mnozí z nás v minulém roce navštívili spoustu míst v České republice, o kterých dříve neměli ani tušení. Často jsme byli překvapeni, jaké poklady se ve vyhlášených lokalitách i v těch nejzapadlejších koutech mohou skrývat. Rozhodně je co objevovat - a krajinářská architektura má co nabídnout!

Průvodcem toulkami pod širým nebem nám může být i nově vznikající portál, nazvaný příznačně: DO PARKU.  Jeho tvůrci jsou krajinářští architekti, autenticita a dostatek odborných informací jsou tedy zaručeny! Není nic snazšího, než společně objevovat vyhlídky, parky, malebná náměstí nebo třeba spirituální místa... Interaktivní mapa umožňuje rychlou navigaci, součástí projektu jsou i tematické workshopy a školení.

Portál se stále rozrůstá, pokud chcete tento bezvadný projekt podpořit, podívejte se na právě probíhající hithitovou kampaň!

Včera vyšla moje nejnovější kniha, v pořadí už třetí. Jmenuje se Zahrada do vázy. Mám ohlromnou radost a při té příležitosti jsem si založila i účet na Instagramu. Je to úplně nová zkušenost, k sociálním sítím udržuji trochu ostýchavý odstup:-) 

V každém případě přeji knížce jen to nejlepší a ať si najde své čtenáře!

Hurá, povedlo se! Kvůli epidemii koronaviru loni odložená knížka by měla vyjít v polovině března. Toto je žhavý kandidát na obálku:-)

 Vydává ji opět bezvadný tým ze SmartPressu!

Knížka by měla být inspirací pro všechny, kdo chtějí vyzkoušet vypěstovat si doma na zahradě dostatek květin do vázy po celou sezonu. Nedělám si ambice představit vyčerpávající publikaci o květinách k řezu, spíš mi jde o to pootevřít zájemcům dvířka do této báječné oblasti pěstitelství. Nejvíc prostoru je věnováno letničkám, najdete v ní ale také cibuloviny a hlíznaté rostliny, růže i několik trvalek. 

Možná se zahradničením teprve hodláte začít a trávíte zimu plánováním, možná jste už zkušení pěstitelé a pravidelně sklízíte bylinky i zeleninu a staráte se o okrasné záhony.  

Zkuste letos do svých zahradnických plánů zahrnout i políčko kvetoucích letniček. Ručím za to, že jen co se potěšíte s první náručí voňavých květin, nadělíte si rovnou i kurz základů vazby. Stejně jako já:-)

 

 - koupila jsem si nekvalitní vysušené hlízy v hobbymarketu
 - nevybrala jsem jiřinám správné stanoviště
 - neposkytla jsem jim dost místa pro správný růst
 - nevěnovala jsem rostlinám dostatečnou péči (výživa, ochrana...)
 - horkém létě jsem je neuzalévala

Už jsem to chtěla vzdát. Jiřinka totiž není takový nezmar, jako třeba krásenka nebo hledík, které přes léto zahradníka potěší i když zapomenete zalít nebo pohnojit. Aby vykvetla do krásy, musíte si jí dlouhé týdny předcházet. Než vás svým půvabem ohromí, dlouho se chystá a strojí, a na záhonku zatím nekonečné týdny roste jen masa zeleného lupení.

Jenomže pak mi to nedalo. Jiřinky se vrací na výsluní. Krásou se vyrovnají i pivoňkám (až na absenci vůně). Navíc nabízí spoustu materiálu do vázy po celé září a říjen, když už běžné letničky skomírají a i takové hvězdy pozdního léta, jako letní astry, mají to nejlepší za sebou.

Jak tedy začít? Přiznám se, že jedno z problematických míst při pěstování jiřin bylo pro mě vždy sázení hlíz (ze semen jsem je pěstovat nezkoušela). Hlízy nebývaly nejkvalitnější a celkem často ani nevzešly. Pak jsem narazila na možnost objednat si jiřiny ve formě sazeniček a bylo to! To je opravdu jiná káva, než práce s hlízami. Sazeničky objednané v listopadu přišly následující duben, všechny skvěle životaschopné, už poprvé zaštípnuté. 

Nedělám nikomu placenou reklamu, když jsem ale s něčím opravdu spokojená, není důvod to nezmínit: sazeničky jsem koupila u české květinové farmy Loukykvět. Jejich nabídka je rozmanitá, nejen co se týká jiřin, kterých v on-line obchodě najdete desítky. A co víc, zdarma si zde můžete o jiřinkách i počíst. Loukykvět nabízí i detailní a skvěle propracovaný návod na pěstování.

Sazeničky dorazily, a co dál? Tentokrát jsem jiřinám vybrala opravdu dobré místo. Prokypřené, plné živin, na slunečném, ale ne vyprahlém stanovišti. Zasadila jsem je taky dostatečně daleko od sebe, jiřiny jsou rostliny košaté, se spoustou zelené masy. Následovalo zalévání a přihnojování. Důležité jsou ještě dvě věci: je třeba rostliny zabezpečit proti pádu a vyvrácení. Podzimní vítr a déšť nakvétající rostliny lehce vyvrátí a poláme. Druhý důležitý bod je zaštipování. Proč? Při odstranění vrcholku podpoříte košatění rostliny a ta tak vytvoří mohutnější keřík, který pak bohatěji kvete. Zaštípnout doporučuji alespoň dvakrát. Je také dobré občas odstranit postranní výhonky, jinak mají jiřiny pro řez příliš krátké stonky. Zazimování může být dalším kamenem úrazu při pěstování jiřin. Kdy rostliny zazimovat poznáte snadno. První mráz totiž nadzemní část spálí, ta zhnědne a signalizuje tak čas k odpočinku. Hlízy se vyjmou ze země, nadzemní část se opatrně seřízne ve výšce asi 10 cm, a OZNAČENÉ hlízy se uskladní nejlíp v papírových sáčcích na sušším chladném místě zas do příštího dubna.

Café au lait
Vaasio Meggo
Wine Eyed Jill

'Café au lait', česky tedy Bílá káva, je jiřina vyfocená hned v úvodu příspěvku. Je to snad nejvíc trendy jiřina posledních sezón. Parádní velikost a jemná pudrově krémová barva se bezvadně kombinuje. 'Vassio Meggo je na snímku vlevo. Velikostí se podobá Bílé kávě, jen na rozdíl od ní hraje něžně fialovými odstíny.

'Wine Eyed Jill' (na obrázku vpravo) je naproti tomu drobnější, o to ale barevně zajímavější. Nemůžu se vlastně rozhodnout, jestli přechází spíš do žluta, oranžova nebo fialova... A kulaté pomponkovité květy vydrží ve váze opravdu dlouho. 

A šup do vázy! Jiřinky se řežou plně nakvetlé. Jsou to držáci, budou vám dělat radost určitě pět, při dobré péči i deset dní. Samozřejmě je třeba vyměňovat  často vodu, jiřiny ji kazí velmi brzy. Všechny listy, které by mohly být potenciálně ponořené do vody se musí ze stonků odstranit.

Sice jsem absolvovala základní kurz vázání jednoduchých pugétů, a opravdu mě to baví, práce profesionála je ale přece jen kvalitou někde jinde:-)  Kytici na poslední fotce (jejím středem je již zmíněná Bílá káva) jsem si pořídila u nesmírně šikovné výtvarnice, pěstitelky květin a floristky, která tvoří pod jménem FLORAtORIUM. Její kousky kombinují krásu květin třeba s ovocem nebo zeleninou. V tomto případě ostružiny... Nádhera, co říkáte?

Už je to víc než šest let, co mi vyšla v nakladatelství SmartPress první knížka, nazvaná Zahrádka v květináči. 

Uteklo to jako voda, změnilo se mnoho věcí. nicméně zdá se, že téma pěstování a zahradničení (a zejména to v souladu s přírodou) je čím dál aktuálnější a zajímá stále víc lidí. Kontakt s půdou a se zelení potřebují i ti, kdo bydlí ve městě a mohou zahradničit jen v omezeném prostoru nádob. 

Pěstování rostlin je prostě báječná terapie...

Posledních pár kousků knížky přímo z nakladatelství je k dispozici přímo tady...

 

Národní zemědělské muzeum na Letné pořádá v poslední době jednu skvělou akci za druhou. Na letošní podzim si mimo jiné nachystali sérii sobotních tematicky zaměřených Tržišť. Na muzejním dvorku se příznivci kvalitní tuzemské zemědělské produkce můžou setkat v následujících termínech: 

 

sobota 12.9. Květinové trhy

sobota 19.9. Chleba a co na něj

sobota 17.10. Ovocné trhy

sobota 31.10. Brambory, zelí, dýně

Nejde jen o klasické farmářské trhy, na akcích budou zároveň workshopy, poradny a další edukační aktivity. Navíc i plno dobrého jídla a pití.

Já se už těším hlavně na trhy květinové a ovocné, kterých se budu účastnit nejen jako návštěvník, ale také jako lektor. 

Vstup na muzejní dvorek bude zdarma a určitě to bude stát za to!

Léto se pomalu přehouplo do své druhé poloviny a na letničkových záhonech postupně předávají dokvétající cínie a krásenky pomyslnou vládu hvězdám pozdního léta: čínským astrám.

Pokud chcete s astrami příští sezonu začít, naprosto vám postačí dva pytlíky toho nejobyčejnějšího osiva: doporučuji jedny jehlicovité a jedny pivoňkokvěté. Kdo chce nějakou specialitu, měl by se poohlédnout po zahraničních e-shopech. Já jsem si takhle objednala odrůdy ´Tower Chamois Apricot´ a ´Valkyrie Pink´, obě dvě jsou vyfocené pod tímto článkem, a je to skutečná nádhera.

Dříve nesmírně populární letní astry dnes aby člověk na zahrádkách hledal lupou. Abych jim tedy pomohla navrátit ztracenou oblibu, publikuji zde svůj článek, který vyšel loni v Lidových novinách. Úvodní fotka je letošní, focená v posledních srpnových dnech. Astry zase kvetou jako o život a jsou naprosto nepřekonatelné...

Z Číny do Paříže

O oblibě čínských neboli letních aster (Callistephus chinensis) mezi pěstiteli svědčí především rozmanitost jejich nabídky. Od chvíle, kdy se poprvé objevily v Evropě, se jejich vzhled mnohokrát proměnil a dnes jsou k dispozici v nepřeberné škále velikostí, barev i tvarů květu. Jak sám název napovídá, pravlastí těchto aster je Čína a Japonsko. První čínské astry vykvetly pro potěchu Evropanů v Paříži kolem roku 1730. Dovezl je podle dostupných zdrojů francouzský misionář Pierre d´Incarville. který je následně věnoval řediteli zahrady Jardin des plantes. Šlo tehdy o semínka rostlin, které vypadaly asi jako naše kopretiny nebo sedmikrásky, nicméně v následných dvou stoletích se díky rozsáhlému šlechtění objevily astry v neuvěřitelně odlišných podobách. Vybere si každý, vždyť čínské astry mohou vypadat třeba jako kopretiny, pivoňky nebo chryzantémy. Krásu těchto letniček potvrzuje i jejich latinský název, který pochází ze spojení řeckých slov kallos, což znamená krásný, a stephos, tedy věnec.

Květina pro libovolný vkus a použití

Je škoda, že tato v našich podmínkách dříve naprosto běžná rostlina, která rozkvétala v prvních podzimních dnech ve velkém množství v předzahrádkách i na záhonech v zahrádkářských koloniích, je dnes poněkud na ústupu. Od pěstování čínských aster možná odrazuje i představa, že jde o květiny křiklavých a nevkusných barev, to však již dávno neplatí. Sáhnout můžeme po čínských astrách plnokvětých, pomponkovitých, sasankovitých, k dispozici jsou pivoňkovité či jehlicovité, milovníci rarit se mohou poohlédnout po takzvaných pštrosích pérech (ve tvaru rozčepýřené bambule s dlouhými jazykovitými květy se stočenými konci). Výrazně se rozšířila rovněž barevná škála. Ta je dnes skutečně úctyhodná, najdeme astry kvetoucí nejen bíle, růžově, modře a fialově, ale také červeně, žlutě, a dokonce i v oranžových odstínech. U některých odrůd jsou květní úbory (květ astry je ve skutečnosti úborem tvořeným jazykovými a trubkovitými květy) také dvoubarevné. Rostliny jsou velmi variabilní i co se týká výšky, která se u čínských aster pohybuje mezi dvaceti centimetry až jedním metrem. Hodí se tedy do nádob, do květinových směsí, k řezu i jako obruba záhonů.

Na záhon po zmrzlých

Překážkou při pěstování může být také fakt, že čínské astry je nutné zhruba koncem března předpěstovat: ven na záhon se tyto choulostivé květiny mohou vysazovat až v druhé polovině května. Potřebují slunné stanoviště, dostatek vláhy a lehkou, výživnou půdu. Pozor na pěstování aster na stanovištích po lilkovitých rostlinách: odborníci uvádí, že podobně jako při hnojení čerstvým hnojem zde hrozí těmto letničkám napadení houbami rodu Fusarium, které je pro rostliny naprosto fatální. Při pěstování čínských aster bychom na jednom stanovišti měli dodržet zhruba pětiletý odstup, aby měla půda dostatek času si odpočinout.

Skvělá k řezu

Ještě nedávno na sklonku prázdnin nabízeli čínské astry levně ve svazečcích na každé druhé tržnici, dnes aby je v květinářstvích pohledal. Jen málokoho tedy potěší plná náruč aster, jak o ní zpívala Marie Rottrová ve známé písni datující do roku 1984. Přitom jako květina k řezu je čínská astra doslova nepřekonatelná. Nejlépe je řezat letní astry které jsou již téměř plně rozvinuté, pokud důkladně očistíme stonky od listů a pravidelně měníme vodu ve váze, vydrží v dobré kondici déle než týden.

Astry jehlicovité ´Valkyrie Pink´

Běžná směs jehlicovitých aster

V bandasce jsou astry ´Tower Chamois Apricot´a jedna ´Valkyrie Pink´.

Bylinkové dny v Národním zemědělském muzeu už mají několikaletou tradici. Jde o bezvadnou akci, kde se dá nakoupit, poučit se, ochutnat a hlavně potěšit nadcházejícím jarem a s ním související pěstitelskou sezonou. Na několika ročnících jsem se osobně účastnila a bylo to super!
A budu se podílet i letos. Specifická současná situace sice konání podobných akcí znemožňuje, Bylinkové dny se ale přesunuly na muzejní web a FB. Tak tu nálož jarní radosti nezmeškejte!

Dneska jsem přidala na blog novou rubriku - jmenuje se Návody k pěstování.

Ráda bych tam průběžně přidávala nejrůznější krátké soubory v pdf, které si můžete kdokoliv stáhnout a používat.

Prozatím je tam návod k pěstování krásenky zpeřené, jedné z tradičních letniček, které se báječně hodí k řezu. Brzy budou následovat další rostliny, vhodné na záhon i do nádob.

Budu ráda za jakékoliv podněty a komentáře:-)

Jak jsem už tady na blogu avízovala na přelomu roku, chystám novou zahradnickou knížku. Shrnula jsem do ní své zkušenosti z posledních let, kdy mě opravdu pohltilo pěstování květin k řezu. Pěkně po staru, šetrně k prostředí, s respektem k přírodě, poctivě. Tak, jak to dělali naši dědečkové (aby babičky neměly pořád navrch:-)

Právě teď probíhá moc krásná fáze přípravy celé publikace: grafička text a fotky láme na stránky, vybíráme barvy, font, celkový vzhled, centrování textu, společně s hlavní editorkou všechno ladíme a mě hřeje u srdce když se můžu podívat (řečeno s klasikem), jak ten můj námětek dostává švih! Pokud vše půjde dobře, spatří knížka světlo světa na začátku května.

Jak se tím vším probírám, ještě víc se těším na to, až záhony zase pokvetou. A jako každý rok si říkám, že bych se měla ty své vypěstované voňavé kytky taky konečně naučit i vázat :-) Asi si letos najdu na některé z květinových farem kurz.

A tady je pár fotek z knihy, jako ochutnávka: